Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 162/2020-54

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 8 362,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 408,43 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 091,57 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši 3 862,56 Kč, úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., a úroků ve výši 2 725,29 Kč, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 113,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 408,43 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 091,57 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši 3 862,56 Kč, úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., a úroků ve výši 2 725,29 Kč, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 113,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení , , (dále jen „”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO – právním předchůdcem žalobkyně.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včas odpor a uvedla, že nemá žádné příjmy, je na Úřadu práce a nemá částku jak splácet, požádala o splátkový kalendář 500 – 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně souhlasila s plněním ve splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 3 412,56 Kč, tedy smluvní pokutu, jejíž výše odporuje ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen: zákon o spotřebitelském úvěru“), nevydal soud rozsudek pro uznání a ve věci nařídil jednání.

4. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne datum byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen:„ právnická osoba“) a žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se tato společnost zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s příslušenstvím, tj. s úrokem za dobu trvání úvěru ve výši 2 725,29 Kč ve třech měsíčních splátkách ve výši 2 408,43 Kč s datem splatnosti: první splátka datum, druhá splátka datum, poslední splátka datum. Žalovaná nesplatila ničeho. Dne datum byla pohledávka právnická osoba postoupena právnická osoba OÜ, následně byla dne datum postoupena žalobkyni. Při posuzování úvěruschopnosti žalované právnická osoba vycházela z občanského průkazu žalované, z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované za období od datum do datum, z něhož plyne počáteční zůstatek ve výši 290 Kč a konečně zůstatek minus 100,41 Kč; zároveň je zřejmé, že na účet nepřichází žádné pravidelné příjmy, naopak se jeví, že na účet byla připsána půjčka ve výši 8 000 Kč. Dále vycházela z ústřižků složenek pro příjemce, z nichž plyne, že žalovaná je příjemcem vdovského důchodu ve výši za prosinec 2018 - 7 892 Kč a za leden 2019 - 8 640 Kč. Dále byla žalovaná hodnocena v rámci interního programu právnická osoba, z kterého plyne, že žalovaná neměla žádný záznam v Centrální evidenci exekucí, neměla záznam v insolvenčním rejstříku, měla záznam v databázi EUCB.

5. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení , , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ “) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení ); jedná se o smlouvu spotřebitelskou. Dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení ), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu příjmení v . Enel ze dne datum, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. obec nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ). Z ustanovení se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

14. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, když právnická osoba při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Jedná se o vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu potenciálního úvěrového dlužníka (srovnej: příjmení, jméno. Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer. ASPI_ID KO145_2010CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: číslo). K posuzování úvěruschopnosti a k důsledkům neschopnosti splácet úvěr srovnej rozhodnutí Ústavního soudu spis. zn. , zejména body 18 až 21. Společnost Kontex nejednala čestně a spravedlivě, když poskytla úvěr žalované – osobě, jejímž jediným příjmem byl vdovský důchod ve výši cca 8 000 Kč měsíčně, aniž by zjišťovala, jaké má žalovaná další výdaje a aniž by zohlednila informace plynoucí z výpisu z jejího účtu. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává žalobkyni pouze částku, o kterou se žalovaná obohatila – tedy 4 500 Kč.

6. Žalovaná požádala o možnost dlužnou částku splácet, žalobkyně souhlasila, proto soud umožňuje žalované dlužnou částku splácet s tím, že rovnováhu mezi zájmy obou stran nastolil pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaná některé z nich nesplnila. Žalovaná si musí být vědoma toho, že nesplní-li některou splátku, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky. Toto právo může žalobkyně uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 113,46 Kč, přičemž tato částka představuje 7,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,81 % a úspěchu žalované v rozsahu 46,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč (část poplatku ve výši 400 Kč bude žalobkyni vrácena) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 362,56 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.