Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 137/2021-86

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 6.247 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.517 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 730 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.263,86 Kč, úroku ve výši 37,62 % ročně z částky 5.517 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 128,50 Kč (za dobu od datum do datum), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.247 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 730 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.517 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 730 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.263,86 Kč, úroku ve výši 37,62 % ročně z částky 5.517 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 128,50 Kč (za dobu od [datum] do [datum]), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.247 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 730 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 6.247 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.263,86 Kč, úrokem ve výši 37,62 % ročně z částky 5.517 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 128,50 Kč za dobu od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.247 Kč od datum do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu číslo (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením Smlouvy jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Z tvrzení žalobkyně a z předložených dokladů se podává, že na základě této Smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne datum spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží, která byla poukázána prodejci zboží – právnická osoba s.r.o., IČO. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve Smlouvě, tj. ve výši 328 Kč měsíčně. Na základě Smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případně pojištění, poplatky a úroky. Splatnost první splátky byla stanovena na datum. Úvěr byl úročen sazbou sjednanou ve Smlouvě, tj. sazbou 37,62 % ročně, a to ode dne poskytnutí úvěru, tj. od datum. Žalovaná však porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a na poskytnutý úvěr žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně proto využila svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum a žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne datum. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. Požadovaná částka 6.247 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 5.517 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč.

2. Žalovaná se k návrhu (k žalobě) v průběhu řízení žádným způsobem nevyjádřila. K ústnímu jednání nařízenému soudem na den datum, ke kterému byla řádně předvolána (doručení předvolání žalovaná potvrdila svým podpisem na doručence dne datum), se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5.517 Kč za účelem úhrady ceny zboží: anonymizováno, kdy tato částka byla poukázána na účet prodejce uvedeného zboží, tj. právnická osoba s.r.o., IČO, a žalovaná se zavázala uvedený úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách po 328 Kč, kdy první splátka byla splatná dne datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 37,62 %. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad, předloženého žalobkyní, žalovaná na předmětný úvěr žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná pak netvrdila ani nedoložila opak, tj. že by žalobkyni za účelem splacení předmětného úvěru uhradila nějakou částku.

4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k předložení dokladů k prokázání, jakým konkrétním způsobem před uzavřením Smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným soudu dne datum, v němž uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech (registry příjmení a NRKI). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného brala žalobkyně v úvahu měsíční příjem žalované 10.000 Kč, příjem ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti 10.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené žalovanou v žádosti o úvěr částkou 2.500 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 3.550 Kč, životní minima na anonymizováno vyživované děti částka, stav žalované (svobodná) a počet dětí: anonymizováno.

7. K tomu je třeba dodat, že informace k žalované byly podle obsahu spisu čerpány pouze ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde žalovaná uvedla, že je svobodná, má 2 vyživované děti, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, je na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 10.000 Kč. Tvrdila též blíže nespecifikovaný příjem ostatních nejmenovaných členů domácnosti ve výši 10.000 Kč. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení ani přes výzvu soudu nenabídla.

8. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se podle obsahu spisu spokojila jen s některými údaji od žalované (viz výše), přičemž nebylo žádným způsobem doloženo, že by tyto údaje byly vhodným způsobem ověřovány. Rovněž nebyla doložena kontrola žalované v externích registrech. Jako zjednodušující je rovněž použití údajů o životním minimu, když náklady každého klienta jsou vždy individuální.

9. Lze dodat, že z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

10. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

11. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

12. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalované poskytla.

13. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

14. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z Výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 10 spisu), podle něhož žalovaná žalobkyni dosud na splacení předmětného úvěru poskytnutého ve výši 5.517 Kč dosud neuhradila ničeho. Žalovaná pak netvrdila ani nedoložila opak, tj. že by na poskytnutý úvěr žalobkyni cokoliv uhradila. Vzhledem k uvedenému činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazená jistina úvěru částku 5.517 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 5.517 Kč, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit.

16. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, když žalovaná svoji povinnost nesplnila ani dodatečně a je ode dne datum, tedy ode dne následujícího po dni, kdy jí byla doručena žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení ( o.z.), a proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 5.517 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše (8,25 % ročně) byla stanovena v souladu s ust. a (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

17. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat (viz. výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , když žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu 53 % (vyhověno bylo žalobě v částce celkem 6.054,45 Kč, tj. jistina 5.517 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku částkou 537,45 Kč) a zamítnuta byla žaloba v částce 5.318,58 Kč (tedy neúspěch ve výši 47 %), když žalovaná se žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 11.373,04 Kč (tj. včetně příslušenství, tj. úroků a úroků z prodlení, které byly kapitalizovány ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Žalovaná by tedy měla zaplatit žalobkyni 6 % nákladů řízení (úspěch 53 % minus neúspěch ve výši 47 %), tj. 6 % z částky 1.489 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč + náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 6.247 Kč, tj. částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč), tj. 89,30 Kč. Soud však dospěl k závěru, že i když úspěch žalobkyně jen nepatrně převyšuje její neúspěch, jeví se jako spravedlivé, aby žalovaná nahradila žalobkyni alespoň zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když tyto náklady by žalobkyni vznikly i v případě, pokud by se svojí žalobou domáhala po žalované pouze vrácení nesplaceného úvěru v rozsahu, který jí byl nakonec soudem přiznán, tj. pouze z titulu bezdůvodného obohacení, když nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni na úhradu svého dluhu již cokoliv zaplatila. Soud proto žalovanou zavázal k povinnosti uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 400 Kč, představující zaplacený soudní poplatek (viz. výrok III. tohoto rozsudku).

19. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit uložené povinnosti žalobkyni v obecné třídenní lhůtě (dle ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách (žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokázal žádné konkrétní skutečnosti ke svým poměrům umožňující např. závěr o možnosti povolení splátek).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).