Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 156/2022-47

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 545 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 576,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 775 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 12. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 35 % ročně od 23. 12. 2021 do 15. 1. 2022 z částky 2 010 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 2 010 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2021 dosáhne částky 33 912 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 7 185,50 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 576,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 775 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 12. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 35 % ročně od 23. 12. 2021 do 15. 1. 2022 z částky 2 010 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 2 010 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2021 dosáhne částky 33 912 Kč. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 7 185,50 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 15. 7. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému po důkladném prověření jeho úvěruschopnosti (z dokladů i databází SOLUS) úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 59,92% ročně, neplnil však řádně podmínky smlouvy, žalovaný uhradil pouze 14 splátek po 785 Kč. Při ústním jednání vzala žalobkyně v části žalobu zpět, o tomto procesním úkonu soud rozhodl v samostatném usnesení.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 7. 2020 (č.l. 8-10) a předsmluvního formuláře (č.l. 18-20) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úrokovou sazbou 59,92% ročně, RPSN 79,45%, který se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách po 785 Kč měsíčně do 36 měsíců. Z oznámení ze dne 17. 7. 2020 (č.l. 11) bylo zjištěno, že žalovanému byl schválen úvěr ve výši 13 000 Kč. Z výpisů běžného účtu žalovaného za měsíce květen, červen, (č.l. 22-23, 25-26, 30-31) bylo zjištěno, že příjem ze zaměstnání je hrazen žalovanému na jeho běžný účet, v květnu ve výši 13 500 Kč, v červnu 12 983 Kč, měsíční výdaje se pohybují okolo 14 000 Kč. Z dokladu ze dne 16. 7. 2020 (č.l. 27) bylo zjištěno, že žalovanému vyplatila žalobkyně na jeho účet č. bankovní účet částku 13 000 Kč. Z prohlášení klienta ze dne 16. 7. 2020 (č.l. 28-29) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že se seznámil se všemi informacemi o spotřebitelském úvěru. Z y označené jako Hodnocení klienta (č.l. 17) bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činí 13 500 Kč, za bydlení hradí měsíčně 2 603 Kč, celkové výdaje činí 6 463 Kč, je zaměstnán u společnosti právnická osoba Ve výpisu ze záznamů z registru SOLUS (č.l. 33-34) nejsou uvedeny žádné splátky žalovaného. Z karty klienta (č.l. 13) bylo zjištěno, že žalovaný hradil na úvěr částku 10 990 Kč ve 14 splátkách. Z výzvy ze dne 18. 11. 2021 s dodejkou (č.l. 15-16) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 2 splátek říjen, listopad a prosinec 2021. Z výzvy ze dne 20. 12.2021 (č.l. 21) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 3 splátek za srpen, září a říjen 2021. Z oznámení ze dne 21. 12. 2021 (č.l. 14) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 12 744 Kč.

4. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen spolu s úrokem 59,92% ročně splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 785 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 14 splátek a dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně úvěr zesplatnila.

9. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením ,

o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,

a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu,

a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi

o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci žalobkyně projevila pečlivost zejména při zjišťování příjmů, nikoli již výdajů a pohledávek žalovaného. Při porovnání měsíčních příjmů a výdajů žalovaného lze mít podle soudu za to, že žalovaný měl dostatek volných prostředků ke splácení úvěru, nelze ale pominout, že ohledně výdajů vycházela žalobkyně zejména z prohlášení žalovaného obsaženého v předsmluvním formuláři a takové zjišťování je třeba považovat za hraniční. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný byl schopen splácet úvěr, měl vyšší příjem, neměl evidovány žádné jiné úvěry a platby po splatnosti, soud ale musí upozornit žalobkyni, že napříště již nemůže akceptovat takový zjednodušený způsob zjišťování úvěruschopnosti, který je problematický nejen z hlediska formálního (údaje založené na jednostranném prohlášení dlužníka (viz k tomu rozsudek SDEU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13), ale i obsahovém (není vyloučené, ale zároveň není ani příliš pravděpodobné, že by celkové měsíční výdaje žalovaného činily pouhých 3 410 Kč; viz k obsahovému posuzování úvěruschopnosti soudem rozsudek SDEU 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – anonymizováno právnická osoba v . anonymizováno). Soud přihlížel zejména k tomu, že náklady na úvěr žalobkyně po podání žaloby omezila na 35% z poskytnuté částky.

10. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou a vyhověl ji.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle Soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 7 185,50 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 000 Kč, odměna za právní zastoupení 2 600 Kč dle ust. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 300 Kč za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), podle ust. , , ,2 advokátního tarifu (ve výši 1 700 Kč za účast u ústního jednání dne 25. 8. 2022), 3x režijní paušál po 100 Kč a 1x režijní paušál 300 Kč dle advokátního tarifu, celkem 600 Kč. Soud přiznal dle ust. advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 1 312 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 90 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 5,5 l paliva na 100km, a výši cestovní náhrady 4,70 Kč za 1km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč dle advokátního tarifu. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 1 073,50 Kč, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.