Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

116 C 216/2022-78

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 5 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 689 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 311 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení a zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 893,16 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 634 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 689 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 311 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 893,16 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 634 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba (dříve právnická osoba), IČO, se sídlem adresa (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o kontokorentním úvěru s názvem příjmení kontokorent (PLUS) (dále jen„ smlouva o kontokorentním úvěru“). Smlouvou o kontokorentním úvěru se banka zavázala pro žalovanou zřídit kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč k jejímu běžnému účtu č. bankovní účet, čímž bylo žalované umožněno čerpat peněžní prostředky z jejího běžného účtu do záporného (debetního) zůstatku, a to až do sjednané výše úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o kontokorentním úvěru byly také úvěrové podmínky pro kontokorentní úvěry, sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovaná tyto dokumenty převzala

a seznámila se s nimi, což stvrdila podpisem předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru. Mezi bankou a žalovanou bylo ve smlouvě o kontokorentním úvěru sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků. Úroková sazba byla dle smlouvy o kontokorentním úvěru sjednána jako neměnná ve výši 14,99 % ročně. Dále bylo sjednáno, že veškeré dluhy dle smlouvy

o kontokorentním úvěru (úroky, poplatky za služby spojené s kontokorentním úvěrem apod.) jsou při splatnosti automaticky započteny bankou oproti kreditnímu zůstatku na běžném účtu žalované, ke kterému byl kontokorentní úvěr poskytnut, s tím, že pokud na běžném účtu žalované nebude dostatek finančních prostředků k provedení tohoto započtení, pak bude při splatnosti pohledávka banky zúčtována k tíži běžného účtu a dojde tímto k čerpání kontokorentního úvěru bez nutnosti dalšího souhlasu žalované (čl. V. odst. 6 Úvěrových podmínek). Žalovaná se smlouvou o kontokorentním úvěru zavázala hradit měsíční splátky, a to tak, že každý kalendářní měsíc trvání Smlouvy o kontokorentním úvěru zajistí na běžném účtu (na němž je kontokorent poskytnut) kreditní obrat minimálně ve výši 25 % z výše kontokorentního rámce sjednaného ve smlouvě (tj. 25 % z 5 000 Kč), čímž dojde k (částečnému) splacení kontokorentu minimálně v této sjednané výši (čl. V. odst. 4 úvěrových podmínek). Kontokorentní úvěr mohl být čerpán maximálně do sjednané výše 5 000 Kč; překročením tohoto limitu představovalo porušení smlouvy o kontokorentu (čl. V. odst. 1 a čl. VII. odst. 1 úvěrových podmínek). Porušením výše uvedených povinností vzniklo bance právo smlouvu

o kontokorentním úvěru vypovědět a prohlásit, bez ohledu na sjednanou dobu úvěru a splácení, celou zbývající částku úvěru včetně příslušenství, vyčíslenou ke dni uvedenému v prohlášení, za splatnou (čl. VII. odst. 2 písm. a) a g) úvěrových podmínek). Žalovaná na základě smlouvy

o kontokorentním úvěru čerpala peněžní prostředky tak, jak je zachyceno v transakční historii, kterou žalobkyně tímto pro stručnost činí součástí svého žalobního tvrzení. Jak je z této transakční historie patrné, žalovaná porušila smlouvu o kontokorentním úvěru, když z její strany nebyly na kontokorentní úvěr hrazeny sjednané měsíční splátky (nebyl zajištěn minimální kreditní obrat na běžném účtu, ke kterému byl kontokorent poskytnut) a dále došlo k překročení sjednaného limitu kontokorentu (tj. došlo čerpání peněžních prostředků nad úvěrový rámec

5 000 Kč). Z těchto důvodu banka smlouvu o kontokorentu vypověděla a požádala žalovanou

o úhradu celé dlužné částky ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výpovědi. Výpověď byla žalované doručena prostřednictvím doporučeného dopisu a lhůta k plnění uplynula dne datum. Žalovaná však přesto pohledávku banky nevyrovnala. Pohledávka pak nebyla vyrovnána ani na základě pozdější písemné výzvy banky k úhradě dlužné částky, ve které byla žalovaná zároveň upozorněna na narůstání pohledávky o úroky a na možnost soudního vymáhání dluhu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ze dne

20. 10. 2000) se věřitel odstoupením od smlouvy o úvěru nemůže dostat do nevýhodnějšího stavu, než byl před odstoupením a práva věřitele nadále trvají a věřitel může nadále požadovat obchodní úrok z dlužné neuhrazené částky kontokorentního úvěru. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o kontokorentním úvěru byla, včetně veškerého příslušenství a souvisejícími nároky, ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum (dále jen„ smlouva

o postoupení pohledávek“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem ze dne datum. Dle čl. 2. smlouvy o postoupení pohledávek byly postupované pohledávky, včetně pohledávky vymáhané prostřednictvím této žaloby, vyčísleny ke dni

datum. K tomuto dni činila výše postoupené pohledávky celkem 5 893,16 Kč, jak je patrné ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy. Žalobkyně dále vedle uvedené jistiny požaduje úhradu sjednaného smluvního úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení. Za období od vyčíslení pohledávky (dle smlouvy o postoupení pohledávek, tj. ke dni datum) do dne sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč; úroků z jistiny úvěru, tj. částky 5 000 Kč, ve výši 14,99 % ročně od datum do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši z jistiny úvěru, tj. částky 5 000 Kč, ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 893,16 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou

k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci odeslanou doporučeně dne

datum. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila své podání. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se sídlem ulice a číslo 2 PSČ obec a číslo část obce (dále jen„ banka“) splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. příjmení vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované zejména z údajů poskytnutých žalovanou v návrhu smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum (dále jen„ návrh“). Žádost o úvěr banka hodnotila v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky

a s principy obezřetného úvěrování. Vyhodnocení úvěruschopnosti vycházelo z relevantních externích i interních registrů (BRKI, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd.) a rovněž z údajů tvrzených žalovanou, tj. zejména z vyplněné žádosti o úvěrový produkt. Nadto banka porovnávala zjištěné informace o příjmech a výdajích klientky s veřejně dostupnými

a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Přímo z návrhu je zjištěno, že žalovaná v době podání žádosti o úvěrový produkt pobírala rodičovský příspěvek ve výši

12 000 Kč měsíčně. Dále bylo z žádosti ověřeno, že žalovaná je svobodná, a že žije ve vlastním bydlení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla v návrhu, a které si banka ověřila, dospěla banka k názoru, že schopnost žalované splácet kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, je dostatečná. O schválení žádosti byla žalovaná informována dopisem Akceptace Návrhu smlouvy ze dne datum. příjmení žalované poskytla dne datum kontokorentní úvěr příjmení kontokorent (PLUS), v rámci kterého byl žalované poskytnut k jejímu běžnému účtu

č. bankovní účet poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Výše povoleného limitu

a úroková sazba pro čerpání povoleného limitu ve výši 14,99 % ročně byly sjednány na první straně návrhu. Žalovaná byla rovněž povinna dle čl. V. návrhu hradit bance za poskytnuté služby poplatky. Žalovaná se však dostala do prodlení s hrazením splátek, v důsledku čehož se ocitla

v nepovoleném debetním zůstatku. Poprvé žalovaná svůj úvěrový limit přečerpala dne datum o částku 7,62 Kč, když došlo ke stržení úroku ve výši 55,43 Kč. V důsledku porušení smluvních podmínek dle čl. VII. odst. 1. Návrhu tak banka prohlásila úvěr za splatný ke dni datum,

o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne datum. Dlužná částka činila ke dni zesplatnění celkem 6 810,52 Kč vč. příslušenství. Tato částka představovala součet čerpání, vyúčtovaných poplatků a úroků ke dni datum, navýšený o úrok za období od datum do datum. To vše ponížené o úhrady, tedy čerpání ke dni datum ve výši 6 287 Kč, účtované poplatky ke dni datum ve výši 1 705 Kč, účtovaný úrok ke dni datum ve výši 360,59 Kč, úrok účtovaný od datum do datum ve výši 14,99 % z jistiny ve výši 6 287 Kč, tj. 57,93 Kč. To vše ponížené o úhrady žalované ve výši 1 600 Kč. Žalovanou však nebylo na dlužnou částku uhrazeno ničeho. příjmení se tedy rozhodla po žalované po zesplatnění požadovat částku ve výši 5 000 Kč odpovídající poskytnutému úvěrovému limitu, úroky ve výši 393,16 Kč a poplatky ve výši 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému soudem se nedostavila, soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva

o kontokorentním úvěru s názvem příjmení kontokorent, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, tyto splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná vyčerpala částku 4 689 Kč, přičemž se zavázala hradit poplatky dle ceníku. Žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost, když toliko vycházela z údajů uvedených samotnou žalovanou, že tato je svobodná, bydlí v bytě v osobním vlastnictví, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 12 000 Kč, hradí splátky ve výši 1 104 Kč. Uvedené údaje nebyly ničím ověřeny.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395

a následujících uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel umožnil žalované čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 5 000 Kč

a žalovaná se zavázala tuto částky vrátit dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích a , tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní

a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. U jednání dne

datum byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením vyzván

k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně další důkazní návrhy nenavrhl. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala

v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. V důsledku toho je smlouva o úvěru neplatné ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru, má nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve smyslu . Výše bezdůvodného obohacení činí 4 689 Kč, které bylo přiznáno spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, když čerpáno bylo 6 287 Kč a uhrazeno 1 600 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 4 689 Kč, tj. v rozsahu 93 % žalované částky a neúspěšná v rozsahu 7 % žalované částky, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 86 %. Účelně vynaložené náklady řízení činí částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále náklady právního zastoupení dle , v sazbě jednoho úkonu 200 Kč, celkem byly přiznány 3 úkony, a to za předžalobní výzvu, přípravu převzetí, sepis žaloby, když řízení v dané věci bylo podáno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. K těmto úkonům náleží tři režijní paušály po 100 Kč za jeden úkon dle téže vyhlášky. Za účast u jednání náleží odměna ve výši 1 000 Kč dle advokátního tarifu

a paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Odměnu za písemné podání ve věci samé ze dne datum soud nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být součástí již samotné žaloby. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. . Celkové náklady řízení tedy činí 3 062 Kč a 86 % činí 2 634 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.