Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 167/2022-47

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 5 279,98 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 31. 7. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení

- částky 4 079,98 Kč

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 489,97 Kč

- kapitalizovaného úroku ve výši 907,57 Kč

- zákonného úroku z prodlení z částky 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 ve výši 8,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 4 079,98 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení

- úroku 28 % ročně z částky 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 31. 7. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení - částky 4 079,98 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 489,97 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 907,57 Kč - zákonného úroku z prodlení z částky 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 ve výši 8,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 4 079,98 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení - úroku 28 % ročně z částky 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 279,98 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zapůjčené peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 552 Kč, odměnu za zpracování, doručení ve výši 1 175 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 5 250 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 283 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 11. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 6. 11. 2017 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 6. 11. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 28,00 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 7 800 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 279,98 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 907,57 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 489,97 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci, a to s účinností k 14. 6. 2018. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.

2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného splácet zápůjčku žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si právní předchůdce žalobce tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen právnímu předchůdci splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. .

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 29. 8. 2022. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle jednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 9 000 Kč, úrok ve výši 1 552 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 175 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 5 250 Kč, tj. celkem částku 16 977 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 283 Kč, poslední splátka ve výši 280 Kč.

5. Ze zákaznické karty ze dne 12. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že žije v nájmu, nevlastní automobil, má učňovské vzdělání, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a žije s partnerkou. Dále uvedl, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele právnická osoba na pozici stavební dělník, zedník a má čistý příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti žalovaný neuvedl. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši 6 000 Kč měsíčně, tyto blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu nebo zápůjčku u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalovaného.

6. Ověření příjmu žalovaného žalobce doložil pracovní smlouvou uzavřenou dne 31. 8. 2016 mezi právnická osoba anonymizováno a žalovaným, mzdovým výměrem a potvrzením o výši výdělku.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy č. 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 14. 6. 2018. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částky do 10 dnů od doručení dopisu, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 13. 7. 2018.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 19. 3. 2020, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle 1 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

13. Podle S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle zákona , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalovaného) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

16. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel zápůjčky neučiní. Zápůjčka má být navíc poskytnuta jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

17. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele zápůjčky dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o zápůjčku, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

18. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o zápůjčce dostatečně neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětných smlouvách o zápůjčce, takové smlouvy se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých zápůjček. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Soud ve shodě s výše citovaným ust. § 84 odst. zákona o spotřebitelském úvěru souhlasí s tvrzením žalobce, že spotřebitel – žalovaný má povinnost poskytovat na základě požadavků poskytovatele úvěru (zápůjčky) pravdivé a úplné informace, na druhé straně je i ze znění tohoto ustanovení zákona a ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 zřejmé, že je to především poskytovatel úvěru (zápůjčky), jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalovaném vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jeho tvrzení, je povinen jej vyzvat k doplnění či upřesnění tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že žalobce těmto svým povinnostem nedostál, když se spokojil s neúplnými a nedoloženými informacemi od žalovaného, přičemž netvrdil ani neprokázal, že žalovaný tvrzené výdaje uváděné v zákaznických kartách doložil. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů pak vyplývá, že žalobce výdaje žalovaného uvedené v zákaznické kartě neprověřoval, dokonce ani nezjišťoval, jaké konkrétní výdaje žalovaný má. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je tak na žalobci, aby právě příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). V této souvislosti soud dodává, že pokud žalovaný uvedl, že žije v nájmu a vyživuje jednu další osobu, nemohly jeho výdaje činit pouze 6 000 Kč, jak uvedl v zákaznické kartě, musely být vyšší. Nadto byl příjem žalovaného ve výši 12 000 Kč poměrně nízký a poskytovatel zápůjčky tak měl nabýt pochybnosti o jeho kredibilitě již na základě jeho doložených příjmů a údajů uvedených v zákaznické kartě.

19. Soud tedy shrnuje, že žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, když jeho tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalovaného prověřoval, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, poskytl žalovanému zápůjčku, uzavřel s ním předmětnou smlouvu, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o zápůjčce neplatná. Z uzavřené smlouvy o zápůjčce tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaný však přijal od právního předchůdce platbu, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na jeho straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil.

20. Žalovaný od právního předchůdce žalobce přijal dne 12. 9. 2016 částku ve výši 9 000 Kč, zaplatil částku 7 800 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 1 200 Kč. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, zpět 1 200 Kč.

21. V prodlení se zaplacením částky 1 200 Kč je žalovaný od 31. 7. 2018, neboť oznámením o postoupení pohledávky byl současně vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od jeho doručení, k doručení došlo dle o.z. dne 18. 7. 2022, lhůta k plnění pak uplynula dne 30. 7. 2018. V souladu s  tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 200 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá

22. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 31. 7. 2018 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

23. Lhůta k plnění byla stanovena dle , když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , kdy v řízení měl větší procesní úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč ( )

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.