Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 50/2022-134
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného jméno příjmení, advokátem
AK sídlem adresa, obec - část obce
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 206 056,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 186.316,15 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 186.316,15 Kč od datum do zaplacení, částku ve výši 9.095,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 8.638,86 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 8.638,86 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 421,20 Kč a částky ve výši 1.585 Kč.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 50.641,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 186.316,15 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 186.316,15 Kč od [datum] do zaplacení, částku ve výši 9.095,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 8.638,86 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 8.638,86 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 421,20 Kč a částky ve výši 1.585 Kč. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 50.641,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou, podanou k soudu dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 206 056,97 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingového úvěru konsolidace plus číslo kdy touto se žalobce dle článku II. smlouvy zavázal poskytnout žalované úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem ve výši 200 000 Kč. V článku II. smlouvy o úvěru bylo sjednáno splácení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek v ujednané výši. Výše měsíční splátky byla stanovena jako procentní část ujednaného úvěrového rámce, zde konkrétně měsíční splátky činila 3 200 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k příslušnému dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky zákona účinného v době uzavření smlouvy provedl žalobce s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalované, a to na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná úvěr čerpala prvním čerpáním ve výši stanovené v článku II. smlouvy a byla až do výše stanoveného úvěrového rámce oprávněna úvěr dále čerpat v průběhu smluvního vztahu. První čerpání bylo použito s ohledem na účel úvěru, to je konsolidaci splátek na úhradu stávajících závazků žalované. Protože ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, zaslal žalobce oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni datum a vyzval ji k úhradě splatné částky. Dále se žalovaná pohledávka skládá z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky. Částka běžného obchodního úroku pak činí 8 638,86 Kč. Tento úrok byl žalované vyčíslen oznámením o zesplatnění úvěru a je kapitalizován ke dni zesplatnění pohledávky. Nárok na úhradu obchodního úroku i po datu zesplatnění pohledávky, žalobce nenárokoval. Dále je žalovaná pohledávka tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, to je ke dni datum v částce 9 095,76 Kč. Jde tak o úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny, a to za období ode dne následujícího po dni zesplatnění, do datum. Žalobce požadoval částku 1 585 Kč, což je pohledávka tvořené dílčími poplatky předepsanými žalovanému, které jsou uvedeny v sazebníku poplatků žalobce. Naposledy byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, dlužnou částku neuhradila.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne datum rozhodnutí, pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolaná, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi žalobcem, jako bankou a žalovanou, jako klientem. Žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěrový rámec ve výši 200 000 Kč. Bylo dohodnuto první čerpání úvěru ve výši 170 000 Kč k datu datum. Z článku III. vyplynulo, že banka poskytne při prvním čerpání úvěru peněžních prostředků účelově na úplnou úhradu dluhů, sjednaných mezi klientem a bankou, evidovaných na úvěrovém účtů číslo bankovní účet, a to prostředky ve výši 99 750,43 Kč a zbývající část jistiny úvěru poskytne neúčelově ve prospěch běžného účtu žalované číslo bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, skládající se z jistiny a úroku činící 1,6 % z úvěrového rámce, to je 3 200 Kč. Pokud by byl úvěr čerpán pouze prvním čerpáním, bude počet měsíčních splátek 73 a výše poslední splátky 27,97 Kč. Pokud vyčerpá žalovaná celý úvěrový rámec v den podpisu smlouvy a žádné další čerpání nebude provedeno, bude počet měsíčních splátek 92 a výše poslední splátky bude činit 1 200,83 Kč. Splátky byly splatné k 20. dni v měsíci, a to počínaje dnem datum a roční úroková sazba byla dohodnutá jako pevná ve výši 10,7 % ročně. Žalovaná měla splatit celkem 294 284,83 Kč. Z podmínek smlouvy vyplynulo, a to z článku IV., bod 11, písm. a), že případem porušení je také to, že klient poruší kterékoliv smluvní ujednání, obsažené ve smluvní dokumentaci a z bodu 12, písm. a) vyplynulo, že důsledkem tohoto porušení je to, že banka je oprávněna, kromě jiného, prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení.
5. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne datum, který je veden na žalovanou, bylo zjištěno, že dne datum došlo ke konsolidaci a částka 99 750,43 Kč byla převedena na účet číslo dále téhož dne částka 70 249,57 Kč byla převedena na běžný účet žalované číslo. Pokud se jedná o výpis z úvěrového účtu ze dne datum, bylo zjištěno, že zůstatek dluhu na tomto účtu činí 204 867,35 Kč, z toho jistina ve výši 186 316,15 Kč. Soudu byl předložen i výpis z běžného účtu žalované, který je veden žalobcem pod číslem bankovní účet, ze kterého byla ověřeno, že na tento účet dne datum byla připsána částka 70 249,57 Kč, která představovala žalobcem poskytnutý úvěr dle výše označené smlouvy. Počáteční zůstatek k datu datum na tomto běžném účtu žalované činil 786,48 Kč.
6. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná podala žádost o úvěrový rámec ve výši 180 000 Kč. Své poměry v žádosti popsala tak, že je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě od datum. Pracovní poměr měla uzavřený na dobu určitou od datum do datum a jejích průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 11 177 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti označila částkou 50 000 Kč. Jako jediný závazek, který uvedla v této žádosti, byl úvěr u žalobce ve výši 99 750,43 Kč, který právě chtěla konsolidovat.
7. K prověřování úvěruschopnosti žalované soudu byla doložena jednak tato výše označená žádost o úvěr a jednak výpis z běžného účtu žalované. Z tohoto bylo možno ověřit příjmy žalované, které se pohybovaly tak kolem 11 000 Kč čistého měsíčně. Počáteční zůstatek na běžném účtu k datu datum dosahoval výše 786,48 Kč, což byl zůstatek na tomto účtu krátce před tím, než s žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru výše konstatovaná.
8. Společnost jméno, žalobce, se po poučení soudu dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. , které bylo dáno také ohledně úvěruschopnosti žalované, tedy jakým způsobem byla prověřována před uzavřením smlouvy, uvedla, že úvěruschopnost hodnotili individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společnosti a principy obezřetného úvěrování. Vycházely z údajů poskytnutých v žádosti o konsolidaci ze dne datum. V rámci posouzení úvěruschopnosti kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MV ČR. Počet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (například na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno, přičemž poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 3 200 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 3 544,23 Kč.
9. Soudu byl předložen Sazebník poplatků platný od 1. 9. 2013, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014.
10. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a další důležité právní aspekty, který žalovaná podepsala dne datum.
11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum, které bylo adresováno na žalovanou, bylo zjištěno, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění úvěru a částka ve výši 196 540,01 Kč byla požadována po žalované k úhradě nejpozději do datum.
12. Dalším listinným důkazem byla předžalobní upomínka právního zástupce žalobce, adresovaná žalované dne datum a soudu byl předložen rovněž doklad o jejím doručování (podací lístek).
13. Na zjištěný skutkový stav je možné aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. a dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, anebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebiteli je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Bylo prokázáno, že žalobce měl s dlužnicí, co by spotřebitelkou, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem. Soud tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péči posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018 , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. , o průměrných výdajích obyvatelstva (databázi ČSÚ), a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Rovněž v Nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 , Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
20. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jí poskytnutého úvěru. Žalovaná dle výpisu z běžného účtu dosahovala příjmu kolem 11 000 Kč čistého měsíčně. V žádosti o poskytnutí úvěru bylo uvedeno, že bydlí ve vlastním, že je svobodná, nebylo ověřováno, zda má nějaké vyživovací povinnosti (z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že jsou jí placeny alimenty ve výši 2 000 Kč měsíčně) a bylo z této žádosti rovněž ověřeno, že podle tvrzení žalované čisté příjmy domácnosti dosahují výše 50 000 Kč čistého měsíčně. Tyto poměry však žalobcem nebyly ověřovány adekvátním způsobem, nebyly ověřovány výdaje spojené například s bydlením žalované, s inkasem, nebyly prověřovány žádné výdaje například s dopravou, krytím životních potřeb a další výdaje.
21. Soud zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně. Soud v tomto směru odkazuje na Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 , kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
22. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 200 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluží na jistině částku 186 316,15 Kč, tak ji soud zavázal k úhradě této částky a vzhledem k tomu, že se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši. Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. , když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části, soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení úspěšného žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 8 243 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají ze čtyř úkonů právní služby á 8 460 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění a spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě a podané žalobě a účasti právního zástupce žalobce u ústního jednání soudu. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o 4 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH ve výši 7 358,40 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem náklady řízení úspěšnějšího žalobce dosáhly výše 50 641,40 Kč, k jejichž úhradě soud zavázal méně úspěšnou žalovanou.
24. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.