Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 83/2021-30
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 49 043 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 10. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20 123 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 543 Kč od 30. 12. 2019 do 11. 10. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 123 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 16 420 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 10. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20 123 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 543 Kč od 30. 12. 2019 do 11. 10. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 123 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 16 420 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 36 543 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 543 Kč od 30. 12. 2019 do zaplacení a částky 12 500 Kč jako smluvní pokuty 0,1% denně z částky 36 543 Kč od 30. 12. 2019 do 24. 3. 2021, s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu číslo na základě které žalované poskytla částku ve výši 25 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s úrokem se sazbou 29 % ročně ve výši 4 472 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 9 700 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, celkem tedy částku 46 542 Kč, což ale neučinila. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 8 580 Kč, která byla započtena na úrok ve výši 1 419,81 Kč, na jistinu 3 986,80 Kč a na ostatní položky ve výši 3 173,39 Kč. Dlužná částka byla dále ponížena o nespotřebované poplatky za doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 1 419 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované, kterou posuzuje na základě informací a dokladů od spotřebitele. Obchodní zástupce navštívil žalovanou v jejím bydlišti, kde mu osobně předložila doklad od starobního důchodu a od výdajů. Lustrace v evidenci exekucí byla negativní. Žalobkyně v roce 2018 neuchovávala žádné dokumenty ohledně prověření úvěruschopnosti.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž částka 8 430 Kč byla určena na refinancování zápůjčky číslo žalované byla vyplacena částka 16 570 Kč. Žalovaná se poskytnutou částku zavázala vrátit spolu s úrokem se sazbou 29 % ročně ve výši 4 472 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 9 700 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, celkem tedy částku 46 542 Kč.
4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni potvrdila, že pobírá starobní důchod ve výši částka a má externí splátky částka, interní splátky částka a odhadované měsíční splátky celkem částka. Dle žádosti měla žalobkyně k dispozici výměr důchodu ze dne datum.
5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 8 580 Kč.
6. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované výzvu před podáním žaloby.
7. Z výpisu sledování zásilek bylo zjištěno, že žalované byla doručována zásilka s předvoláním k jednání dne datum, kdy byla uložena a následně byla dne datum dodána do její domovní schránky.
8. Z provedených důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřely smlouvu číslo žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž částka 8 430 Kč byla určena na refinancování zápůjčky číslo žalované byla vyplacena částka 16 570 Kč. Žalovaná se poskytnutou částku zavázala vrátit spolu s úrokem se sazbou 29 % ročně ve výši 4 472 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 9 700 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, celkem tedy částku 46 542 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost tak, že si od žalované zjistila její příjem žalované ve výši částka a pracovala s tvrzenými výdaji ohledně jiných závazků ve výši částka měsíčně. Žalovaná uhradila částku 8 580 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých ustanovení pr. předpisu nakladatelství, rok, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení žalobkyně neprokazovala, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně v řízení předložila pouze zákaznickou kartu, sepsanou se žalovanou, na kterou také v rámci svého vyjádření odkazovala. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovanou, a to konkrétně, že jejím jediným příjmem je důchod ve výši částka. Výdaje žalované pak měly činit částku částka, představující měsíční splátky závazků. Další údaje od žalované žalobkyně dle zákaznické karty ani nevyžadovala, tedy není známo, jaké měla žalovaná měsíční výdaje například na bydlení atd.
17. V řízení nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici listiny prokazující její tvrzení, jak jsou uvedeny v zákaznické kartě. Zároveň nebylo prokázáno, že by si žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalované či její životní náklady. Pokud je zákaznické kartě uvedeno, že byl předložen výměr důchodu, tak ten v řízení předložen nebyl. Žádné další listiny si žalobkyně od žalované pak dle jejího tvrzení a zákaznické karty nevyžádala. Nebylo ani doloženo, že by si právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala závazky žalované v registru dlužníků, insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí. Žalobkyně zůstala pouze u tvrzení, že tyto dokumenty nemá k dispozici, protože dokumenty neuchovávala, pouze si je od klientů vyžádala a vracela je, což je v rozporu s ustanovením § 78 ZSÚ.
18. Poměry žalované žalobkyně tak zkoumala nedostatečně a v době uzavření smlouvy soudu proto z výše uvedených důvodů prokázány nebyly a žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne vyplatila částku 25 000 Kč. Žalobkyně tvrdila a doložila, že žalovaná zaplatila celkem částku 8 580 Kč. Žalovaná sama v řízení nenamítala žádné jiné plnění, přičemž povinnost tvrzení a důkazní ohledně uhrazené částky leží na její straně. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky 16 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, která byla doručena dne 11. 10. 2021, kdy úrok činil 8,5 % ročně, neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalované. V řízení sice bylo prokázáno odeslání předžalobní upomínky, avšak z toho nelze dovozovat také její doručení, neboť ustanovení § 573 o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl.
20. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být poučena o povinnosti tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti. Žalobkyně se sice z jednání omluvila, ale soud řádně nařídil jednání a bylo na žalobkyni, aby se ho zúčastnila, přičemž poučovat žalobkyni o povinnosti tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti s procesními následky, lze jen a pouze u jednání soudu. Bylo svobodným rozhodnutím žalobkyně se jednání nezúčastnit a není povinnosti soudu jednání ve věci odročovat za účelem poučení nepřítomné žalobkyně.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.