Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 238/2021-42

Potvrdené rozhodnutím 16 CO 167/2022-61
„Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka v právní věci žalobce: [[osobní údaje žalobce]] bytem [[adresa]], [[PSČ]] [[obec]] zastoupený advokátem [[titul]] [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] proti žalované: [[osobní údaje žalované]] sídlem [[adresa]] o zaplacení 370 202 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. dubna 2022, č. j. 24 C 238/2021-42 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Pelikána, Ph.D., a přísedících Jarmily Paličkové a Jarmily Macoškové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa žalobce

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

sídlem adresa žalované

o zaplacení 370 202 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci za období od 1.6.2018 do 31.5.2021 částku ve výši 370 202 Kč spolu s úrokem z prodlení do zaplacení ve výši 9 % ročně z částky 9 669,30 Kč od 1.8.2018, dále od 1.9.2018, od 1.10.2018, od 1.11.2018 a od 1.12.2018, a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 9 669,30 Kč od 1.1.2019, od 1.2.2019, dále z částky 9 998,10 Kč od 1.3.2019, od 1.4.2019, od 1.5.2019, od 1.6.2019, dále ve výši 10 % ročně z částky 9 998,10 Kč od 1.7.2019, od 1.8.2019, od 1.9.2019, od 1.10.2019, od 1.11.2019, od 1.12.2019, od 1.1.2020, od 1.2.2020, a z částky 10 518 Kč od 1.3.2020, od 1.4.2020, od 1.5.2020, od 1.6.2020, a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 10 518 Kč od 1.7.2020, od 1.8.2020, od 1.9.2020, od 1.10.2020, od 1.11.2020, od 1.12.2020, od 1.1.2021 a od 1.2.2021, dále ve výši 8,25 % ročně z částky 11 264,80 Kč od 1.3.2021, od 1.4.2021, od 1.5.2021, od 1.6.2021, a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 264,80 Kč od 1.7.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci za období od 1.6.2018 do 31.5.2021 částku ve výši 370 202 Kč spolu s úrokem z prodlení do zaplacení ve výši 9 % ročně z částky 9 669,30 Kč od 1.8.2018, dále od 1.9.2018, od 1.10.2018, od 1.11.2018 a od 1.12.2018, a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 9 669,30 Kč od 1.1.2019, od 1.2.2019, dále z částky 9 998,10 Kč od 1.3.2019, od 1.4.2019, od 1.5.2019, od 1.6.2019, dále ve výši 10 % ročně z částky 9 998,10 Kč od 1.7.2019, od 1.8.2019, od 1.9.2019, od 1.10.2019, od 1.11.2019, od 1.12.2019, od 1.1.2020, od 1.2.2020, a z částky 10 518 Kč od 1.3.2020, od 1.4.2020, od 1.5.2020, od 1.6.2020, a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 10 518 Kč od 1.7.2020, od 1.8.2020, od 1.9.2020, od 1.10.2020, od 1.11.2020, od 1.12.2020, od 1.1.2021 a od 1.2.2021, dále ve výši 8,25 % ročně z částky 11 264,80 Kč od 1.3.2021, od 1.4.2021, od 1.5.2021, od 1.6.2021, a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 264,80 Kč od 1.7.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou došlou soudu dne 29.7.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 370 202 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že jako zaměstnanec právního předchůdce žalované právnická osoba, anonymizováno, IČO, utrpěl dne 14.2.2007 pracovní úraz. Mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného byla dne 7.4.2011 uzavřena dohoda o narovnání, v níž smluvní strany uvedly, že„ rozhodný průměrný výdělek pro účely náhrady škody vypočítán z roku 2007 činí 29 096 Kč, když tento výdělek je výhodnější než za 4. čtvrtletí 2007“ Tento rozhodný výdělek byl stanoven nesprávně. Žalobce utrpěl pracovní úraz v únoru 2007, a proto rozhodným obdobím je 4. čtvrtletí roku 2006. Průměrný výdělek za 4. čtvrtletí roku 2006 je vyšší, než částka, která je uvedena v dohodě o narovnání. Žalobce měl v měsíci 10/ 2006 mzdu v hrubé výši 30 892 Kč, v měsíci 11/ 2006 ve výši 24 582 Kč a v měsíci 12/ 2006 ve výši 55 285 Kč, průměrný výdělek tedy činí částku ve výši 36 920 Kč ( (30 892+24 582+55 285):3). Pro případ námitky, že rozhodný průměrný výdělek byl stanoven dohodou o narovnání, žalobce uvedl, že se jedná o mzdový nárok žalobce jako zaměstnance, kdy dle ustanovení : „Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu.“ Zaměstnanec se nemůže platně vzdát svých práv tím, že souhlasí se stanovením nižšího průměrného výdělku, než který mu náleží. Žalobce požadoval doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi náhradou za ztrátu na výdělku, která byla žalobci vyplacena, a náhradou, která měla být žalobci vyplacena, pokud by byl průměrný výdělek před pracovním úrazem stanoven správně ve výši 36.920 Kč, a to od 1.6.2018 do 31.5.2021.

2. Žalovaný učinil nesporným, že žalobce u právního předchůdce pracoval od roku 1996 na základě pracovní smlouvy ze dne 29.1.1996 jako anonymizováno. Žalobce utrpěl dne 14.2.2007 pracovní úraz. Pracovní poměr skončil výpovědí předanou žalobci dne 11.10.2007 s dvouměsíční výpovědní dobou, tj. k 31.12.2007, z důvodu dle ust. . Následně bylo v soudním řízení vedeném Okresním soudem v Ostravě pod č. j. spisová značka prokázáno, že pracovní úraz ze dne 14.2.2007 byl hlavní a rozhodující příčinou trvalé zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu práce anonymizováno. Dne 7.4.2011 byla mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného uzavřena dohoda o narovnání, kterou žalovaný uznal pracovní úraz jako hlavní příčinou trvalé zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce. Touto dohodou byl stanoven rovněž průměrný výdělek pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Tento průměr byl počítán z roku 2007, neboť byl pro žalobce výhodnější než za 4. čtvrtletí 2007.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Na svou obranu uvedl, že podle náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Průměrným výdělkem před vznikem škody se dle (Valentová, K., Procházka, J., Janšová, M., Odrobinová, V., Brůha, D. a kol. . Komentář. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2020) nerozumí průměrný výdělek před pracovním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek, kterého zaměstnanec dosahoval před okamžikem, než se jeho pracovní schopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snížily natolik, že došlo ke ztrátě na výdělku. Podle náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu, jsou dva samostatné nároky, které nepřísluší vedle sebe. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že každá z náhrad představuje samostatný nárok a od toho se odvíjející dva průměrné hrubé měsíční výdělky – a rovněž dvě odlišná rozhodná období, ze kterých je při výpočtu náhrad u žalobce vycházeno. Podle data nároku se pak při výpočtu průměrného výdělku před vznikem škody vychází z rozhodného období předchozího kalendářního čtvrtletí ( ), nebo je-li to pro zaměstnance výhodnější ( ), je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok. Pokud není v rozhodném období odpracováno 21 směn (např. z důvodu pracovní neschopnosti zaměstnance), je třeba stanovit výdělek pravděpodobný ( ). Průměrným výdělkem před vznikem škody se pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle rozumí průměrný výdělek platný ke dni vzniku nároku na tuto náhradu. Rozhodným obdobím je kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém je průměrný výdělek použit pro uspokojení nároků zaměstnance. Při řešení problematiky rozhodného období pro výpočet průměrného výdělku před vznikem škody lze vycházet také z judikátu Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2013, sp. zn. – z odůvodnění: Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že pro naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu vzniklou nemocí z povolání nemá význam skutečnost, jakým způsobem nemoc z povolání ovlivnila celkový zdravotní stav poškozeného zaměstnance. Předmětem odškodnění zaměstnance totiž není zdravotní stav jako takový (ta jeho část, která byla zhoršena nemocí z povolání), nýbrž ztráta na výdělku, která od určitého okamžiku vznikla (byla dovršena) následky nemoci z povolání. Uvedené lze analogicky vztáhnout na pracovní úraz. Co se týká případu žalobce, až do skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného nedošlo u žalobce ke škodě v podobě snížení jeho výdělku. Náhrada za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není rozhodující průměrný výdělek před zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody. Žalovaný dále uvedl, že žalobci byla od března až do skončení nemocenské v listopadu 2007 vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší náhrady mzdy.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce pracoval u právního předchůdce žalovaného od roku 1996 jako anonymizováno na základě pracovní smlouvy ze dne 29.1.1996. Žalobce utrpěl dne 14.2.2007 pracovní úraz. Pracovní poměr skončil výpovědí předanou žalobci dne 11.10.2007 s dvouměsíční výpovědní dobou, tj. k 31.12.2007. Dne 7.4.2011 byla mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného uzavřena dohoda o narovnání, kterou žalovaný uznal pracovní úraz ze dne 14.2.2007 jako hlavní příčinou trvalé zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce. Z Dohody o narovnání bylo zjištěno škoda byla vyčíslena od 9.1.2008 a že průměrný výdělek pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byl počítán z roku 2007, neboť byl pro žalobce výhodnější, než za 4. čtvrtletí 2007.

5. Soud na takto zjištěný skutkový stav aplikoval příslušná ustanovení platná a účinná v době vzniku pracovního úrazu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Předmětem sporu bylo období, z kterého měl být žalobci stanoven průměrný měsíční výdělek pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve vztahu k poklesu výdělku způsobeném pracovním úrazem ze dne 14.2.2007, a to zda za IV. čtvrtletí roku 2006 (před pracovním úrazem) nebo zda za období roku 2017 (před skončením pracovního poměru). Lze odkázat na argumentaci žalovaného, přičemž podstatné je to, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ( ) a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ( ) z téhož důvodu jsou samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe ( ). Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která trvala od pracovního úrazu do konce listopadu 2007, byla žalobci poskytnuta do plné výše výdělku před úrazem. K další ztrátě na výdělku, a to po skončení pracovní neschopnosti, došlo v souvislosti s ukončením pracovního poměru pro následky pracovního úrazu ze dne 14.2.2007 a dohodnutým dnem, od kterého byla škody vyčíslena v Dohodě o narovnání, tj. od 9.1.2008. Stanovení průměrného výdělku pro náhradu škody po skončení pracovní neschopnosti za předchozí kalendářní rok (rozhodné období) 2007 (za situace, že je výhodnější než za kalendářní čtvrtletí) považuje soud za správné (, ), a proto žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobce by v řízení neúspěšný, žalovaný se jejich náhrady výslovně vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).