Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 197/2022-17

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 134 616,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59 158,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 984,72 Kč od 19. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 59 112,84 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59 158,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 984,72 Kč od 19. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 59 112,84 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 134 616,75 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 18. 2. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 495 Kč počínaje měsícem březen 2016. Kromě jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci další náklady spotřebitelského úvěru ve výši 40 930 Kč, které se skládají z úroku ve výši 4 814 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 616 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 12 500 Kč. Při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech žalovaného z podnikání a jeho nákladů na bydlení, dopravu a měsíčních splátek stávajících půjček uvedených v žádosti žalovaného o úvěr. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, přičemž v tomto řízení požaduje žalobce pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 19. 4. 2017 do 8. 11. 2018, tedy částky 25 000 Kč. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 11 810,16 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině úvěru 43 984,72 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 3 710,14 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 17 402,09 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 3 146,52 Kč, na inkasním poplatku 10 876,37 Kč a na smluvním úroku za období od 19. 4. 2017 do 29. 11. 2021 celkem 30 457,91 Kč. Dále žalobci vzniklo dle smlouvy právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto dle věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o předmětný úvěr z 18. 2. 2016, smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřenou stejného dne, standardní informací o spotřebitelském úvěru, potvrzením o vyplacení jistiny úvěru žalovanému, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 22. 12. 2021 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 10. 1. 2022 včetně podacího archu a výzvou žalobce adresovanou žalovanému z 2. 5. 2022 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 18. 2. 2016 uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru, která je posouzeno podle obsahu smlouvou o zápůjčce dle a následujících , neboť se jedná o tzv. reálný kontrakt, při kterém smlouva vznikla přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli, zatímco smlouva o úvěru se řadí mezi tzv. konsensuální kontrakty a vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít.

4. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 495 Kč počínaje měsícem březen 2016. Kromě žalovanému poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci další náklady označené jako náklady spotřebitelského úvěru ve výši 40 930 Kč, které se skládají z úroku ve výši 4 814 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 616 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 12 500 Kč. Při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech žalovaného z podnikání a jeho nákladů na bydlení, dopravu a měsíčních splátek stávajících půjček uvedených v žádosti žalovaného o úvěr, což vzhledem k výši úvěru lze považovat za dostačující. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, přičemž v tomto řízení požaduje žalobce pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 19. 4. 2017 do 8. 11. 2018, tedy částky 25 000 Kč. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 11 810,16 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, smluvního úroku, nákladů za vyhodnocení úvěru a poplatku za inkaso plateb v hotovosti i nákladů spojených s uplatněním pohledávky z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Soud přitom v těchto částech neshledal žádné důvody smluvního ujednání právního předchůdce žalobce a žalovaného v předmětné smlouvě označené jako smlouva o úvěru, neboť zaplacení nákladů na vyhodnocení úvěru i poplatku za hotovostní inkaso splátek v bydlišti žalovaného lze považovat za služby poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému na základě platných smluvních ujednání. Žalobu tak považuje soud za důvodnou ohledně nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 38 189,84 Kč představující rozdíl mezi jistinou ve výši 50 000 Kč a platbami žalovaného ve výši 11 810,16 Kč, smluvních úroků vyplývajících ze smlouvy ve výši 4 814 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 3 616 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 39 Kč, tedy celkem ohledně částky 59 158,16 Kč. Žalovaný se rovněž již přede dnem 19. 4. 2017 ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci proto dle a vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně odpovídá ustanovení ve znění platném ke dni zahájení řízení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 59 158,16 včetně úroků z prodlení z jistiny soud jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku žalobci v obecné třídenní lhůtě k plnění dle , neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

5. Jiná je však situace ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty, smluvního poplatku za poskytnutí úvěru, zbývající části žalobou uplatněného nároku označeného jako kapitalizovaný úrok a úroků z prodlení převyšujících úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku. Soud si je vědom, že v době uzavření předmětné smlouvy označené jako smlouva o úvěru dosud nebyl platný o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), nicméně již tehdy nepochybně existovaly důvody, pro které byl tento zákon přijat. V předmětné smlouvě sjednaná smluvní pokuta 0,5% denně v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku dle smlouvy pětinásobně převyšuje limit smluvní pokuty stanovený v  zákona o spotřebitelském úvěru a takovéto ujednání je neplatné nejen dle tohoto ustanovení, ale i dle ustanovení , podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na neplatnosti tohoto ujednání nemůže nic změnit ani skutečnost, že v řízení se žalobce domáhá pouze zaplacení části sjednané smluvní pokuty. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Za neplatné dle pro rozpor se zákonem považuje soud rovněž ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. V obecné rovině lze souhlasit s poukazem žalobce na zásadu smluvní volnosti a s tím, že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla navázána povinnost druhé smluvní strany a ujednání o poplatku není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za které je poplatek sjednán. Dle názoru soudu je však třeba dovodit, že sjednání poplatku ve výši 40% z poskytnuté jistiny bez jakéhokoliv plnění ze strany poskytovatele zápůjčky v kontextu s dalšími smluvními poplatky v předmětné smlouvě představuje zakázané ujednání, které zakládá dle věta první v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Rovněž v této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Soud zamítl dále žalobu v části týkající se nároku označeného jako kapitalizovaný úrok převyšující částky přiznané ve výroku I. rozsudku. V této části se žalobce domáhá zaplacení smluvního úroku po skončení doby trvání předmětné smlouvy. Lze sice obecně souhlasit s tvrzením žalobce, že není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, je dlužník povinen platit úroky do doby skutečného splacení úvěru. V předmětné smlouvě byl však úrok sjednán pevnou částkou 4 814 Kč, a je tak dle názoru soudu třeba dovodit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke sjednání doby, za kterou je povinna žalovaná platit úroky pouze na dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalované trvat. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo a je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku po skončení řádných splátek úvěru, nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání účastníků ve smlouvě ani v žádném ustanovení hmotného práva.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Oba účastníci měli úspěch i neúspěch ve věci téměř stejný a soud proto dospěl k závěru, že výsledku řízení nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.