Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 36/2022-33
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 37.099,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32.872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32.872 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 4.227,50 Kč s úrokem ve výši 4.003,93 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37.099,50 Kč od 1. 5. 2021 do 20. 6. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.227,50 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 35.298,10 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32.872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32.872 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 4.227,50 Kč s úrokem ve výši 4.003,93 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37.099,50 Kč od 1. 5. 2021 do 20. 6. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.227,50 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 35.298,10 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 37.099,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba [[]] anonymizováno jednající pod obchodní značkou [[]] anonymizováno byla dne 12. 10. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše 35.000 Kč. Žalovaný postupně čerpal úvěr celkem ve výši 81.732 Kč, který se zavázal splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však po 500 Kč, ke každému 17. dni v měsíci. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,68 % ročně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v případě prodlení žalovaného. Žalovaný se dále zavázal uhradit náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslaní upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaný úvěrovou smlouvu porušil, když se dostal do prodlení s více než dvěma po sobě jdoucími splátkami; právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil ke dni 30. 4. 2021 a úvěr zesplatnil, což žalovanému oznámil dne 26. 3. 2021. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dne 28. 5. 2021. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 35.298,10 Kč, pojistného ve výši 599 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 502,40 Kč a smluvního úroku ve výši 4.003,93 Kč s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 35.298,10 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37.099,50 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
5. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba [[]] anonymizováno poskytla žalovanému na základě rámcové smlouvy číslo na základě žádosti/smlouvy o revolvingový úvěr číslo revolvingový úvěr ke dni podpisu smlouvy ve výši 35.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně prostřednictvím měsíčních splátek v počtu závisejícím na výši vyčerpaných peněžních prostředků a výši úhrad žalovaného v min. výši 5 % dlužné částky, nejméně však 500 Kč, vždy ke každému 17. dni v měsíci. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,68 % ročně. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 10. 2018 mj. vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy žil s družkou v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost. Pracoval od 4/2018 v dělnické profesi u [[]], anonymizováno s čistým měsíčním příjmem ve výši 18.490 Kč. Celkový příjem domácnosti činil částku 25.000 Kč měsíčně. Náklady žalovaného byly tvořeny náklady na bydlení ve výši 10.000 Kč měsíčně. V kolonce – ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet … apod.) byla uvedena 0. Stejně jako v kolonce – finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů … apod.) Část úvěru ve výši 9.398 Kč byla žalovaným čerpána za účelem úhrady kupní ceny za drobné černé elektro s tím, že tuto částku se zavázal zaplatit prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 562 Kč měsíčně počínaje dnem 17. 11. 2018. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v případě prodlení s úhradou splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále pak náklady spojené s vymáháním splatného závazku a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaný čerpal na základě shora označené úvěrové smlouvy v období od 12. 10. 2008 do 16. 9. 2020 včetně celkem částku ve výši 81.182 Kč. Režim splácení úvěru žalovaným vyplývá z listiny – číslo úvěru číslo Pan [[]] – žalovaný v období od 21. 11. 2018 do 14. 9. 2020 včetně uhradil celkem částku 48.310 Kč. Žalovaný se s hrazením splátek dostal do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 26. 3. 2021 od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovaný žalobkyni dluží částku 41.103,43 Kč zahrnující dlužnou jistinu ve výši 35.298,10 Kč, dlužné úroky ve výši 4.003,93 Kč, dlužné pojistné ve výši 599 Kč, poplatky ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 502,40 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným pak byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2021, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 28. 5. 2021 zaslaným mu téhož dne doporučeně na adresu adresa žalovaného. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byť k tomu byl mj. vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2021 zaslané mu téhož dne právním zástupcem žalobkyně doporučeně na adresu adresa žalovaného.
6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
7. Dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 81.182 Kč. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu uzavřel jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom z jejího záhlaví, ale i z jejího obsahu a ze skutečnosti, že část úvěru byla žalovaným použita za účelem nákupu drobného černého elektra. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).
16. Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru v žádosti ze dne 12. 10. 2018 uvedl, že bydlí s družkou v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, jeho měsíční čistý výdělek činil 18.490 Kč, pracoval od 4/2018 na dělnické pozici u anonymizována dvě slova Celkový měsíční příjem domácnosti činil 25.000 Kč, přičemž z žádosti o úvěr není zřejmé, z čeho konkrétně je tento příjem tvořen ani to, zda se jedná o příjem přímo žalovaného, popř. člena jeho rodiny. Jeho měsíční výdaje pak byly tvořeny částkou 10.000 Kč na bydlení, jiné náklady žalovaného v žádosti uvedeny nebyly. Z žádosti není zřejmé, zda a případně jak konkrétně byly skutečnosti sdělené žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů ověřeny. Právní předchůdce žalobkyně se tak pouze formálně spokojil s příjmy a výdaji žalovaného; jeho příjmy a výdaje si (dle obsahu žádosti) od žalovaného doložit vůbec nenechal a jeho úvěruschopnost dostatečně neprověřoval. I přesto byl úvěr žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnut. Právní předchůdce žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupoval při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně poměry žalovaného do žádosti o úvěr sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má právní předchůdce žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojil pouze s tvrzením žalovaného a s negativním výsledkem lustrace žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně se pak konkrétně nezabýval„ celkovým příjmem domácnosti“ žalovaného, když z žádosti není zřejmé, o čí příjem a o příjem z jakého konkrétního zdroje se jedná a ani celkovými výdaji žalovaného, když je dle soudu objektivně vyloučené, aby žalovaný neměl jiné výdaje než výdaje spojené s bydlením.
17. Pokud právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalovaného učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělil veškeré potřebné údaje apod., neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti. Své zodpovědnosti v tomto směru se právní předchůdce žalobkyně nezbaví ani tvrzením, že příjem deklarovaný klientem je vždy bankou ověřen, neboť skutečnost, že příjmy a výdaje žadatele o úvěr, byly poskytovatelem řádně zkoumány, musí vyplývat min. z karty klienta či z žádosti o úvěr, ze které by mělo být zcela zřejmé, z jakých konkrétních listin poskytovatel vycházel, když učinil závěr o tom, zdali žadatel o úvěr je či není schopen tento splácet. Z žádosti o úvěr předložené žalobkyní v této věci ničeho v tomto směru není zřejmé.
18. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),
a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení pojistného, úroků, poplatků a smluvní pokuty a poplatků, a proto je nelze žalobkyni přiznat. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru převzal od právního předchůdce žalobkyně prokazatelně dne 12. 10. 2018 částku 9.398 Kč, dne 25. 5. 2020 částku 15.000 Kč, dne 10. 6. 2020 částku 19.784 Kč, dne 15. 7. 2020 částku 19.000 Kč, dne 23. 7. 2020 částku 10.000 Kč, dne 31. 7. 2020 částku 1.500 Kč, dne 3. 8. 2020 částku 4.000 Kč, dne 18. 8. 2020 částku 1.700 Kč a dne 16. 9. 2020 částku 800 Kč – celkem tak převzal částku 81.182 Kč a tuto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 48.310 Kč a je tak povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami, a to 81.182 Kč – 48.310 Kč, tj. částku 32.872 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný co do zaplacení částky 32.872 Kč, a proto soud v tomto rozsahu zavázal žalovaného k její úhradě, a to dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný se dostal s úhradou této částky do prodlení a je tak vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobkyně ze dne 14. 6. 2021, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. ve čtvrtek 17. 6. 2021. Za přiměřenou dobu bez zbytečného odkladu pak soud považuje dobu tří dnů, která marně uplynula dne 20. 6. 2021, tj. žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky až ode dne následujícího po marném uplynutí přiměřené doby, tj. od 21. 6. 2021. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz výrok II rozsudku).
20. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 37.099,50 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 32.872 Kč a procesně neúspěšná co do částky 4.2277,50 Kč a částky 4.003,93 Kč a dále co do příslušenství uvedeného ve výroku II tohoto rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí v této věci částkou 10.152,39 Kč Celkem tak žalobkyně byla procesně neúspěšná co do zaplacení částky 18.383,82 Kč (4.227,50 Kč + 4.003,93 Kč + 10.152). Při porovnání částek 37.099,50 Kč (100 %) a částky 18.383,82 Kč (49,6 %) je tak zřejmé, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná jen z poloviny, což ale při rozhodování o náhradě nákladů řízení, kde se od úspěchu účastníka odečítá jeho neúspěch, vede k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.