Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 CO 141/2022-73

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

o zaplacení 22 614 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2022 č. j. -55

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 614 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 21. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 12 360 Kč a před krajským soudem ve výši 6 745 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 614 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 21. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 12 360 Kč a před krajským soudem ve výši 6 745 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 22 614 Kč s příslušenstvím. Předmětem žaloby byl poplatek za odvádění srážkových vod do kanalizace z objektu stavby žalované adresa na pozemku č. parc. číslo v katastrální uzemí Okresní soud dospěl k závěru, že uvedená budova je součástí areálu cestmistrovství provozovaného žalovanou. Taková nemovitost je od plateb za odvádění srážkových vod osvobozena ve smyslu , o vodovodech a kanalizacích, a , o pozemních komunikacích. Okresní soud z těchto důvodů žalobu zamítl.

2. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že okresní soud věc nesprávně posoudil po právní stránce. V dané věci jde o platby za odvádění srážkových vod z areálu žalované ve smyslu § 2 odst. 2 zák. o vodovodech a kanalizacích. Cestmistrovství jakožto příslušenství pozemních komunikací ve smyslu § 13 písm. e/ zák. o pozemních komunikacích právní osud věci hlavní nesdílí. Není např. veřejně přístupné, na rozdíl od komunikací, nelze jej též ani používat k provozu. Nic z práv a povinností vztahujících se k věci hlavní (pozemním komunikacím) se nevztahuje na objekty a prostranství, jež tvoří příslušenství (cestmistrovství). Provoz žalované je areálem samostatných nemovitých věcí, které nejsou příslušenstvím pozemních komunikací. Nesdílí s nimi tudíž ani jejich právní osud. Věci tvořící cestmistrovství se nedají podřadit pod pojem plocha pozemní komunikace, a to i přesto, že je zákon obecně za příslušenství pozemních komunikací označuje. Z § 20 odst. 6 zák. o vodovodech a kanalizacích neplyne, že by se výjimka zde upravená vztahovala i na věci tvořící cestmistrovství. Ze zákona plyne, že osvobozeny jsou plochy, tedy jen veřejně přístupné povrchy pozemních komunikací. Nebylo konečně tvrzeno ani prokázáno, že areál žalované tvoří cestmistrovství, tj. že slouží k výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a poté dospěl k následujícím závěrům.

4. Pro rozhodnutí v této věci byla zásadní jediná otázka, totiž zda areál žalované je cestmistrovstvím ve smyslu , o pozemních komunikacích. Jenom za tohoto předpokladu by byl areál jako příslušenství dálnice, silnice nebo místní komunikace od poplatku za odvádění srážkových vod osvobozen, jak plyne z , o vodovodech a kanalizacích.

5. Odvolací soud posoudil věc z uvedeného hlediska a na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že areál žalované za cestmistrovství považovat nelze.

6. Odvolací soud předesílá, že otázka, jedná-li se v daném případě o cestmistrovství, nebo ne, je otázkou právní, nikoli skutkovou. Ohledně ní tedy nebylo možné vycházet ze shodných tvrzení účastníků.

7. Dále je třeba uvést, že pro rozhodnutí v této věci nebylo směrodatné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , neboť Nejvyšší soud v něm řešil jen otázku, zda se osvobození od plateb za odvod srážkových vod týká i cestmistrovství jako příslušenství pozemní komunikace. Vůbec se však nezabýval otázkou definice cestmistrovství, tedy co jím je, a co již nikoliv.

8. Právě na zodpovězení této otázky přitom stojí rozhodnutí v právě posuzované věci.

9. Cestmistrovství je definováno v  jako objekt a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace, přičemž splňuje-li tyto předpoklady, je ze zákona považováno za příslušenství dálnice, silnice nebo místní komunikace.

10. Žalovaná při jednání před odvolacím soudem popsala blíže polohu, vnitřní strukturu i účel areálu, o který v tomto případě jde. V areálu je umístěna jedna z pěti organizačních jednotek žalované, která slouží k obhospodařování silnic I. až III. třídy nacházejících se ve vymezené územní lokalitě. Areál tvoří administrativní budovy, sklady, garáže apod.

11. Bylo tedy třeba posoudit, zda takový areál odpovídá definici cestmistrovství, jak je uvedena v  , tedy zejména zda jde o objekt či prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace. Tedy nikoliv zda jde o objekt či prostranství, jež výkonu údržby komunikace pouze slouží, ale o takový objekt či prostranství, které mu slouží bezprostředně.

12. Tento požadavek není v případě areálu žalované podle názoru odvolacího soudu naplněn. Areál žalované, v němž se nacházejí všechny personální, technické a jiné prostředky potřebné k zajištění údržby komunikací v určitém územním regionu, představuje spíše závod či jeho pobočku (§ 502 a násl. obč. zák.) než objekt či prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby určité komunikace. Je-li např. součástí areálu i budova, v níž se vykonávají administrativní práce, nelze o ní hovořit jako o objektu, který slouží bezprostředně k údržbě určité komunikace.

13. Má-li být ostatně cestmistrovství dle příslušenstvím dálnice, silnice nebo místní komunikace, znamená to, že musí mít takový vztah k určité dálnici, silnici či místní komunikaci. Žádný takový vztah ke konkrétní komunikaci nebyl u areálu žalované tvrzen. Žalovaná naopak ve vztahu k areálu uvedla, že slouží obhospodařování všech jí svěřených komunikací v dané oblasti. Již jen proto nelze mít za to, že objekty a prostranství tvořící areál žalované jsou příslušenstvím některé konkrétní komunikace. Cestmistrovství je ze zákona definováno jako příslušenství určité komunikace (dálnice, silnice, místní komunikace), nikoliv jako příslušenství silniční sítě.

14. To plyne ostatně i z povahy příslušenství, která vyžaduje, aby vlastníkem věci hlavní i vedlejší (příslušenství) byla tatáž osoba ( obč. zák.). Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy, silnic II. a III. třídy a místních komunikací jsou ovšem osoby odlišné (9 odst. 1 ). Vzhledem k tomu, že vlastníkem areálu je Královéhradecký kraj, nemohl být areál příslušenstvím přinejmenším ve vztahu k žádné ze silnic I. třídy, které žalovaná též udržuje.

15. Odvolací soud se z těchto důvodů domnívá, že vazba mezi areálem žalované a žalovanou udržovanými silnicemi není natolik bezprostřední, aby bylo možno areál považovat za příslušenství některé z těchto silnic. Za objekt či prostranství bezprostředně sloužící k výkonu údržby by bylo možné podle názoru odvolacího soudu považovat např. objekt pro úschovu techniky potřebné pro údržbu komunikace, o plochu u silnice, na níž by byl umístěn kontejner s posypovým materiálem, o plochu sloužící k dočasnému odstavení či otáčení vozidel údržby apod. Typickým příkladem příslušenství komunikace, jak mu rozumí odvolací soud, je silniční pomocný pozemek, definovaný v § 11 zák. o pozemních komunikacích. Ve všech těchto případech by bylo možno hovořit o objektu či prostranství bezprostředně sloužícím k výkonu údržby konkrétní komunikace. Areál žalované však tyto požadavky nenaplňuje.

16. Je třeba vzít též v úvahu, že osvobození od poplatku za odvod srážkových vod je spojeno výlučně s plochou komunikací ( ). Při řešení otázky, které další objekty jako příslušenství komunikace jsou od poplatku osvobozeny, musí hrát roli i jistá úměra mezi věcí hlavní a jejím příslušenstvím. Pokud by měl být od poplatku osvobozen celý areál žalované (včetně budovy s kancelářemi a archivy, garážemi, opravnami techniky apod.), který nemá s plochou komunikace nic společného, byla by tím nepřiměřeně rozšířena působnost zákona na případy, na něž není rozumného důvodu ji vztahovat.

17. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že areál žalované není cestmistrovstvím, tedy ani příslušenstvím některé z jí udržovaných komunikací, a proto se na něj osvobození od poplatku za odvádění srážkových vod nevztahuje. Žalovaná je tedy povinna za odvod srážkových vod žalobkyni příslušný poplatek zaplatit.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla proti samotné výši požadovaného poplatku žádné námitky, odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl ( ).

19. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení a 2 a Žalobkyně byla v řízení úspěšná, měla proto právo na náhradu svých nákladů. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu i o nákladech řízení před okresním soudem.

20. Náklady řízení žalobkyně před okresním soudem představovaly soudní poplatek 1 131 Kč ( ), odměnu za zastupování za 4 úkony právní služby po 2 020 Kč ( . vyhl. č. – převzetí věci, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci, zastoupení u jednání), 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč ( a 4 vyhl. č. ) a 21 % DPH ve výši 1 949 Kč ( ) Celkem činily náklady žalobkyně před okresním soudem 12 360 Kč.

21. Obdobně na základě stejných principů a právních předpisů rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 1 131 Kč, odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po 2 020 Kč (odvolání, zastoupení u jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 974 Kč Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně 6 745 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.