Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 109/2022-34
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 3 892,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 903 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 2 989,63 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 352,68 Kč, co do úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 3 174,63 Kč od datum do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 989,63 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 903 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 2 989,63 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 352,68 Kč, co do úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 3 174,63 Kč od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 989,63 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalované úhrady 3 892,63 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na základě které jí poskytla úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, přičemž vyčerpané peněžní prostředky se zavázala žalovaná splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná načerpala za trvání úvěrového vztahu částku ve výši 9 299 Kč a uhradila 8 396 Kč. Další splátky již nehradila a s ohledem na to žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná žádnou částku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Účastnice uzavřely dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo jejíž nedílnou součástí se staly podpisem smlouvy úvěrového podmínky. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala hradit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy ke každému 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 % a RPSN na 46,27 %. V rámci úvěrového vztahu žalovaná celkem vyčerpala 9 299 Kč a na dluh uhradila 8 396 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena dne datum smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala v případě čerpání částky hradit ve splátkách měsíčně 4 % z aktuální dlužné částky vždy každého 20. dne v měsíci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalované a přezkoumali podstatné ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností aj. Žádná další skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně neuvedla.
6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nikterak před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
7. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
8. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně vyčerpala z úvěrového rámce 9 299 Kč a uhradila 8 396 Kč.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradil 8 396 Kč, a žalobkyně jí poskytla 9 299 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 903 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení.
10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení v souvislosti s tímto sporem prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.