Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 62/2014-1195

Potvrdené rozhodnutím 25 CO 159/2021-1332
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové v právní věci žalobců: a) [[jméno]] [[příjmení]], narozený dne [[datum]] bytem [[adresa]] b) Mgr. [[jméno]] [[příjmení]], narozená dne [[datum]] bytem [[adresa]] oba zastoupeni advokátem Mgr. [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] proti žalované: [[osobní údaje žalované]] bytem [[adresa]] o zaplacení [[částka]] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [[datum rozhodnutí]], č. j. 8 C 62/2014 - 1195, takto: I. Odvolání žalované proti výroku o vrácení zaplacené zálohy žalobcům (II) a částečném zastavení řízení (III), se odmítá. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I) a ve výroku o nákladech řízení ([[příjmení]]) potvrzuje. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [[částka]] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [[jméno]] [[příjmení]], advokáta."

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci

žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození

bytem adresa žalobce a žalobce

b) celé jméno žalobce, datum narození

bytem adresa žalobce a žalobce

oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

2. celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného a žalované

pro 136 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 117 725 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně od 26. 04. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobcům se vrací zaplacené zálohy v částce 4 428 Kč po právní moci tohoto rozsudku z účtu Obvodního soudu pro Prahu 10.

III. Řízení se v částce 18 275 Kč z důvodu zpětvzetí zastavuje.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 81 798,37 Kč k rukám právního zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 117 725 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně od 26. 04. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalobcům se vrací zaplacené zálohy v částce 4 428 Kč po právní moci tohoto rozsudku z účtu Obvodního soudu pro Prahu 10. III. Řízení se v částce 18 275 Kč z důvodu zpětvzetí zastavuje. IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 81 798,37 Kč k rukám právního zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou, podanou dne 4. 11. 2013 u Okresního soudu okres (zdejšímu soudu postoupeno pravomocným usnesením Okresního soudu okres ze dne 24. 1. 2014, č.j. číslo jednací), domáhali zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnili tím, že měli v období, za které žádají vydání bezdůvodného obohacení, ve společném jmění manželů bytovou jednotku číslo o velikosti 2+1, o výměře 59 m2, v budově adresa a adresa na pozemcích parc. číslo parc. číslo – zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Plzeň – město na listu vlastnictví číslo pro katastrální území obec, nacházející se na adrese adresa žalovaného a žalované. Žalovaní užívají bytovou jednotku nejpozději od měsíce února 2007, a to bez právního důvodu. V řízení vedeném u Okresního soudu okres, sp. zn. spisová značka byl vydán rozsudek č.j. číslo jednací, kterým bylo v celém rozsahu vyhověno žalobě o vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu v období od října 2007 do dubna 2011 ve znění rozšíření, žalovaní podali proti rozsudku odvolání, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. V řízení vedeném u Okresního soudu okres, sp. zn. spisová značka bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaných vyklidit bytovou jednotku, neboť soud dospěl k závěru, že ji užívají bez právního důvodu. Jelikož žalovaní užívali bytovou jednotku bez právního důvodu i nadále, podávají žalobci tuto žalobu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytové jednotky za období od 1. 11. 2011 do 31. 3. 2013. Žalobci byli vlastníky bytové jednotky v době až do 2. 10. 2013, přičemž výše obvyklého nájemného dosahuje za žalované období přinejmenším stejnou částku, jakou dovodil Okresní soud okres ve věci sp. zn. spisová značka, tj. 8 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaní se k žalobě dne 31. 12. 2013 vyjádřili tak, že byl žalované 1. předmětný byt„ odcizen“,„ nájemné“ ve výši asi 5 milionů nedluží, byli opakovaně poškozeni. příjmení (pozn. bývalý manžel žalované 1.) se snažil sebrat žalované 1. byt za pomoci anonymizováno. Žalobci jsou ve věci od samého počátku„ bílí koně“, počínaje koupí bytu. Žalovaní jsou diskriminováni (žalovaný 2., jelikož je politický aktivista a žalovaná 1. pro svůj„ snědý národnostní původ“). Žaloba se zakládá na lži, mlžení – jako se na lži zakládaly i ostatní žaloby žalobců. Žalovaní se vyjádřili k předchozím soudním řízením jich se týkajících.

3. Ve vyjádření doručeném soudu dne 23. 5. 2014 žalovaní uvedli, že se spisy, které protistrana navrhuje, zakládají na lžích, podvodech, trestných činech atd. příjmení svou bývalou manželku, žalovanou 1. obral asi o 100 milionů Kč. Vede proti ní psychologický anonymizováno (řadu soudů), do něhož se zapojili další osoby, které příjmení„ uplatil“. Má za to, že se proti žalovaným zapojil stát, a to i z důvodu politického aktivismu žalovaného 2. Postupem soudů se žalovaní cítí být poškozováni. Co se týče předmětného bytu, příjmení„ ukradl ze sejfu“ smlouvy o bytě. Nato jeho„ bílí koně“ žalobci podali proti žalovaným žalobu na vystěhování z bytu, později podali 2 žaloby o nezaplacených platbách do fondu oprav ze strany žalovaných. Žalobci ve všech žalobách tvrdili, že žalovaným dovolili užívat byt dočasně v roce 2006 a ohledně bytu nikdy neexistovala žádná smlouva. Když žalovaní napadli žaloby nezakládající se na pravdě, protože žalovaná 1. užívá byt již od jeho koupě, žalobci dodali prostřednictvím právního zástupce falzifikát smlouvy asi od roku 1999, která opravňuje žalovanou 1. užívat byt zdarma a končí asi 6 týdnů poté, co se žalovaná 1. do bytu naposledy nastěhovala. Soudy jsou neplatné, protože žaloba se dle důkazů žalobců nezakládá na pravdě. Je zřejmé, že když se žalovaní do bytu nastěhovali, bylo to v době, kdy žalovaná 1. mohla nakládat s bytem, jak chce a nepotřebovala svolení žalobců. Žalovaná 1. o byt přišla nelegálními činy řady osob.

4. Obdobně se žalovaní vyjádřili v podání doručeném soudu dne 24. 6. 2015. Uvedli, že v žalobě ničeho neuznávají. Žalovaná 1. a příjmení vlastnili byt, který byl ale dočasně napsán na žalobce, neboť jej příjmení kvůli jisté bezúročné půjčce nemohli oficiálně vlastnit. Žalobce a) u soudu„ o vystěhování“ přiznal, že za něj vyřizoval věci o bytě příjmení. Žalobkyně b) u soudu o výživné přiznala, že byt je na ni a manžela napsán pouze fiktivně. Žalobci ani nevěděli přesně, kde se„ jejich“ byt nachází. Důkazy žalovaných u soudu byly ignorovány. Žalovaní žádají, aby rozsudky v jejich věcech byly ignorovány, avšak důkazy byly použity. Ve všech řízeních bylo konstatováno, že žalovaní nemají originály smluv. Ty jim byly ukradeny, stejně jako některé ověřené kopie. Žalovaní bytovou jednotku neužívají. Navíc ji užívali mnohem dříve, smlouvy soudům v obec dodali. Soudy proběhly nelegitimně, nelegálně, rozsudky nemají žádnou váhu. Výše nájemného za byt není správná, nemělo být žádné nájemné.

5. V podání doručeném soudu dne 25. 5. 2016 žalovaní uvedli, že žalobci byli napsáni jako vlastníci bytu na katastru pouze dočasně, asi do roku 2009, kdy přibližně měla skončit bezúroková půjčka, kterou si příjmení vzali na dům ve obec, kde museli být na 10 let přihlášeni. Do domu investovali rovným dílem přes milión Kč (žalovaná 1. investovala přes půl miliónu Kč). Jako protihodnotu příjmení sehnal tento byt, do kterého jako vlastníky napsali žalobce a na koupi tohoto bytu žalobcům příjmení půjčili 440 000 Kč, za což byl byt koupen. Žalobci a příjmení tvrdili, že žádná smlouva o nájmu nikdy neexistovala s žalovanou 1. příjmení do bytu„ lezl“, aby ověřil jeho stav v době, kdy žalovaní nebyli v bytě přítomni. Z bytu se ztratily asi 2 000 000 a smlouva na 12 000 000 plus další cennosti. příjmení dodal policii místopřísežné, ověřené prohlášení žalobců, že ohledně bytu neexistovala nikdy žádná smlouva s žalovanou 1. Nato žalobkyně b) vypovídala, že nájemní smlouva s žalovanými existovala, navíc poté, co žalovaní obvili žalobce z bezdůvodného obohacení atd. Žalobci podali u soudu o vystěhování padělek smlouvy, kterou uzavřeli s žalovanou 1. v roce 2000 a smlouva měla skončit v roce 2006 poté, co se žalovaná 1. opět nastěhovala do bytu, tentokrát s žalovaným 2. Byt obývala několikrát v minulých letech. Zacházela s ním jako s vlastním. Předtím žalobci tvrdili, že žádná smlouva neexistovala a že žalovaná 1. musela prosit žalobkyni b), aby se do bytu mohla nastěhovat.

6. Ve vyjádření doručeném soudu dne 29. 11. 2016 žalovaní upřesnili, že dům, do kterého příjmení investovali, byl ve vlastnictví příjmení a jeho sestry (žalobkyně b/). Předmětný byt měl být po 10 letech převeden zpět na manžele příjmení či žalovanou 1., protože ta svolila, aby část jejího podílu na nemovitosti v obec byla převedena na rodiče příjmení. Žalovaná 1. s bytem zacházela jako s vlastním – symbolické nájemné 1 Kč/měsíc bylo zaplaceno na desítky let dopředu. Není pravda, že žalovaná 1. neměla s žalobci smlouvu. Žalovaná 1. v bytě v období, ohledně kterého jsou soudy, nežila. Žalobci nemají ponětí, kdo v bytě bydlel. příjmení platili do fondu oprav, nikoliv žalobci. Dle tvrzení žalobců žalobci od žalovaných nikdy neobdrželi žádnou platbu a zjistili, že žalovaní dokonce nehradí zálohy na služby do fondu oprav a ani zálohy na spotřebu elektřiny, platby prováděli pouze, když na to byli upozorněni žalobci - žalovaní však nevěděli, kolik mají platit, protože jim žalobci i správa domu dávali špatné informace. Žalobci tvrdili, že neexistuje smlouva a bez této, jak tvrdili neexistující smlouvy, nutili žalované, aby platili do fondu oprav.

7. Všechna vyjádření obsahují řadu invektiv proti žalobcům, soudcům, státním zástupcům, advokátům, politikům a dalším osobám, kdy žalovaní mají za to, že jsou jednáním všech v podáních zmíněných osob poškozováni.

8. Při jednání konaném dne 12. 8. 2015 zástupce žalobců uvedl, že nikdy žádná nájemní smlouva uzavřena nebyla a žalovaní užívali byt bez právního důvodu. Obecný zmocněnec žalované 2. uvedl, že žalovaná není ochotna předmětnou částku uhradit dobrovolně, protože neuznává právní důvod. Žalovaný 1. uvedl, že není ochoten žalovanou částku uhradit a není toho ani schopen, neboť byl protistranou„ okraden“. Kdy se z bytu vystěhovali, přesně neví, ale bylo to asi rok před tím, než je uvedeno v žalobě. Žalovaný 1. užíval byt od konce května roku 2006, žalovaná 2. řadu let předtím (byl to byt, který měla s manželem). Od roku 2000 nebo 2001 byli v bytě z důvodu vnitřního vyrovnání v rodině zapsáni žalobci. Žalobci neví, kde byt je, v jakém je to patře, a v životě tam nebyli. Žalobci byli pouze fiktivními vlastníky bytu a tím je nárok na nájem neopodstatněný. Byt byl zakoupen za peníze, které patřily do SJM manželů příjmení. Při jednání konaném dne 30. 11. 2016 žalovaný 2. uvedl, že žalovaná 1. 10-12 let v bytě bydlela a nemusela platit nájemné, platila pouze poplatky za teplo asi 3 500 Kč měsíčně a kromě toho měla byt zaplacený na 30 let dopředu, neboť byl prakticky její. Žalobci nikdy nedokázali, že v bytě bydlel. Žalovaná 1. v bytě nebydlí, bydlí v obec. Nejsou důkazy, že on tam bydlel. Žalovaná 1. měla smlouvu, že byt na ni bude převeden, a že nájem je zaplacen na 30 let dopředu ve výši 1 Kč ročně s tím, že nebyl tento nájem zvýšen. Měli smlouvu, že vyžadují platby do fondu oprav a tvrdili, že žalovaná 1. může v bytě bydlet 10 let bezplatně. Neví, o čem je soud o nájemné, když měli platit pouze 3 500 Kč do fondu oprav a tyto platili. Kromě toho byl byt žalované 1. a smlouvy, které předložili, ukradl příjmení, žalobci si mysleli, že žádné smlouvy neexistují a využili toho. Do fondu oprav pravidelně platili a měli platit nájemné 1 Kč, takže vlastně platili korunu navíc.

9. K ústnímu jednání konanému dne 30. 9. 2020 se dostavil pouze právní zástupce žalobců. Žalovaný 2. (současně obecný zmocněnec žalované 1.) se z jednání omluvil i za žalovanou 1., proto bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaných podle Žádosti o odročení soud nevyhověl, neboť důvod v žádosti uvedený nebyl žádným způsobem osvědčen a již odročováno bylo, kdy za dané situace, za dodržení úkolu soudu rozhodnout bez zbytečných průtahů, nepřítomnost žalovaných nebránila projednání a rozhodnutí věci.

10. Soud provedl dokazování výslechem svědků.

11. Z výpovědi svědkyně jméno celé jméno žalované (dcera žalované 1., neteř žalobců) bylo zjištěno, že v předmětném bytě žalovaní bydleli od jara roku 2011 do jara roku 2013. Vlastnické vztahy k předmětnému bytu jí nejsou známy. V bytě se byla jednou podívat na jaře roku 2013, matka jí dala klíče – bylo to v době, kdy se byt vyklízel (v bytě byl velký nepořádek, na zemi se nacházely matrace). Ví, že se projednává ušlý zisk z pronájmu bytu. Jako rodina byli průměrně bohatí. Majetkové vztahy mezi svým otcem a žalobci, kdy žalobkyně b) je sestra jeho otce, nezná.

12. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že spravuje dům, ve kterém měli žalobci byt. K žalovaným žádný vztah nemá – spravuje byty pouze vlastníkům, komu vlastníci předmětné byty pronajímají, neví. Z doslechu ví, že tam měl mít pronajatý byt žalovaný 2. a že tam s ním bydlela žalovaná 1. Bydleli tam do doby, kdy byli vlastníci žalobci. Žalobci jí asi před 3 lety (pozn. výslech dne 11. 5. 2016) volali, že mají problém s nájemci, kteří jim neplatí a nemohou je vystěhovat. Byt chtěli prodat již delší dobu, ale kvůli tomuto nemohli. Že tam byl nájemní vztah, jí bylo prezentováno žalobci (říkali, že mají problémy s nájemci, že jim neplatí a nechtějí je pustit do bytu, také že žalovaného 2. nemohou dostat z bytu). Jak dlouhou dobu žalovaní nájem neplatili, neví. Jedná s vlastníky. Žalobci platili byt sami, protože je„ bombardovala“, aby nebyli dlužníky. Pokud by byli dlužníky, takto byla částka maximálně 5 až 10 000 Kč a tuto částku doplatili. Neví, jakým způsobem v tomto konkrétním případě platby přicházely. V době, kdy byt prodávali, na něm nebyl žádný dluh. Žalovaný bydlel v bytě déle než rok. příjmení o něm hovořili na výboru, proto jí ho také ukázali a ví, že nosil šátek. Všichni tam žalovaného vídali.

13. Dále bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem.

14. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence znalkyně celé jméno znalkyně bylo zjištěno, že nikdy není možné zjistit a zafixovat jednu jedinou absolutní veličinu jako správného reprezentanta ceny obvyklé v místě a čase. Srovnáním s různými statistickými parametry v čase můžeme jen poměřovat skutečnou cenu transakce se statistickými veličinami, které v sobě již obsahují značný rozptyl, neboť jde vždy jen o různé komplikovaně konstruované průměry, které zahrnují realizační ceny transakcí v různě širokém pásmu pod i nad cenou parametrickou, tak jako i samotné přiřazení zkoumané ceny parametru je problematické, neboť téměř nikdy neodpovídá podmínka ceny statistice s ohledem na ostatní podmínky transakce (doba plnění, délka plnění, platební podmínka, měna, informace, garance, servis, atd.). Proto je vždy hodnocení o obvyklosti zatíženo i subjektivním hlediskem posuzovatele, kdy některá hraniční ocenění transakcí mohou být dvěma posuzovateli hodnocena jak jako odpovídající, tak jako neodpovídající kritériu obvyklé ceny. Dalším zavádějícím momentem hodnocení bývá, že posuzovatel posuzuje obvyklost ceny na podkladě údajů, které jsou dřívějšího nebo pozdějšího data než ujednání o transakci, anebo které nemohli mít účastníci transakce v době oceňování vůbec k dispozici. Nelze tedy hodnotit obvyklou cenu podle údajů o pozdějším vývoji, ale podle veřejně dostupných údajů, které mohli mít bez potíží jako informaci k dispozici účastníci transakcí v době projednávání ceny nebo ocenění, a to ještě s výhradou. Proto je třeba obvyklou cenu chápat jako soubor určitého rozpětí veličin, které jsou potvrzeny statistickými údaji o srovnatelných transakcích za srovnatelných podmínek na trhu. Na základě zjištění a výpočtů uvedených v posudku dospěla znalkyně k obvyklé ceně nájemného za předmětnou bytovou jednotku v době od října 2007 do dubna 2011 při vlastním oslovení realitních kanceláří na úrovni 6 000 Kč až 7 000 Kč za měsíc bez energií. Při zohlednění vyjádření realitních kanceláří předložených žalobcem by pak při způsobu vyhodnocení použitého znalcem, tedy při využití statistické veličiny medián, obvyklá cena nájemného předmětného bytu v předmětném období kolísala mezi částkami 6 750 Kč až 7 100 Kč za měsíc bez energií.

15. Provedeny byly rovněž důkazy listinné.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4. 11. 2013 vyplývá, že k tomuto datu byl vlastníkem předmětného bytu jméno příjmení, který se stal vlastníkem na základě kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2013 s právními účinky vkladu práva ke dni 3. 10. 2013. Součástí spisu je rovněž kupní smlouva ze dne 12. 9. 2013. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 19. 8. 2015 bylo zjištěno, že ke dni 31. 3. 2013 byli vlastníky předmětného bytu žalobci, kteří měli uvedený byt ve společném jmění manželů, a to na základě smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru V4 číslo rok ze dne 10. 9. 1999 s právními účinky vkladu ke dni 16. 9. 1999. Součástí spisu je rovněž kupní smlouva ze dne 10. 9. 1999, kdy prodávající byli manželé jméno příjmení a jméno příjmení.

17. Z vyjádření realitní kanceláře právnická osoba ze dne 19. 8. 2016 bylo zjištěno, že cena obvyklého nájemného v dané lokalitě a místě je 5 500 Kč až 6 000 Kč.

18. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

19. Podle nového postupoval soud podle č. , neboť právní vztahy, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. před 1.1.2014, se řídí dosavadními právními předpisy.

20. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaní v době od 1. 11. 2011 do 31. 3. 2013 užívali bytovou jednotku číslo o velikosti 2+1, o výměře 59 m2, v budově adresa a adresa na pozemcích parc. číslo parc. číslo – zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Plzeň – město na listu vlastnictví číslo pro katastrální území obec, která byla v tehdejší době ve vlastnictví žalobců, přičemž za toto užívání (užívání bez právního důvodu) žalobcům ničeho nezaplatili ani jim neposkytli jiného plnění, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

21. Podle , (dále jen o.z.), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

22. Podle § 451 odst. 2 o.z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Skutečnost, že žalobci byli v rozhodné době vlastníky předmětné bytové jednotky, bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Tuto skutečnost žalovaní ani nerozporují. Pokud namítají, že byt byl zakoupen z peněz patřících do společného jmění manželů příjmení, pak soud toto nezjišťoval, neboť je to pro předmět řízení irelevantní. Zároveň je třeba podotknout, že žalovaná 1. o byt nemohla být„ okradena“, neboť nikdy vlastníkem ani spoluvlastníkem nebyla.

24. Nezpochybnitelně pak bylo prokázáno, že bytovou jednotku žalovaní v rozhodném období užívali. Jestliže žalovaný 2. v některých podáních zpochybňuje, že by v předmětném bytě bydlel, pak to, že byt užíval, jasně potvrdila svědkyně jméno celé jméno žalované, která ví, že v bytě žalovaní bydleli, a zejména svědkyně jméno příjmení, která uvedla, že jej v domě vídali a hovořili o něm i na výboru SJM, kdy jí i žalobci sdělili, že žalovaného 2. nemohou dostat z bytu. Z výpovědi svědkyně jméno celé jméno žalované pak bylo zjištěno, že žalovaní v bytě bydleli v rozhodném období. Zároveň nebylo žádným způsobem prokázáno, že by mezi žalobci a žalovanými byla uzavřena nájemní ani jiná smlouva, a to ani v ústní formě. Pokud byla skutečně v dřívější době uzavřena smlouva o užívání bytu ohledně žalované 1., pak tato smlouva již v dané době nebyla účinnou, nadto se netýkala žalovaného 2.

25. Prokázáno bylo rovněž to, že žalovaní za užívání předmětné bytové jednotky neplatili. Svědkyně jméno příjmení, která je správkyní domu, uvedla, že si žalobci stěžovali, že žalovaní za byt ničeho neplatí. Neplacení za užívání bytu však nepopírají ani žalovaní. Byť žalovaní uvádí, že něčeho platili do fondu oprav (v souvislosti s tím, že ničeho jiného platit neměli), rozporně k tomuto tvrzení uvedli, že nevěděli, kolik mají platit, protože jim žalobci i správa domu dávali špatné informace. K tomu lze uvést, že svědkyně jméno příjmení k platbám směrem k SVJ uvedla, že žalobci platili za svoji bytovou jednotku sami, protože je„ bombardovala“.

26. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že se žalovaní v souladu s § 451 odst. 1 a 2 o.z. bezdůvodně obohatili na úkor žalobců, a to tím že užívali bez právního důvodu bytovou jednotku žalobců, v důsledku čehož jsou povinni žalobcům vydat bezdůvodné obohacení, když za užívání bytu neposkytli žalobcům žádné plnění.

27. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, mají žalobci vůči žalovaným dále nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 o.z.).

28. Ze záznamu o složení ze dne 24. 4. 2018 vyplývá, že žalobci složili zálohu za znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence ve výši 10 000 Kč. S ohledem na to, že skutečná výše znalečného činila 5 572 Kč, kdy tuto částku mají povinnost zaplatit společně s dalšími náklady řízení žalovaní (viz níže), zbylou část zálohy ve výši 4 428 Kč soud žalobcům po právní moci rozhodnutí vrací.

29. Při jednání dne 30. 9. 2020 vzal právní zástupce žalobců, s ohledem na závěry znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, žalobu zpět do částky 18 275 Kč a žádal zaplatit za 17 měsíců užívání bytu částku 117 425 Kč, což je průměr mezi zjištěními znalkyně dle znaleckého posudku, kdy obvyklá cena nájemného předmětného bytu v předmětném období kolísala mezi částkami 6 750 Kč až 7 100 Kč měsíčně. Na základě toho, že byly naplněny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení dle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, a to v částce 81 798,37 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 136 000 Kč sestávající z částky 6 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 3 270 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t., z částky 6 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. (žaloba), z částky 6 540 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 12. 8. 2015, z částky 6 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. ze dne 19. 8. 2015, z částky 6 540 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 11. 5. 2016, z částky 6 540 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 3. 8. 2016, z částky 6 540 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 30. 11. 2016 a z částky 6 540 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 30. 9. 2020 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., cestovní náhrada podle a. t. v celkové částce 1 707 Kč, náhrada za promeškaný čas podle a.t. v celkové částce 3 000 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 62 997 Kč ve výši 13 229,37 Kč a dále z nákladů za znalečné v částce 5 572 Kč. Pokud jde o soudní poplatek, tento byl dle spisového materiálu soudu zaplacen žalovanými.

31. Lhůta ke splnění povinností uložených rozsudkem byla určena dle ust. , platební místo pro náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce stanoví ust.

32. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalovaní ve svém podání doručeném soudu dne 23. 5. 2014, uvádí:„ Tímto též podáváme protižalobu proti celé jméno žalobce o částku 136 000 Kč“, soudu není zřejmé, čeho se tato protižaloba týká (z jakého titulu by měli žalobci tuto částku plnit), proto se k ní není možné blíže vyjádřit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.