Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 127/2022-80

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 50 421,55 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31 512,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 18 908,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 422,61 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 557,23 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31 512,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 18 908,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 422,61 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 557,23 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 50 421,55 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu smlouvy ke službě anonymizováno účet a souvisejících služeb za období (po upřesnění) od 18. 8. 2020 do 6. 3. 2021. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplnil své smluvní povinnosti.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění.

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 12. 2019 uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet, a to na základě prostředků komunikace na dálku (verifikační SMS). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému službu anonymizováno účet (smlouva ke službě anonymizováno účet z 16. 12. 2019 – č. l. 51-52, potvrzení o zaslání ověřovacího kódu – č. l. 69 a interní výpis – č. l. 26). Žalobkyně v rámci kontraktačního procesu vysvětluje svým klientů poměrně detailně průběh registračního procesu (registrační proces – jak vstoupit do anonymizováno účtu). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky služby anonymizováno účet, které měly blíže upravovat práva a povinnosti smluvních stran. Žalobkyně v dané souvislosti předložila vlastní obchodní podmínky, dále obchodní podmínky k anonymizováno účtu a dále obchodní podmínky k anonymizováno kartě (Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Všeobecné obchodní podmínky k anonymizováno účtu účinné od 1. 8. 2020 a Všeobecné obchodní podmínky k anonymizováno kartě účinné od 1. 8. 2020). Tyto smluvní dokumenty měly dotvářet rámec smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva ke službě anonymizováno účet byla sice uzavřena v roce 2019, nicméně z doložených obchodních podmínek k dané službě plyne, že tyto se použijí i pro klienty, kteří smlouvu uzavřeli do dne 31. 5. 2020. Součástí obchodních podmínek ke službě anonymizováno účet byl rovněž ceník žalobkyně (Ceník –„ Co vás bude anonymizováno stát“). Jakkoliv nebylo zcela jednoznačné, které z doložených dokumentů (obchodních podmínek) tvoří obsah smlouvy, nebylo to pro posouzení věci rozhodující, neboť soud dané nároky s ohledem na níže uvedené závěry neposuzoval jako nároky ze smluvního vztahu.

5. Žalovaný v rámci uzavírání smlouvy poskytl žalobkyni svoji fotografii včetně občanského průkazu (kopie občanského průkazu a fotografie žalovaného – č. l. 25 a 63). V rámci dotazníku žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 21 000 Kč, jeho výdaje činí 6 000 Kč a má výdaje spojené s dluhy ve výši 4 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný a že je vyučen. Z daného výpisu zároveň vyplývá, že žalobkyně ověřila osobu žalovaného v SOLUSu (interní výpis ohledně osoby žalovaného – č. l. 35-36).

6. Žalobkyně dále uzavřela se žalovaným smlouvu o splátkovém limitu, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 5 dílčích úvěrů s celkovou nominální hodnotou 18 872,11 Kč. Tato smlouva byla opět uzavřena na dálku (smlouva o splátkovém limitu a přílohy k této smlouvě – č. l. 13-20, interní výpis dokládající uzavření smlouvy o splátkovém limitu s ověřovacím kódem – č. l. 67-68, interní výpisy dokládající aktivaci jednotlivých dílčích splátkových kalendářů – č. l. 43 -50 a přehled splátkových kalendářů – č. l. 64). V rámci daného smluvního vztahu žalovaný obdržel rovněž kartu, která byla aktivována 11. září 2020 (interní výpis – č. l. 42).

7. Z předloženého přehledu transakcí vyplývá, že za rozhodné období od 18. srpna 2020 do 6. března 2021 čerpal žalovaný celkem 35 698,66 Kč. Při odečtení částky odpovídající dílčím úvěrům podle smlouvy o splátkovém limitu (18 872,11 Kč) zůstává částka 16 826,55 Kč, což odpovídá žalobním tvrzením. Dalšími transakcemi, které časově předcházely období, které specifikovala žalobkyně, se soud nezabýval (přehled transakcí – č. l. 54-62). Z přehledu úhrad (č. l. 65-66) vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 4 186 Kč.

8. Z doložených vyúčtování vyplývá, že žalobkyně vyúčtovávala žalovanému poskytnuté služby, a to vždy měsíčně, kdy z daných přehledů vyplývá výše poskytnutých služeb, vyúčtované poplatky, smluvní pokuty a splátky (vyúčtování za jednotlivé měsíce – č. l. 21-24). Žalovaný byl vyzýván ze strany žalobkyně k plnění, neboť se dostal do prodlení, a to jednak žalobkyní, a následně i právním zástupcem žalobkyně (výzva žalobkyně – č. l. 27 a předžalobní výzva – č. l. 28-29).

9. Žalobkyně dále předložila celkový přehled vyúčtování, z něhož soud nad rámec výše uvedeného žádné další podstatné skutečnosti nezjistil (celkové vyúčtování – č. l. 53). Obdobně soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil z doložené a žalovaným nepodepsané smlouvy ze dne 5. 1. 2021 (smlouva – č. l. 11-12).

10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla tedy dne 16. 12. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet, k níž si žalovaný nechal vystavit i anonymizováno kartu. Žalovaný následně využíval služeb žalobkyně včetně„ rozkladu“ některých plateb do dílčích splátek (úvěrů), přičemž ze strany žalobkyně byly žalovanému poskytnuty prostředky celkem ve výši 35 698,66 Kč (16 826,55 + 18 872,11 Kč); žalobkyně v dané souvislosti uváděla částku o 3 723,95 Kč vyšší (kdy daný rozdíl měly představovat úroky přirůstající k jistině), nicméně pro účely určení výše bezdůvodného obohacení (srov. níže) nelze k této částce přihlížet, protože relevantní jsou pouze reálně poskytnuté hodnoty, nikoli jejich příslušenství, které mělo až následně přirůst k jistině. Co se týče úhrad, soud vyšel z upřesněného tvrzení žalobkyně při jednání, že úhrady jsou specifikovány na č. l. 65-66 spisu. Z daných výpisů plyne, že úhrady žalovaného činí celkem 4 186 Kč (501 Kč + 3 685 Kč).

11. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která má charakter bezúčelového spotřebitelském úvěru, jehož podstatou je možnost odložení plateb do sjednaného limitu prostřednictvím anonymizováno účtu, a dále v případě smlouvy o splátkovém limitu, uzavřené v rámci daného smluvního rámce, jde o spotřebitelský úvěr do sjednaného splátkového (úvěrového) limitu (společně dále jen„ smlouva o úvěru“ nebo„ smlouva“). Svou povahou jde o revolvingový úvěr, kdy spotřebitel může opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a (dále také jen„ ZSÚ“).

12. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky.

13. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně nebyla. Co se týče příjmové stránky žalovaného, vyšel věřitel z toho, co žalovaný uvedl ve své žádosti, tj. z ničím nedoložené částky 21 000 Kč. Věřitel dále žádným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného žádné doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, přičemž věřitel neměl informaci ani ohledně typu bydlení žalovaného. Věřitel si nevyžádal ani výpisy z účtu či jiné doklady, na jejichž základě by teprve mohl získat představu o reálných výdajích žalovaného. Rovněž u částky deklarované jako celkové náklady žalovaného (6 000 Kč) lze podle soudu mít důvodnou pochybnost o její správnosti resp. úplnosti. V daném ohledu se tak věřitel zcela spolehl na ničím nedoložené částky uvedené žalovaným. Dalším důvodem k důslednějšímu prověření žalovaného měl pro věřitele být i údaj o splátce jiného dluhu ve výši 4 000 Kč (odpovídající cca 20 % příjmu žalovaného a dosahující téměř žádaného limitu 5 000 Kč). Jestliže se tedy věřitel dostatečně nezabýval příjmovou ani výdajovou stránkou žalovaného, nemohl ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Doložení občanského průkazu a lustrace v databázích nelze podle soudu považovat za dostatečné, neboť tyto úkony samy o sobě nemohou vytvořit pro věřitele dostatečně reálnou představu o poměrech žalovaného. Ze všech shora uvedených okolností plyne, že věřitel neměl dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalovaného úvěr splatit.

14. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

15. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

16. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 31 512,66 Kč (byla poskytnuta částka celkem 35 698,66 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 4 186 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná.

17. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud. Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle , dospěl soud k tomu, že není namístě nijak zásadní benevolence vůči straně žalované a rozhodl o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Jde sice o vyšší částku, nicméně žalovaný byl k plnění opakovaně vyzýván, tj. delší dobu ví (musí vědět) o své povinnosti k plnění vůči žalobkyni, a to právě alespoň v rozsahu bezdůvodného obohacení (tj. rozdílu poskytnuté a vrácené částky). Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 557,23 Kč, přičemž tato částka představuje 25 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 018 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a a. t. z tarifní hodnoty 50 421,55 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. (převzetí věci, žaloba, účast u jednání) a z částky 1 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 9. 2022 náhrada 1 207,45 Kč za 116 ujetých km v částce 807,45 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 4,8 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 397,45 Kč ve výši 2 813,46 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.