Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 341/2022-19
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 6 422,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 422,24 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 6 422,24 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 422,24 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně anonymizováno, advokátky se sídlem anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 422,24 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 6 422,24 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 422,24 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [anonymizováno], advokátky se sídlem [anonymizováno].
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 6. 2022 domáhala na žalovaném uhrazení částky 6 422,24 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi společností anonymizováno, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným, byla dne datum uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na základě které se žalovaný stal klientem právní předchůdkyně žalobkyně s možností využívat nabízené finanční služby a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o účtu (dále jen„ Smlouva o účtu“), jejímž předmětem bylo zřízení a vedení účtu č. anonymizováno (dále jen„ Účet“). Součástí Smlouvy o účtu byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ VOP“). Za poskytované služby si byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat ceny podle Sazebníku. Dle čl. 14 VOP měl žalovaný povinnost udržovat na Účtu peněžní prostředky ve výši postačující ke krytí platebních transakcí dle jeho příkazů a ke krytí jeho závazků vůči právní předchůdkyni žalobkyně vyplývajících ze Smlouvy o účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně byla mimo jiné oprávněna odepsat z Účtu bez souhlasu žalovaného peněžní prostředky zejména k započtení veškerých svých splatných pohledávek za Klientem nesplacených ve stanovené lhůtě; k úhradě Cen a skutečných nákladů anonymizováno za poskytnuté služby; k úhradě splatných úroků z prodlení nebo sankčních úroků. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému na Účtu kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč (dále jen„ Kontokorent“). Ode dne čerpání Kontokorentu se žalovaný Smlouvou zavázal platit úrok ve výši 18,90 % ročně. Úrok z Kontokorentu byl počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru ve smyslu čl. 4 odst. 4.1 Smlouvy. Žalovaný se dále ve Smlouvě zavázal platit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za služby spojené se správou a vedením Kontokorentu dle Ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž si smluvní strany sjednaly, že veškeré splatné úroky a ceny za služby je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce a, nepostačuje-li výše Kontokorentu k započtení úroků a cen za služby, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna jejich započtení provést i v případě, že tímto vznikne nepovolený debetní zůstatek na Účtu. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal nepřekročit sjednanou výši Kontokorentu. Žalovaný se dále ve Smlouvě zavázal splatit jeho celou výši právní předchůdkyni žalobkyně včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání Kontokorentu, a to tak, že nejpozději ke dni splatnosti příslušné pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně zajistí na Účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti vůči žalovanému splnila, když umožnila žalovanému disponování s prostředky na Účtu a poskytovala mu za dohodnutých podmínek Kontokorent. Žalovaný však smluvní ujednání mezi stranami porušil, když překročil sjednanou výši Kontokorentu, nevyrovnal nepovolené přečerpání na Účtu a na jeho Účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 422,24 Kč. Vzhledem k tomu, že na Kontokorent nebylo plněno v souladu se smluvními ujednáními a nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání, převedla právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku z Účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. anonymizováno a úvěr k datu 2. 11. 2019 dle čl. 4 odst. 4.2 Smlouvy zesplatnila. Z výpisu z Účtu žalovaného je patrné, že ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 6 422,24 Kč, která se skládala z nepovoleného přečerpání ve výši 6 296,02 Kč, řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 126,22 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 18. 9. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2022 dlužnou částku ve výši 6 422,24 Kč ke dni podání žaloby neuhradil.
2. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně také zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 18,9 % ročně z částky 6 422,24 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 422,24 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.
5. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení Účtu (viz Smlouva o sporožirovém účtu ze dne datum). Dle čl. 14 VOP byl žalovaný povinen udržovat na Účtu peněžní prostředky v takové výši, aby postačovaly ke krytí plateb dle jeho příkazů a ke krytí jeho závazků vůči právní předchůdkyni žalobkyně vyplývajících ze Smlouvy o účtu a VOP a současně neklesly pod výši minimálního zůstatku stanoveného pro takový Účet právní předchůdkyní žalobkyně (viz Čl. 14.1 VOP). Bez souhlasu žalovaného byla právní předchůdkyně mimo jiné oprávněna odepsat z Účtu bez souhlasu žalovaného peněžní prostředky zejména k započtení veškerých svých splatných pohledávek za Klientem nesplacených ve stanovené lhůtě, k úhradě Cen a skutečných nákladů anonymizováno za poskytnuté služby a k úhradě splatných úroků z prodlení nebo sankčních úroků (viz Čl. 24.3 VOP). Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření Smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém/osobním účtu, jejímž obsahem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr, a to až do výše 5 000 Kč, a závazek žalovaného tento úvěr včetně smluveného úroku ve výši 18,90 % ročně do jednoho roku od čerpání úvěru splatit (viz Čl. 2.1, čl. 3 a čl. 4 Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum). Dle čl. 3 byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši, jestliže žalovaný nezaplatí dluh v prodlení či se nedohodne s právní předchůdkyni žalobkyně na podmínkách jeho zaplacení (viz Čl. 3.3 Smlouvy). Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný překročil sjednanou výši Kontokorentu, nevyrovnal nepovolené přečerpání na Účtu, pročež vznikl na jeho Účtu nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 422,24 Kč (viz Výpis z účtu za období 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019). Dopisem ze dne 3. 11. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že přes několik upomínek nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho účtu, pročež právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 2. 11. 2019 zesplatnila a pohledávku převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni převodu činila výše pohledávky z účtu žalovaného částku 6 422,24 Kč, která se skládala z nepovoleného přečerpání ve výši 6 296,02 Kč a z řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 126,22 Kč (viz Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 11. 2019). S účinností ke dni 18. 9. 2020 byla pohledávka na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 18. 9. 2020 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn doporučeným dopisem (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020, Příloha č. 1 – Seznam pohledávek, Příloha č. 7 – Potvrzení o zaplacení kupní ceny, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2020). Žalovaný dlužnou částku ani přes opakovanou výzvu nezaplatil (viz Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 11. 2019, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2020, Předžalobní výzva ze dne 3. 3. 2022).
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Dle § 1968 o. z. je dlužník v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.
9. Dle § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny, lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005).
11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč a žalovaný se dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. a Smlouvy zavázal je vrátit spolu se sjednanými smluvními úroky. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když neudržoval na účtu stanovený minimální kreditní obrat a nesplatil vyčerpaný kontokorent ve stanovené lhůtě. Právní předchůdkyni žalobkyně tak v souladu se Smlouvou vzniklo oprávnění učinit úvěr okamžitě splatným. Následně právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 422,24 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se úvěrů, přičemž právě řízení o takovém nároku lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.