Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 229/2022-26
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 14 270,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 900 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 9 370,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 370,35 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 900 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 9 370,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 370,35 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR číslo) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvod-nil tím, že žalovaný u společnosti právnická osoba, IČO, čerpal prostřednictvím smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 6. 2019 částku ve výši 9 900 Kč a zavázal se uhradit tuto částku s poplatkem (úrokem) 9 370,35 Kč (bez slevy) do 11. 10. 2019, což neučinil. Žalobce dne 18. 3. 2021 uzavřel se právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž je oprávněn dlužnou částku vymáhat.
Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 15. 9. 2022 v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce (omluva na č. l. 23), neboť byly splněny podmínky dané ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
O skutkovém stavu věci nelze především učinit závěr, podle kterého by žalovaný dne 12. 6. 2019 podepsal (či jinak uzavřel) právě předloženou smlouvu. Každou skutečnost, podstatnou pro rozhodnutí, i skutečnost prokazovanou ev. pouze nepřímými důkazy, lze mít v souladu s poznatky právní teorie a praxe za prokázanou, pokud na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze„ bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala tak, jak je tvrzeno (že je pravdivá)“.
Z listin doložených žalobcem soud dále nezjistil (ani na dodatečnou výzvu žalobci, č. l. 7 p. v.), že by žalobce (resp. subjekt právnická osoba) realizoval nějaké kroky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného; naopak bylo zjištěno (č. l. 12), že odpovídajícími listinami žalobce„ nedisponuje“.
O skutkovém stavu věci na tomto základě soud tedy nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobce (resp. subjekt právnická osoba) neuzavřel se žalovaným jako spotřebitelem platně uvedenou (tvrzenou) smlouvu, na základě které poskytl uvedený subjekt žalovanému finanční prostředky ve výši 9 900 Kč. I pokud by žalovaný skutečně smlouvu uzavřel, došlo by k „ podpisu“ smlouvy, aniž by věřitel poskytující zápůjčku (resp. spotřebitelský úvěr) postupoval s obornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen o. z.).
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru) věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí - popsanou v tomto ustanovení (tedy na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací) - zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 87 odst. 1 ).
Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i určité obecnější zásady. Mezi tyto pak náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy, ve shodě např. s odůvodněním rozhodnutí KS v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 , již ze dne 12. 12. 2019 (s odkazem na zde rozebrané metody výkladu, citovanou důvodovou zprávu a v neposlední řadě národní i mezinárodní /EU/ judikaturu), ani v konečném důsledku tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. subjekt právnická osoba) nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení (pokud vůbec) proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů; žalobce i přes výzvu (č. l. 7 p. v.) nevnesl do řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že úvěruschopnost spotřebitele řádně zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost tvrzené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezení nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele.
Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. I podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Od celkového poskytnutého úvěru (žalobce prokázal výši tvrzené platby – i na č. l. 21 p. v. – celkem 9 900 Kč) je třeba odečíst platby žalovaného (5 000 Kč). Žalovaný neprokázal (ani netvrdil) jakoukoliv další platbu, ani nijak nevyšla najevo. Soud proto nemohl při zúčtování vzájemných plnění (v souladu s § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) zohlednit jinou, než samotným žalobcem uvedenou vzájemnou platbu žalovaného (ve výši 5 000 Kč). Procesní postup soudu při rozhodnutí je zde odůvodněn tím, že sporné občanskoprávní řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. ust. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, nese si poté sám důsledky v podobě pro něj v poměrné části nepříznivého soudního rozhodnutí.
Žaloba je tedy pouze zčásti důvodná (výrok I.) a z uvedených důvodů a ve zbylém rozsahu soud tedy podanou žalobu v návaznosti na shledanou neplatnost smlouvy výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
Ve výroku III. tohoto rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl; žalobce měl v projednávané věci úspěch pouze částečný, převažující úspěch zaznamenal v řízení žalovaný, kterému však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly.
Lhůtu k plnění ohledně výroku I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. - ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (obdobně jako v ostatních řízeních vedených t. r. vůči žalovanému).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí - návrh na exekuci.