Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 366/2018-59
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 572 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky 2 071,02 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 806,98 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 878 Kč od 15. 5. 2018 do 3. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 702 Kč od 4. 12. 2020 do 28. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 505,6 Kč od 29. 12. 2020 do 2. 2. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 119,84 Kč od 3. 2. 2021 do 1. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 819,14 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 517,17 Kč od 25. 3. 2021 do 28. 4. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 267,44 Kč od 29. 4. 2021 do 24. 5. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 159,84 Kč od 25. 5. 2021 do 2. 8. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 006,3 Kč od 3. 8. 2021 do 24. 9. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 13 928,22 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 13 806,98 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do zaplacení částky 8 694 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 21 262 Kč od 30. 4. 2018 do 14. 5. 2018, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 384 Kč od 15. 5. 2018 do 3. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 560 Kč od 4. 12. 2020 do 28. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 756,4 Kč od 29. 12. 2020 do 2. 2. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 142,16 Kč od 3. 2. 2021 do 1. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 442,86 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 744,83 Kč od 25. 3. 2021 do 28. 4. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 994,56 Kč od 29. 4. 2021 do 24. 5. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 102,16 Kč od 25. 5. 2021 do 2. 8. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 255,7 Kč od 3. 8. 2021 do 24. 9. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 333,78 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 455,02 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, zamítá
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 676 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky 2 071,02 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 806,98 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 878 Kč od 15. 5. 2018 do 3. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 702 Kč od 4. 12. 2020 do 28. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 505,6 Kč od 29. 12. 2020 do 2. 2. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 15 119,84 Kč od 3. 2. 2021 do 1. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 819,14 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 517,17 Kč od 25. 3. 2021 do 28. 4. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 267,44 Kč od 29. 4. 2021 do 24. 5. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 159,84 Kč od 25. 5. 2021 do 2. 8. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 006,3 Kč od 3. 8. 2021 do 24. 9. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 13 928,22 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 13 806,98 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do zaplacení částky 8 694 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 21 262 Kč od 30. 4. 2018 do 14. 5. 2018, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 384 Kč od 15. 5. 2018 do 3. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 560 Kč od 4. 12. 2020 do 28. 12. 2020, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 756,4 Kč od 29. 12. 2020 do 2. 2. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 142,16 Kč od 3. 2. 2021 do 1. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 442,86 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 744,83 Kč od 25. 3. 2021 do 28. 4. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 6 994,56 Kč od 29. 4. 2021 do 24. 5. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 102,16 Kč od 25. 5. 2021 do 2. 8. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 255,7 Kč od 3. 8. 2021 do 24. 9. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 333,78 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 455,02 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, zamítá IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 676 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 572 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou s žalovaným uzavřela dne 10. 11. 2017. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž z této částky bylo 2 000 Kč poskytnuto zprostředkovateli úvěru coby provize. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit společně s úrokem ve výši 49,7 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po 2 122 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil, neboť uhradil jen 2 122 Kč. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 29. 4. 2018. Dlužná částka sestává ze zesplatněné jistiny 12 774 Kč, dlužných splátek úvěru ve výši 8 488 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč za 4 neuhrazené splátky po 499 Kč, nákladů na upomínání ve výši 400 Kč za 4 zaslané upomínky, smluvní pokuty ve výši 914 Kč stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 21 262 Kč za dobu od 30. 4. 2018 do 11. 6. 2018. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 262 Kč od 30. 4. 2018 do zaplacení. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného 20 000 Kč měsíčně a pravidelných výdajů na bydlení 5 000 Kč měsíčně, které korigovala za pomoci normativních nákladů na nájemní bydlení na 4 763 Kč měsíčně. Dále žalobkyně zohlednila v rámci měsíčních výdajů žalovaného částku 4 000 Kč coby jiné výdaje, další splátky úvěru ve výši 3 200 Kč a životní minimum jednotlivce 3 410 Kč. Současně bylo přihlédnuto k průměrným výdajům obyvatel stanovených ČSÚ. Žalovaný byl s negativním výsledkem lustrován v centrální evidenci exekucí a ISIR.
2. V rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 15223/2018 byl dne 4. 10. 2018 zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení, čímž došlo podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona k přerušení řízení. Usnesením krajského soudu ze dne 14. 1. 2022, č. j. KSHK 41 INS 15223/2018, které nabylo právní moci dne 16. 2. 2022, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v řízení.
3. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ohledně částky 2 071,02 Kč, kterou jí žalovaný uhradil v rámci insolvenčního řízení. Platby žalovaného po podání žaloby byly následující: dne 3. 12. 2020 uhradil částku 176 Kč, dne 28. 12. 2020 částku 196,40 Kč, dne 2. 2. 2021 částku 385,76 Kč, dne 1. 3. 2021 částku 300,7 Kč, dne 24. 3. 2021 částku 301,97 Kč, dne 28. 4. 2021 částku 249,73 Kč, dne 24. 5. 2021 částku 107,6 Kč, dne 2. 8. 2021 částku 153,54 Kč, dne 24. 9. 2021 částku 78,08 Kč a dne 18. 10. 2021 částku 121,24 Kč.
4. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku.
5. Žalovaným uhrazenou částku žalobkyně započetla v části 400 Kč na upomínací náklady a v části 1 671,02 Kč na smluvní pokutu. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 21 262 Kč (součet neuhrazené jistiny a splátek úvěru) včetně úroku z prodlení z této částky od 30. 4. 2018 do zaplacení, zbylé smluvní pokuty za 4 případy prodlení s úhradou měsíčních splátek ve výši 324,98 Kč a smluvní pokuty ve výši 914 Kč.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.
7. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav.
8. Před podpisem úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně předložila fotokopii zřejmě výplatní pásky, která je však téměř nečitelná, nicméně z ní lze seznat částku 20 134 Kč (haléře již čitelné nejsou) coby„ dobírka převod“. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě. Jeho výdaje na bydlení (včetně vodného, energie, paliva) činí 5 000 Kč měsíčně, má další výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně a splácí další závazky ve výši 3 200 Kč měsíčně (žalovaný v čestném prohlášení z 10. 11. 2017 uvedl, že mu zbývá doplatit ještě 180 000 Kč). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v ISIR, v databázi dlužníků Sokordia, s.r.o. s negativním výsledkem. Výdaje žalovaného byly žalobkyní korigovány za pomoci statistických výdajů. Byla doložena statistika rodinných účtů za rok 2016, dle které činí průměrné roční spotřební výdaje (náklady) pro jednotlivce 194 111 Kč a pro dvoučlennou domácnost pak 166 137 Kč. Výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2017 v nájemních bytech byla pro jednu osobu 4 763 Kč měsíčně v obcích do 9 999 obyvatel, životní minium jednotlivce v roce 2017 činilo 3 410 Kč měsíčně.
9. Účastníci podepsali dne 10. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru bude na účet žalovaného převedena částka ve výši 18 000 Kč a 2 000 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 25 464 Kč, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 122 Kč, počínaje dnem 20. 12. 2017 Smluvní úrok činil 49,7 % ročně. Dále dle bodu IV. odst. 1 se úvěr stane splatným, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou alespoň jedné splátky, a to po bezvýsledném vyzvání žalovaného k úhradě do lhůty 30 dnů. Dle bodu IV. odst. 2 písm. b), c), se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu za dobu prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru, dále se zavázal uhradit smluvní pokutu do doby zesplatnění úvěru ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Dle bodu IV. odst. 4 měla žalobkyně v případě prodlení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání – nákladů na upomínky. Přílohou č. 3 smlouvy byl sazebník poplatků, dle kterého poplatek za každou písemně odeslanou upomínku pro neplacení splátek byl 100 Kč. Přílohou č. 4 smlouvy byl i předpis úhrad, dále byla žalobkyní předložena tabulka umoření, z těchto listin bylo zjištěno, že měl žalovaný uhradit úvěr ve formě 12 splátek po 2 122 Kč do 20. 11. 2018. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
10. Dle výpisu z účtu žalobkyně byly žalovanému dne 14. 11. 2017 na účet zaslány peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a částka 2 000 Kč pak byla poskytnuta jako provize zprostředkovateli úvěru.
11. Dle listiny„ bonita smlouvy ke dni 8. 6. 2018“ žalovaný uhradil na svůj dluh dne 8. 12. 2017 částku 2 122 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen 21 262 Kč.
12. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 26. 1. 2018, 27. 2. 2018, 29. 3. 2018, v nichž byl rovněž vyzván k úhradě upomínacích nákladů vždy ve výši 100 Kč. Dopisem – předžalobní výzvou ze dne 29. 4. 2018 byl úvěr zesplatněn z důvodu nehrazení splátek a žalovaný byl vyzván k úhradě 21 262 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a upomínacích nákladů ve výši 400 Kč, a to do deseti dnů od odeslání tohoto oznámení o zesplatnění. Oznámení bylo dle podacího archu odesláno dne 2. 5. 2018.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
17. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 10. 11. 2017 úvěrovou smlouvu č. 883354, na základě které žalovaná poskytla žalovanému bezhotovostně částku 18 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na dluh uhradil částku 2 122 Kč a po podání žaloby v rámci insolvenčního řízení postupně částku 2 071,02 Kč.
18. Žalovaný v posuzované věci vystupoval jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Žalobkyně proto měla s odbornou péčí povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
20. Co se týče příjmů žalovaného, žalobkyně předložila pouze velmi špatně čitelnou nejspíše výplatní pásku žalovaného. I pokud by měl soud za osvědčené, že příjem žalovaného (patrně) v rozhodnou dobu činil zhruba 20 000 Kč měsíčně, musel by současně konstatovat, že výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy nijak ověřeny. Žalovaný pouze sdělil před sjednáním smlouvy do formuláře údaje o svých výdajích na bydlení 5 000 Kč měsíčně s tím, že bydlí v nájemním bytě. Tyto výdaje na bydlení, které zpravidla tvoří podstatnou část nákladů každého jednotlivce, zvláště při nájemním bydlení, nebyly doloženy, stejně jako jiné doklady vztahující se k výdajům žalovaného. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Odhad nákladů je přitom možno učinit dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Žalobkyní použité normativní náklady na nájemní bydlení navíc neodpovídají skutečným nákladům na nájemní bydlení, když neodpovídají skutečným cenám za nájmy a související energie, neboť jsou stanovovány dle cen za minulé období a pro účely výpočtu příspěvku na bydlení ve smyslu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
21. Lze tak konstatovat, že žalobkyně očividně nesplnila svou povinnost doložit, že řádně a s kladným výsledkem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a proto je třeba předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem. Žalobkyně proto měla žalobkyně vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Soud totiž může žalobkyni přiznat právo pouze na vrácení toho, oč jí poskytnutá peněžitá částka přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalovaným. Soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, přičemž žalovaný na dluh uhradil celkem 4 193,02 Kč, a proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží celkem 13 806,98 Kč.
22. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 29. 4. 2018, který mu byl odeslán dne 2. 5. 2018, a ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení - do 10 dnů od odeslání, tj. do 14. 5. 2018. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení v souladu s úhradami žalovaného, tak jak byly vymezeny výše, a to z částky 15 878 Kč za dobu od 15. 5. 2018 do 3. 12. 2020, z částky 15 702 Kč za dobu od 4. 12. 2020 do 28. 12. 2020, z částky 15 505,6 Kč za dobu od 29. 12. 2020 do 2. 2. 2021, z částky 15 119,84 Kč za dobu od 3. 2. 2021 do 1. 3. 2021, z částky 14 819,14 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, z částky 14 517,17 Kč za dobu od 25. 3. 2021 do 28. 4. číslo, z částky 14 267,44 Kč za dobu od 29. 4. 2021 do 24. 5. 2021, z částky 14 159,84 Kč za dobu od 25. 5. 2021 do 2. 8. 2021, z částky 14 006,3 Kč za dobu od 3. 8. 2021 do 24. 9. 2021, z částky 13 928,22 Kč za dobu od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021, z částky 13 806,98 Kč za dobu od 19. 10. 2021 do zaplacení, a to v požadované výši 8,5 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl, tak jak je vymezeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
24. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť řízení bylo částečně zastaveno z důvodů na straně žalovaného, který tuto částku sice uhradil (po podání žaloby) v rámci insolvenčního řízení, to však bylo zastaveno z důvodů na straně žalovaného. Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílu jejího úspěchu v částce 13 806,98 Kč + 2 071,02 Kč, tj. 15 878 Kč (65 %) a neúspěchu v částce 8 694 Kč (35 %), což v tomto případě odpovídá 30 %.
25. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 229 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za každý tento úkon právní služby činí dle § 14b písm. c) odst. 2 vyhlášky 300 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý tento úkon. Dále zástupce žalobkyně učinil ve věci po podání žaloby úkon právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky (částečné zpětvzetí ze dne 2. 5. 2022), za který mu náleží odměna v plné výši. Sazba mimosmluvní odměny za tento úkon činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky 2 100 Kč a dále mu za něj podle § 13 odst. 4 vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 5 585 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 30 %, tedy 1 676 Kč.
26. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podává opakovaně (viz řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 237/2021, 13 C 98/2022, 23 C 4/2022). Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 16. 5. 2022, neboť toto podání mělo být součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.