Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 316/2021-51
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 21.465 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9.252 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 9.252 Kč od 9.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12.204 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky od 23.8.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9.252 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 9.252 Kč od 9.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12.204 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky od 23.8.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22.9.2021 domáhala proti žalované zaplacení částky 21.465 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z úvěrové smlouvy (žádost o úvěr ID číslo) ze dne 9.6.2020. Návrh odůvodnila tím, že jako věřitel poskytla žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kdy identita žadatele je ověřována odesláním 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatky, úroky a pojištěním splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně dne 9.6.2020 odeslala poskytnutou částku úvěru ve výši 15.000 Kč na účet č. bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, kdy k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí alespoň 1 kč, žalovaná uhradila dne 29.6.2020 částku 1 Kč a dne 31.7.020 částku 1 Kč. Dále žalovaná uhradila dne 7.9.2020 částku 4.238 Kč a dne 2.10.2020 částku 1.508 Kč, celkem tedy 5.748 Kč. Dlužná částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 13.748 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 245 Kč, úroků ve výši 3.675 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 2.742 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla prověřována bonita žalované důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, neboli credit scoringu. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto je zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, příp. další skutečnosti, využívány jsou úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. U žalované nebyla zjištěna žádná vyživovací povinnost, výše čistého měsíčního příjmu jako zaměstnance činila 13.000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 20.000 Kč, výdaje na domácnost 15.000 Kč.
1. Usnesením č.j. 11 C 316/2021-42 ze dne 6.1.2022 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 10.2.2022 (vyvěšením na úřední desce soudu). Žalovaná se ve stanovené lhůtě k postupu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřila, s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.
3. Úvěrovou smlouvou (ID žádosti číslo) ze dne 9.6.2020 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se zavázala splatit ve 24 splátkách v celkové výši 20.640 Kč. Současně byl sjednán korunový odklad pro případ prodloužení doby splatnosti, poplatek za korunový odklad ve výši 1.485 Kč, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč, poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč.
4. Dopisem ze dne 22.2.2021 žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru ve výši 19.593 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy.
5. Výpisem čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že dne 9.6.2020 byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 13.748 Kč, úrok z prodlení 124,29 Kč, poplatek za bezpečnou platbu 495 Kč, poplatek za SMS servis 245 Kč, úrok 3.675 Kč, účelně vynaložené náklady 560 Kč, smluvní pokuty 2.742 Kč, přičemž žalovaná zaplatila celkem částku 5.748 Kč.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze z části. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze printscreeny ze systému žalobkyně, ze kterých nebylo zjištěno, že by na žalovanou byla vedena exekuce. Ohledně příjmu žalované a zejména prověření dalších výdajů žalované (např. nájem, inkaso a pod.) se omezila na doplnění tvrzení o tom, že vycházela z údajů uvedených žalovanou. V případě žalované neměla pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy ani žádné běžné výdaje žalované (nájem, inkaso, telefon, výdaje spojené se zdravotním stavem a pod.), nebyly nikterak blíže zjišťovány a zejména ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku 15.000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 5.748 Kč, a proto soud žalované uložil zaplatit žalobkyni zbývající výši poskytnuté jistiny, tj. částku ve výši 9.252 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.) Ve zbytku potom soud žalobní návrh jako nedůvodný zamítl (výrok II.).
15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná měla ve věci převážný úspěch. (výrok III.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.