Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 169/2022-39
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 7 239,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 000 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 239,2 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 837,3 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 447,14 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 7 239,2 Kč od 07.12.2019 do 14.05.2020 a z částky 5 239,20 Kč od 15.05.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 239,2 Kč od 07.12.2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 000 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 239,2 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 837,3 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 447,14 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 7 239,2 Kč od 07.12.2019 do 14.05.2020 a z částky 5 239,20 Kč od 15.05.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 239,2 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 7 239,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o půjčce číslo jejíž součástí byly Smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného, ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný byl povinen uvést pravdivé informace. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 17. 9. 2015, poslední splátka byla stanovena na den 20. 10. 2016. Své povinnosti neplnil žalovaný řádně a včas, na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 8 000 Kč. Žalobce se proto domáhá doplatku dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, úroku z prodlení, jdoucího smluvního úroku a úroku z prodlení. Předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, kdy toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku byť jen zčásti uhradil.
3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Ze smlouvy o půjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy dne datum způsobem a s obsahem jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč od původního věřitele v hotovosti.
4. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybňoval a zároveň bylo v jeho prospěch, bylo prokázáno, že žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 8 000 Kč, jiné úhrady žalovaným netvrdil a neprokázal.
5. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení však dle názoru soudu nebylo dostatečné a řádné prověření úvěruschopnost žalobcem nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o. s. ř.
6. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).
7. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že původní věřitel měl získat dostatečné informace od žalovaného, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaný měl být dotazován na své poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka ověřenými doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovaného jako úvěruschopného. Žalobce řádně netvrdil jak a jaké konkrétně poměry žalovaného byly skutečně zjišťovány a jak byly vyhodnoceny.
8. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka, z ní vyplývá, že byla sepsána v den uzavření smlouvy, jsou v ní iniciály žalovaného jako jméno, adresa, číslo OP, u bydlení je uvedeno, že žije s rodiči, u eventuálních dalších půjček zaškrtnuto ne. V kolonce zaměstnání zaškrtnuto hlavní pracovní poměr a vyplněn zaměstnavatel, kterým měl být jméno příjmení, je uvedena jeho adresa, zaškrtnuto, že zaměstnání ověřeno, z karty zákazníka však není zřejmé, jakým způsobem a zda tedy vůbec bylo zaměstnání ověřováno a jaké skutečnosti při ověřování byly zjišťovány. Pokud jde o kolonku příjmy a výdaje, v příjmech je uvedena mzda ve výši 20 000 Kč jako jediný příjem a u měsíčních výdajů tyto celkem ve výši 11 900 Kč, a to nájem 4 000 Kč, výdaje na domácnost 6 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 1 400 Kč, výdaje na telefon 500 Kč. U splátek/půček/alimentů ve výši 1 400 Kč není specifikováno, o jakou z těchto tří položek by se mělo jednat, z karty zákazníka není zřejmé, zda žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy vyživovací povinnost, ani žádné jiné závazky. Pokud jde o kolonku dokumenty k ověření, pak je zaškrtnuto občanský průkaz, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO, žádné z těchto listin však soudu nebyly předloženy a soudu tak není zřejmé, zda měl právní předchůdce žalobce k dispozici tyto listiny, jakého byly obsahu, a jakým způsobem je vyhodnotil. Uvedený příjem ve výši 20 000 Kč tak nebyl žádným způsobem prokázán, stejně tak měsíční výdaje. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, kterou by mohl získat například výpisem z jeho účtu za vypovídající období, tedy minimálně tříměsíční před sjednání smlouvy, z takového výpisu by mohl učinit objektivní závěr o pravidelných tocích finančních prostředků u žalovaného, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena.
9. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o podstoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze stejného dne. Z předžalobní výzvy ve spojení poštovním podacím archem bylo prokázáno, že touto výzvou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 5. 5. 2020, byl žalovaný žalobcem vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 14. 5. 2002.
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalované svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
16. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč, ten z ní vrátil 8 000 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 2 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, když jak bylo shora rozvedeno, předmětná smlouva byla absolutně neplatná. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši je povinen žalovaný vrátit ve smyslu § 2 991 odst. 1 a 2 o. z., soud tedy přiznal výrokem I částku 2 000 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky, kdy za výzvu k plnění je možné považovat předžalobní výzvu, lhůta k plnění byla stanovena do 14. 5. 2020, následující den se žalovaný dostal do prodlení, od tohoto dne byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to v požadované výši, která nepřesahuje zákonnou sazbu stanovenou dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta tak, jak vyplývá z výroku II.
17. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pro případ řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, by soud nevyhodnotil žalovanou částku jako oprávněnou v plné výši, kdy poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek považuje soud za ujednání nemravná, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, a jako taková absolutně neplatná. Soud je přesvědčen, že sjednaný úrok představuje dostatečnou odměnu pro věřitele za poskytnutý úvěr a původní věřitel již neměl právo požadovat po žalované další poplatky.
18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval tomu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšný žalovaný by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§202 o. s. ř.). Rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění (§157 odstavec 4 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.