Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 10/2019-44
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 17 867,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení částky 216,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 17. 4. 2019 do 15. 3. 2022, a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216,68 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 703,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 920 Kč od 30. 1. 2018 do 16. 4. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 703,32 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 018,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 22. 12. 2017 do 29. 1. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 018,36 Kč od 30. 1. 2018 do 16. 4. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 018,36 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 585,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 522,69 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 406,38 Kč, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení částky 216,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 17. 4. 2019 do 15. 3. 2022, a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216,68 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 703,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 920 Kč od 30. 1. 2018 do 16. 4. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 703,32 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 018,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 22. 12. 2017 do 29. 1. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 018,36 Kč od 30. 1. 2018 do 16. 4. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 018,36 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 585,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 522,69 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 406,38 Kč, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 867,43 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2016 číslo které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny uhradit také kapitalizovaný smluvní úrok 770 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 200 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 576 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem tedy částku 14 546 Kč, o to ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč. Celý úvěr měl být splacen ke dni 29. 5. 2017. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 28. 5. 2016. S ohledem na prodlení žalovaného se zaplacením splátky se stala zbylá nesplacená část úvěru včetně příslušenství splatnou dne 28. 6. 2016. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 2 080 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2017, tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem předchozího věřitele ze dne 11. 1. 2018. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 938,36 Kč, úroku ve výši 576,37 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve výši 4 951,27 Kč, smluvního úroku po splatnosti úvěru ve výši 995,05 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 21. 12. 2017 částkou 585,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 406,38 Kč (0,5 % denně z jistiny dobu od 29. 6. 2016 do 3. 11. 2016) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení.
2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, č. j. KSBR 26 INS 4112/2019, byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. KSBR 26 INS 4112/2019, však bylo oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v tomto řízení.
3. Podáním ze dne 1. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to z důvodu vedené insolvence, která probíhala v době od 17. 4. 2019 do 15. 3. 2022, v jejímž rámci žalovaný uhradil částku 216,68 Kč na jistinu. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 216,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 17. 4. 2019 do 15. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216,68 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení. S ohledem na tento procesní úkon žalobkyně soud v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zatavil, jak vyplývá z I. výroku tohoto rozsudku.
4. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 721,68 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 22. 12. 2017 do 16. 4. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 721,68 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 585,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 522,69 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 406,38 Kč.
5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dle výpisu z obchodního rejstříku Malty byla žalobkyně založena jako společnost s ručením omezeným dle práva Malty. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalovaným a společností právnická osoba dne 29. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy částku 8 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 770 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 3 200 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 576 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 000 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení alespoň jedné splátky řádně a včas, přičemž z textu smlouvy je zřejmé, že žalovaný převzal shora uvedenou částku v hotovosti v místě svého bydliště. Ve smlouvě pak byla dále pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas sjednána smluvní pokuta. V článku s názvem„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“ bylo pro případ varianty úvěru se 14 měsíčními splátkami uvedeno, že úrok činí 15 % ročně. Žalovanému byly poskytnuty i standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr podepsanou žalovaným. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u právnická osoba Galvanika od 28. 4. 2014 do 31. 5. 2016 s příjmem 15 000 Kč měsíčně. Předchůdkyni žalobkyně měla být předložena pracovní smlouva žalovaného. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného měly činit částku 3 000 Kč jako náklady na bydlení a energie a částku 3 000 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bydlí s babičkou v rodinném domě.
7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba anonymizováno. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 11. 1. 2018, který byl odeslán dne 15. 1. 2018. Současně byl žalovaný přípisem vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva ze dne 6. 6. 2018.
8. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalovanému byly na základě smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých lhůtách i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celého neuhrazeného úvěru i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“
9. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, byl soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), který stanoví, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).
10. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalovaného, když soudu nic dalšího nebylo předloženo. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází výlučně z tvrzení žalovaného, která si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 ZSÚ, který stanoví, že„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.“ Ničím nedoložené prohlášení samotného žalovaného o jeho příjmech a výdajích a o tom, že doklady o příjmech a výdajích předchůdkyni žalobkyně poskytl a je schopen úvěr splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje uvedené spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu doloženy objektivními podklady.
11. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru v souladu s § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Jedná se přitom o neplatnost absolutní, když neposuzování úvěruschopnosti spotřebitelů při sjednávání úvěrových smluv zjevně narušuje veřejný pořádek. K tomu srov. aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance). Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, tj. částku ve výši 8 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Žalovaný již na jistinu uhradil částku 2 080 Kč a v průběhu insolvenčního řízení další částku 216,68 Kč, tj. celkem 2 296,68 Kč Celkem tam má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok na zaplacení zbývající částky 5 703,32 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2018 (žalovanému bylo odesláno dne 15. 1. 2018), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 18. 1. 2018; žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do deseti dnů od doručení, tj. do 29. 1. 2018. Soud proto podle § 1970 o. z. přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 5 920 Kč od 30. 1. 2018 do 16. 4. 2019 a z částky 5 703,32 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení (když částku 216,68 Kč uhradil v průběhu insolvenčního řízení), a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaného nároku pak soud žalobu zamítl, jak vyplývá z III. výroku tohoto rozsudku.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. V části, ve které bylo řízení zastaveno, podala žalobkyně svou žalobu důvodně a tato byla vzata zpět pro chování žalovaného, který poskytl částečnou úhradu na žalovanou částku až po podání žaloby. Pokud jde o zbytek žalobou uplatněného nároku, pak zde byla žalobkyně úspěšná pouze z části. Lze tak konstatovat, že více procesně úspěšný byl v tomto řízení žalovaný. Jelikož mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.