Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 112/2022-51
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 88 028,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 88 028,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 155,67 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 88 028,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 155,67 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 88 028,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 155,67 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 14. 1. 2016. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jí uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 48 292 Kč a administrativní poplatek ve výši 15 000 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách dle dohody účastníků. Svou povinnost však žalovaný porušil, když se dostal do prodlení s úhradou smluvených splátek. Žalobkyně proto s účinností k 7. 11. 2017 jednorázově zesplatnila neuhrazenou část jistiny zápůjčky. Žalovaná částka ve výši 88 028,16 Kč sestávala z dlužné jistiny ve výši 28 797,67 Kč, z úroku ve výši 8 758 Kč naběhlého za dobu ode dne poskytnutí peněžních prostředků do dne splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po zesplatnění, z nesplacených měsíčních administrativních poplatků za správu zápůjčky za téže období ve výši 1 500 Kč, z upomínečného a poštovného za poslední písemnou upomínku odeslanou před zesplatněním ve výši 4 100 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 314,90 Kč (tento sestával z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení k datu zesplatnění ve výši 280,53 Kč počítaného z jednotlivých dlužných splátek zápůjčky a dále z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 033,96 Kč, kdy tato částka odpovídala zákonné sazbě z celkového dluhu žalovaného za období od 8. 11. 2017 do 24. 5. 2022) a konečně ze smluvní pokuty ve výši 27 558 Kč (uvedená částka sestávala ze smluvních pokut za prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek kapitalizovaných k datu zesplatnění v částce 1 251 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 26 307 Kč, která odpovídala sazbě ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky za období od 8. 11. 2017 do 24. 5. 2022).
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 8. 2022. Žalovaný, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolán, se k jednání nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, na podané žalobě v plném rozsahu setrval a uvedl, ž žalovaný na svůj dluh v mezidobí ničeho neuhradil.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi účastníky dne 14. 1. 2016 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, a to bez jakéhokoliv účelového vázání. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí administrativní poplatek, jehož celková výše činila 15 000 Kč, a úrok ve výši 56 % ročně z poskytnuté jistiny. Celkové náklady zápůjčky činily dle smlouvy 63 292 Kč, celková žalovaným splatná částka pak 118 292 Kč RPSN činilo dle smlouvy 98,5 %. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni splácet ve 30 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 3 944 Kč, respektive 3 916 Kč, pokud jde o poslední, v pořadí 30. splátku. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 19. dni příslušného měsíce. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky zápůjčky nebo její části, a to ve výši dle bodu II.1.A až II.1.D. sazebníku žalobkyně v závislosti na délce prodlení. Podle čl. 7 smlouvy byla žalobkyně v případě prodlení žalovaného oprávněna oznámit mu takový stav písemnou upomínkou odeslanou do vlastních rukou s tím, že žalovaný byl v takovém případě povinen za každou takovou upomínku uhradit žalobkyni upomínečné ve výši dle bodu II.2 sazebníku. V čl. 8 pak bylo ujednáno mimo jiné to, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou sjednané splátky, je žalobkyně oprávněna prohlásit doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou. V takovém případě ztratí žalovaný výhodu splátek, přičemž žalobkyně mu poskytne dodatečnou lhůtu k úhradě jeho dluhu v délce nejméně 7 kalendářních dnů ode dne doručení informace o zesplatnění žalovanému. Pokud by žalovaný svůj dluh v této dodatečné lhůtě neuhradil, byla by žalobkyně oprávněna po něm požadovat smluvní pokutu ve výši dle bodu II.1.E sazebníku. Dle čl. 9 smlouvy pak celková smluvní pokuta podle článku 6 a/nebo článku 8 smlouvy mohla činit maximálně 50 % poskytnuté jistiny zápůjčky. Podle čl. 10 smlouvy v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s plněním kterékoliv splátky, respektive částky po zesplatnění podle čl. 8, byla žalobkyně oprávněna mu účtovat z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení.
5. Z žalobkyní předloženého výpisu z rejstříku exekucí, výstupu z insolvenčního rejstříku, přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za rok 2014, jakož i z výpisu z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2015 soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením shora uvedené smlouvy o zápůjčce ověřovala úvěruschopnost žalovaného a zjevně dospěla k tomu, že žalovaný bude schopen hradit sjednané měsíční splátky zápůjčky.
6. Ze sazebníku žalobkyně soud zjistil, že výše shora uvedené smluvní pokuty sjednané v čl. 6 smlouvy byla závislá na délce trvání prodlení žalovaného. Od 1. do 30. dne trvání prodlení činila 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky (tedy jak z jistiny, tak z úroku a administrativního poplatku, viz bod II.1.A. sazebníku), od 31. do 60. dne trvání prodlení 0,2 % denně z aktuální výše dlužné splátky (bod II.1.B. sazebníku), od 61. do 90. dne trvání prodlení 0,3 % denně z aktuální výše dlužné splátky (bod II.1.C. sazebníku), od 91. dne trvání prodlení dále pak 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky (bod II.1.D. sazebníku). Jednorázová smluvní pokuta sjednaná v čl. 8 smlouvy pro případ včasného neuhrazení celého zesplatněného dluhu pak dle bodu II.1.E. sazebníku mohla činit až 50 % z aktuální výše neuhrazené jistiny zápůjčky. Dle bodu II.2.B. sazebníku činila výše upomínečného za poslední písemnou upomínku odeslanou před zesplatněním bez ohledu na výši dlužné splátky či splátek, případně jejich částí, 500 Kč, výše poštovného souvisejícího s takovou upomínkou pak 50 Kč.
7. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 14. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uvedeného dne převzal od žalobkyně v hotovosti peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč.
8. Ze splátkového kalendáře a přehledu úhrad předloženého žalobkyní soud zjistil, že první sjednaná splátka zápůjčky byla splatná k 19. 2. 2016, poslední pak k 19. 7. 2018.
9. Z dopisu ze 7. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem ke skutečnosti, že na jeho majetek bylo zahájeno insolvenční řízení, prohlašuje v souladu s ust. čl. 8 písm. b) smlouvy o zápůjčce nesplacenou část jistiny zápůjčky včetně příslušenství za splatnou k datu 7. 11. 2017. Dle uvedeného dopisu dlužil žalovaný k uvedenému datu na jistině 29 098 Kč, na úrocích 8 758 Kč, na zákonném úroku z prodlení 278,35 Kč, na administrativních poplatcích 1 500 Kč a na smluvní pokutě 1 493 Kč, celkem tedy 41 127,35 Kč. Žalobkyně jej v dopise vyzvala k zaplacení dluhu nejpozději do 7. 12. 2017.
10. Z vyčíslení pohledávky předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy o zápůjčce uhradil celkem 75 236,33 Kč, z toho před tvrzeným zesplatněním zápůjčky (tj. před 7. 11. 2017) uhradil částku 75 104 Kč, po zesplatnění pak dalších 132,33 Kč.
11. Z předžalobní upomínky z 2. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dluhu ve výši 82 337,86 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 23. 2. 2022 s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu.
12. Na podkladě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 14. 1. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž podkladě žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku žalobkyni vrátí, a to spolu s úrokem, jehož výše měla dle smlouvy odpovídat úrokové sazbě 56 % ročně, a administrativním poplatkem, který činil celkem 15 000 Kč. Celkový dluh žalovaného z titulu poskytnuté zápůjčky činil dle smlouvy 118 292 Kč. V čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta za prodlení žalovaného se zaplacením některé splátky zápůjčky nebo její části, jejíž výše se odvíjela od délky trvání prodlení žalovaného a byla stanovena v sazebníku žalobkyně. Od 1. do 30. dne trvání prodlení činila sjednaná výše smluvní pokuty 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky (tedy jak z jistiny, tak z úroku a administrativního poplatku), od 31. do 60. dne trvání prodlení 0,2 % denně z aktuální výše dlužné splátky, od 61. do 90. dne trvání prodlení 0,3 % denně z aktuální výše dlužné splátky, od 91. dne trvání prodlení dále pak 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Dále si účastníci v čl. 7 smlouvy ujednali, že v případě prodlení žalovaného je žalobkyně oprávněna mu zaslat písemnou upomínku, která byla zpoplatněna tzv. upomínečným, jehož výše činila dle sazebníku žalobkyně pro poslední upomínku před zesplatněním zápůjčky 500 Kč, žalovaný byl pak v souvislosti s takovou upomínkou povinen uhradit ještě poštovné ve výši 50 Kč. V čl. 8 byla ujednána jednorázová smluvní pokuta, jejíž výše dle sazebníku mohla činit až 50 % z dlužné jistiny zápůjčky, a to pro případ, že dojde k zesplatnění zápůjčky a žalovaný neuhradí svůj dluh z předmětné smlouvy v dodatečné lhůtě 7 kalendářních dnů ode dne, kdy mu bude doručena informace o zesplatnění. Dle čl. 9 smlouvy byla celková výše všech smluvních pokut účtovaných dle čl. 6 a 8 smlouvy limitována 50 % poskytnuté jistiny zápůjčky. Dopisem ze 7. 11. 2017 žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na to, že na jeho majetek bylo zahájeno insolvenční řízení, prohlašuje nesplacenou jistinu zápůjčky i s příslušenstvím k datu 7. 11. 2017 za jednorázově splatnou. Celkový dluh k uvedenému datu měl dle předmětného dopisu činit 41 127,35 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 82 337,86 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 2. 3. 2022 Celkem žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy o zápůjčce uhradil 75 236,33 Kč, z toho 75 104 Kč před 7. 11. 2017, dalších 132,33 Kč pak po tomto datu.
13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016.
14. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 cit. ust. je neplatné rovněž právní jednání, podle něhož má být plněno něco nemožného.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
19. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou podle § 2390 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy prokazatelně splnila, když žalovanému poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Není tedy pochyb o tom, že jí ve smyslu příslušných smluvních ustanovení i podle citovaného § 2390 o. z. vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, tedy jistiny zápůjčky ve výši 55 000 Kč.
20. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že žalovaný zaplatí žalobkyni spolu s jistinou zápůjčky rovněž administrativní poplatek v celkové výši 15 000 Kč (30* 500 Kč) a úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen úrokovou sazbou ve výši 56 % ročně, jeho absolutní výši pak soud dovodil z toho, že celková dlužná částka, kterou byl žalovaný dle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit, činila 118 262 Kč. Po odečtení jistiny a administrativního poplatku od uvedené částky totiž nelze dospět k jinému závěru, než že absolutní výše úroku, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, činila 48 292 Kč, což je ostatně uvedeno i v žalobě.
21. Předně je třeba zdůraznit, že jakkoliv administrativní poplatek představuje dle smlouvy samostatnou platbu odlišnou od úroku, soud obě tyto položky považuje v podstatě za totéž, tedy za částky ve svém souhrnu odpovídající úplatě za poskytnutí zápůjčky. Jak v případě úroku, tak v případě administrativního poplatku se totiž jedná o plnění, které žalobkyně jakožto zapůjčitel požaduje po žalovaném jakožto vydlužiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Smysl obou plateb se přitom v podstatě překrývá, neboť jak úrok, tak i administrativní poplatek mají sloužit na jedné straně k pokrytí nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé nepochybně i k dosažení jejího obchodního zisku. Obě dvě tyto platby zároveň vyjadřují nákladovost dané zápůjčky pro žalovaného, což se promítá i v tom, že obě platby by měly být brány v potaz při výpočtu RPSN uvedené ve smlouvě. Ta v daném případě činila 98,5 %, což lze bezpochyby hodnotit jako velmi vysokou sazbu. Těžko lze přistoupit na to, že administrativní poplatek, jehož absolutní výše činí 15 000 Kč, měl v plném rozsahu sloužit k pokrytí administrativních nákladů žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy a vyplacením peněžních prostředků. K tomu došlo bezhotovostně, stejně tak žalovaný se zavázal hradit jednotlivé sjednané splátky zápůjčky formou bezhotovostních plateb ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, pokud tedy v souvislosti s těmito transakcemi vznikly žalobkyni nějaké náklady, pak jejich výše musela být naprosto minimální, rozhodně ne řádově ve výši tisíců korun. To samé platí i pro administrativní náklady související se samotným kontraktačním procesem. Z textu smlouvy ostatně ani nevyplývá, že by měl sjednaný administrativní poplatek sloužit k úhradě nějakých konkrétních nákladů žalobkyně. Ze všech těchto důvodů proto soud při hodnocení důvodnosti podané žaloby vycházel z předpokladu, že úrok a administrativní poplatek ve svém souhrnu představovaly sjednanou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků. Dospěl přitom k závěru, že výše této úplaty se zjevně příčí dobrým mravům, neboť je zcela zjevně nepřiměřená nejen výši peněžních prostředků, které byly žalovanému formou zápůjčky poskytnuty, ale též okolnostem daného případu.
22. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí zápůjčky není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Zároveň platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky je pouze takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
23. Soud nepominul, že v daném případě byl žalovanému poskytnut nebankovní spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. Žalovaný získal peněžní prostředky, aniž by bylo jakkoliv účelově vázáno jejich použití, žalobkyně zároveň nepožadovala žádné zajištění své pohledávky. Pro žalovaného to znamenalo nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o tyto žádal u některé banky, kde by musel absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti zápůjčku splatit, který by mohl v krajním případě vést i k tomu, že by mu banka peněžní prostředky vůbec nemusela poskytnout. S těmito skutečnostmi je samozřejmě spojena zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni jakožto zapůjčitele. Právě z těchto důvodů by byl soud ochoten v posuzované věci akceptovat vyšší úrok, než jaký by odpovídal obvyklé úrokové sazbě v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. To však neznamená, že by výše sjednaného úroku (respektive úplaty za poskytnutí peněžních prostředků) nepodléhala jakémukoliv omezení a její sjednání by záviselo výlučně na dohodě smluvních stran. Nejvyšší soud ČR v této souvislosti konstatoval, že v případech, kdy věřitelé poskytují peněžní prostředky dlužníkům, kteří se nachází v obtížné finanční situaci, a pro věřitele je tak z uvedeného důvodu celá transakce výrazně rizikovější, lze připustit úrok, jehož výše dosahuje dvojnásobku či trojnásobku obvyklého úroku poskytovaného peněžními ústavy. Současně však dodal, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku hrubě odporuje dobrým mravům a je tudíž neplatným (srov. rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).
24. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v lednu 2016, tj. v době uzavření první z posuzovaných smluv, 13,44 % ročně. Jen úrok, který byl sjednán ve smlouvě o zápůjčce, přitom činil 56 % ročně, přičemž vedle tohoto úroku byl dále sjednán ještě administrativní poplatek, jehož roční výše činila 6 000 Kč (12* 500 Kč). Je tedy zcela evidentní, že již jen samotná výše mezi účastníky smluveného úroku převyšovala obvyklou bankovní úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy více než čtyřikrát, tedy velmi výrazně. Ve světle shora popsaných judikatorních závěrů přitom nelze než uzavřít, že takové ujednání se zjevně příčí dobrým mravům, neboť zcela neadekvátním způsobem navyšuje náklady spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému. To samé platí i pro ujednání o administrativním poplatku, který je, jak již soud podrobně vysvětlil shora, jen další součástí úplaty za poskytnutí zápůjčky. Vzhledem k tomu, že obě zmíněná ujednání jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy, je třeba konstatovat, že tato ujednání jsou ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatná, přičemž soud podle § 588 o. z. k jejich neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalovaného.
25. Ačkoliv smlouva o zápůjčce není typově bez dalšího smlouvou úplatnou, jako například smlouva o úvěru, nic nebrání tomu, aby si smluvní strany sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků úroky (viz § 2392 odst. 1 věty prvé o. z.). Z předmětné smlouvy přitom vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena právě úplatná zápůjčka ve smyslu citovaného ustanovení, tj. že účastníci ve smlouvě projevili vůli ujednat si úroky. Jejich výše však reálně ujednána nebyla, neboť jak ustanovení o samotných úrocích, tak ustanovení o administrativním poplatku je absolutně neplatné. Na věc je tak třeba aplikovat ust. § 1802 o. z., podle něhož v podobné situaci má dlužník povinnost zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě jeho bydliště v době uzavření smlouvy. Jak již soud uvedl v předchozím odstavci, obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v lednu 2016 činila 13,44 % ročně. Při takto vysokém úroku by za předpokladu, že poskytnutá jistina zápůjčky činila 55 000 Kč a že bylo sjednáno splacení zápůjčky ve třiceti měsíčních splátkách (jak tomu bylo u posuzované smlouvy), výše každé měsíční splátky činila 2 169 Kč, celková výše smluvního úroku za dobu trvání smlouvy 10 070 Kč a celková žalovaným splatná částka 65 070 Kč (jistina 55 000 Kč + úrok ve výši 10 070 Kč).
26. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění zápůjčky dopisem ze 7. 11. 2017. Toto zesplatnění přitom v uvedeném dopise zdůvodnila tím, že na majetek žalovaného bylo zahájeno insolvenční řízení, a uvedla, že zesplatnění činí v souladu s čl. 8 písm. b) smlouvy o zápůjčce. Sluší se poznamenat, že žádné takové ustanovení smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky neobsahuje. I pokud by však soud vycházel z toho, že žalobkyně skutečně měla právo zápůjčku zesplatnit (či spíše odstoupit od smlouvy ve smyslu čl. 19 písm. d) smlouvy) v případě zahájení insolvenčního řízení se žalovaným, je třeba zdůraznit, že k datu tvrzeného zesplatnění zápůjčky, tj. k 7. 11. 2017, žalovaný svůj dluh ze smlouvy již bezezbytku splnil, neboť jak vyplývá z vyčíslení pohledávky předloženého žalobkyní, k tomuto datu uhradil žalobkyni celkem 75 104 Kč Celkem přitom jeho dluh ze smlouvy činil 65 070 Kč (viz předchozí odstavec). Tyto úhrady přitom nepochybně pokrývaly i případný nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť žalobkyně si v podané žalobě nárokovala ke dni zesplatnění kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 280,53 Kč. Tato částka navíc nepochybně odpovídá zákonnému úroku z prodlení počítanému z vyšší dlužné částky, než na kterou měla žalobkyně s ohledem na neplatnost ujednání o úroku a administrativním poplatku skutečně nárok. Po náležitém přepočtení by tedy výsledný nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pokud vůbec nějaký vznikl, byl nepochybně nižší. Pokud pak jde o žalobkyní nárokované smluvní pokuty, zde je namístě poukázat na to, že jejich výše nebyla sjednána přímo v samotném textu smlouvy o zápůjčce, nýbrž vyplývala ze sazebníku žalobkyně. Samotná smlouva o zápůjčce pak obsahovala v čl. 6 a 8 pouze popis smluvních povinností, jejichž porušení ze strany žalovaného mělo být smluvními pokutami sankcionováno, a odkaz na již zmíněný sazebník žalobkyně. Jak ovšem vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Co 247/2011, sjednání smluvní pokuty odkazem na sazebník poplatků, s nímž je dlužník toliko seznámen, je třeba z hlediska zákonných požadavků na formu a obsah ujednání o smluvní pokutě považovat za nedostatečné, neurčité, a tím pádem i neplatné. Proto nelze uvažovat ani o tom, že by žalovaný svými úhradami doposud nesplnil dluh vzniklý z titulu práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty.
27. Ze všech shora popsaných důvodů soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou, neboť veškeré dluhy z předmětné smlouvy o zápůjčce již žalovaný žalobkyni zcela uhradil.
28. Žalovaný měl v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by mu tak mělo vůči neúspěšné žalobkyni svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným a žádné náklady mu zjevně v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.