Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 59/2022-105
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 39.093 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 34.336 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 3.622,91 Kč
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 34.336 Kč za dobu od datum do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.757 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 559,23 Kč
- s úrokem ve výši 8.437,19 Kč
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 4.757 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem 19,67 % ročně z částky 39.093 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.164 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 34.336 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 3.622,91 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 34.336 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.757 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 559,23 Kč - s úrokem ve výši 8.437,19 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 4.757 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem 19,67 % ročně z částky 39.093 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.164 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 39.093 Kč s úrokem ve výši 8.437,19 Kč, s úrokem 19,67 % ročně z částky 39.093 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4.182,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 39.093 Kč za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvou o spotřebitelském úvěru, na základě níž obdržel bezhotovostně na účet peněžní prostředky 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok 43.952 Kč a odměnu za administrativní činnost 18.000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit formou 36 splátek po 2.832 Kč měsíčně počínaje dnem datum. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný zaplatil celkem pouze 5.664 Kč, což bylo započteno na jistinu, úrok a administrativní poplatek. Žalovaná částka 39.093 Kč představuje dlužnou jistinu. Úrok ve výši 8.437,19 Kč byl vypočten v sazbě 19,67 % ročně z téže jistiny za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení ve výši 4.182,14 Kč byl vypočten v sazbě 9,75 % ročně z téže jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce na základě postupní smlouvy z datum. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Žalovaný požádal o úvěr na formuláři Karta zákazníka – žádost o zápůjčku. Uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí ve vlastním bydlení, pracuje v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele anonymizována tři slova, přičemž zaměstnání bylo ověřeno v obchodním rejstříku. Pravidelný měsíční příjem žalovaného činil 19.500 Kč, jeho výdaje byly 3.410 Kč, na spoření či pojištění 750 Kč, na splátky původnímu věřiteli 4.000 Kč, na bydlení 4.000 Kč a ostatní výdaje na dopravu, telefon a další činily 1.000 Kč. Výdaje představovaly celkem částku 13.160 Kč a stejná částka byla uvedena jako použitelný příjem, rozdíl příjmů a výdajů. K ověření finanční situace byly předloženy bankovní výpisy, výplatní pásky a pracovní smlouva. Vlastnictví bydlení nebylo ověřeno. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem dne datum.
4. Téhož dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba se sídlem v obec, ulice a číslo, IČO, jakožto věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Z ní soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 40.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 56,68% ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok ve výši 43.952 Kč a administrativní poplatek 18.000 Kč, a to vše uhradit splátkami ve výši 2.832 Kč měsíčně v počtu 36.
5. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu původního věřitele a z výpisu z účtu žalovaného. Dne datum byla z účtu původního věřitele poukázána částka 40.000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet, a na tento účet byla téhož dne tato částka připsána.
6. Podle přehledu plateb zaplatil žalovaný původnímu věřiteli pouze 2 splátky v prosinci 2017 a v lednu 2018, celkem 5.664 Kč.
7. Dopisem z datum upomenul původní věřitel žalovaného o úhradu dluhu, nebylo však zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl dopis žalovanému odeslán. Dalším dopisem z datum původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr se stal zcela splatným, a vyzval ho k okamžité úhradě celého dluhu v tehdejší výši 75.285 Kč. Podle průvodky zásilek a soupisu podaných zásilek byl dopis žalovanému odeslán dne datum.
8. Dne datum byl vydán výsledek vyhledávání dotazu v Centrální evidenci exekucí ohledně žalovaného s tím, že nebyly nalezeny žádné exekuční tituly. Podle výplatních lístků činila čistá mzda žalovaného za srpen 2017 částku 17.996 Kč a s připočtením cestovného a stravného činil doplatek 21.044 Kč. V měsíci září 2017 měl žalovaný čistou mzdu 18.051 Kč a s připočtením cestovného a stravného činil doplatek 20.913 Kč.
9. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. V tomto seznamu byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Dopisem z datum oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne datum, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal původního věřitele o úvěr a uvedl výše uvedené údaje o svých poměrech a předložil výplatní lístky, pracovní smlouvu a blíže nespecifikovaný bankovní výpis. Ve stejný den datum žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel na svůj účet bezhotovostně od původního věřitele částku 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že původnímu věřiteli zaplatí kromě jistiny ještě úrok 43.952 Kč a administrativní poplatek 18.000 Kč, celkem 101.952 Kč formou 36 splátek ve výši 2.832 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze 2 splátky, celkem 5.664 Kč, a dále úvěr nesplácel. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami se nacházela i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno výše citovaným dopisem a žalovaný žalobci ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.
12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 40.000 Kč dohodnutým způsobem, tedy bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný však nedostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků z úvěrové smlouvy.
13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bude nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
14. Z výpisu z účtU žalovaného výše uvedeného zjistil soud odlišné částky příjmů žalovaného, než jsou uvedeny ve výplatních lístcích shora. Dne datum žalovaný na účet obdržel mzdu od zaměstnavatele 16.403 Kč a dne datum obdržel mzdu 21.044 Kč. Na účet žalovaného byly připsány ještě následující částky z účtů různých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, kdy částky byly vesměs označeny jako půjčky. Dne datum byla na účet připsána částka 8.500 Kč z účtu anonymizována tři slova jako půjčka 7, dne datum částka 8.000 Kč od právnická osoba jako půjčka podle smlouvy, dne datum částka 8.000 Kč jako půjčka od anonymizována dvě slova, dne datum částka 7.000 Kč od právnická osoba jako půjčka podle smlouvy, dne datum částka 4.000 Kč jako dodatečná půjčka od anonymizována dvě slova, dne datum částka 3.000 Kč od právnická osoba jako půjčka, dne datum částka 4.000 Kč od právnická osoba jako zápůjčka, dne datum částka 2.000 Kč od Emma´s credit, dne datum částka číslo právnická osoba jako půjčka dle smlouvy, dne datum částka 10.000 Kč od právnická osoba jako půjčka, dne datum částka 3.000 Kč od Emma´s credit, dne datum částka 1.200 Kč od příjmení příjmení jméno, dne datum částka 4.000 Kč od právnická osoba, dne datum částka 5.000 Kč od právnická osoba jako úvěr podle smlouvy, dne datum částka 5.500 Kč od právnická osoba jako půjčka dle smlouvy, dne datum částka 3.001 Kč z platební brány ThePay, dne datum částka 5.000 Kč od právnická osoba, dne datum částka 4.900 Kč od právnická osoba jakožto zápůjčka, dne datum částka 7.000 Kč od Emma´s credit s. r. o., dne datum částka 3.000 Kč od právnická osoba jakožto půjčka.
15. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je svobodný, bydlí jako vlastník blíže nespecifikovaným způsobem a bez ověření, jeho příjem se pohybuje okolo 19.000 Kč čistého měsíčně, u téhož původního věřitele má již žalovaný závazky ve formě splátek ve výši 4.000 Kč měsíčně, žalovaný nemá exekuce. Výdaje žalovaného shora uvedené nebyly žádným způsobem ověřeny a celkem byly vyčísleny částkou 13.160 Kč měsíčně. Původní věřitel chybně ve formuláři Karta zákazníka stanovil rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného, kdy tento ve skutečnosti činí přibližně 6.000 Kč na měsíc. Žádné výdaje žalovaného původní věřitel neověřoval. Žalovaný za dobu přibližně tří měsíců před uzavřením žalované úvěrové smlouvy obdržel na svůj účet množství různých finančních částek výše uvedených od různých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Příjem žalovaného nebyl nikterak vysoký, a po odpočtu shora zmíněných měsíčních výdajů mu zbývala nízká částka, přitom nebylo vůbec zohledněno, že žalovaný byl povinen splácet velké množství dalších úvěrů, které obdržel na svůj účet. Soud dodává, že v silách původního věřitele zcela jistě bylo vyžádat si od žalovaného výpis z jeho účtu za dobu posledních 2 až 3 měsíců před poskytnutím žalovaného úvěru, přitom původní věřitel číslo účtu žalovaného znal, když mu poskytl na tento účet žalovaný úvěr. Za této situace má soud za to, že žalovanému žádný úvěr neměl být poskytnut.
16. Původní věřitel měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěry a není schopen vyhodnotit svoji majetkovou situaci, nedokáže usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel při vědomí, že žalovaný má vůči němu již závazky z dřívějších úvěrů, které splácí částkami 4.000 Kč měsíčně, neměl dalším úvěrem zvyšovat úvěrové zatížení žalovaného. Původní věřitel měl o poměrech žalovaného zjistit více skutečností, v každém případě měl si od žalovaného vyžádat výpis z jeho účtu, jak soud shora zmínil. Ve formuláři Karta zákazníka je uvedeno, že původní věřitel měl k dispozici bankovní výpisy. Z toho nelze zjistit, o jaké bankovní výpisy se jednalo a za jakou dobu byly předloženy. Pokud by původní věřitel měl bankovní výpisy z účtu žalovaného k dispozici alespoň 2 až 3 měsíce před poskytnutím žalovaného úvěru, snadno mohl seznat, že součástí životního stylu žalovaného je brát si velké množství úvěrů a zápůjček od různých věřitelů a tímto způsobem hospodařit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu se ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že v jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají, tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původní věřitel mohl zjistit, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
17. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
18. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku číslo K, a že žalovaný z toho vrátil pouze 5.664 Kč. Rozdíl těchto částek 34.336 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
19. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný datum žalovanému. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu do datum, a dnem datum se ve smyslu § 1968 občanského zákoníku dostal do prodlení. Od téhož dne žalovanému vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 9,75 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.
20. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
21. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 34.336 Kč a úrok z prodlení až od datum. Úrok z prodlení byl kapitalizován od uvedeného dne až do datum částkou 3.622,91 Kč. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta.
22. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 60 % předmětu řízení a ohledně 40 % úspěch neměl. Do míry úspěchu a neúspěchu soud zahrnul kromě jistiny a kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení také úroky a úroky z prodlení přiznané či zamítnuté na dobu do zaplacení, které kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Přiznané úroky z prodlení tak představují 6.457,04 Kč, zamítnuté úroky z prodlení činí 894,57 Kč a zamítnuté úroky činí 14.831,43 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu jeho rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tedy 20 %. Soud vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z datum Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.564 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 2.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.606,50 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 10.820,50 Kč, z čehož žalobci náleží 20 %, tedy 2.164 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.