Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 182/2022-81
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 19 964 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč spolu se zákonnými úroky
z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 364 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 2 284,49 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky
z prodlení ve výši 870,29 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 1 100 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 140 Kč spolu
s kapitalizovanými úroky ve výši 3 452,71 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky
z prodlení ve výši 1 163,16 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně
z částky 5 498,63 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně
z částky 5 498,63 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč spolu se zákonnými úroky
z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 700 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 860 Kč spolu
s kapitalizovanými úroky ve výši 4 112,24 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky
z prodlení ve výši 1 386,48 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně
z částky 5 821,99 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 3 121,99 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 821,99 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 364 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 2 284,49 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 870,29 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 1 100 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 140 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 3 452,71 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 163,16 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 498,63 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 5 498,63 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 700 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 860 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 4 112,24 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 386,48 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 821,99 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 3 121,99 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 821,99 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 5 264 Kč
s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 3. 6. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 364 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku ve výši 6 364 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 3. 2017. Žalovaná
na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 1 100 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni.
2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 140 Kč
s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 19. 11. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku
8 140 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku ve výši 19 140 Kč se žalovaná zavázala uhradit
v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 12. 2016. Žalovaná na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 11 580 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
6. 12. 2019 na žalobkyni.
3. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 560 Kč
s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 17. 3. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 10 440 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku ve výši 10 440 Kč se žalovaná zavázala uhradit
v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2017. Žalovaná na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 3 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
6. 12. 2019 na žalobkyni.
4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, pouze telefonicky soudu sdělila svou aktuální adresu pro doručování.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
a) Mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 3. 6. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 364 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč, odměny za administrativní činnost
ve výši 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku ve výši 6 364 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 3. 2017 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek).
Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že žije v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, má jedno nezletilé dítě. Je nezaměstnaná a pobírá sociální dávky v celkové výši
11 093 Kč a její příjmy z brigády činí 2 500 Kč měsíčně. Celkové příjmy žalované tak činí
13 593 Kč. Své výdaje žalovaná označila částkou 12 593 Kč, přičemž jsou tvořeny výdaji
na bydlení ve výši 6 300 Kč, dalšími výdaji domácnosti 4 253 Kč a splátkami úvěrů ve výši
2 040 Kč Tyto údaje pak původní věřitel ověřoval pouze z nájemní smlouvy, SIPA a výměry sociálních dávek, je tak zřejmé, že se věřitel vůbec nezabýval dalšími příjmy ani dalšími výdaji žalované. Z karty zákazníka navíc vyplynulo, že žalovaná má nezletilé dítě, je se svými příjmy závislá na sociálních dávkách od státu a navíc po odečtení jejích povinných výdajů od jejích příjmů zbude pouze částka 1 000 Kč. Z těchto údajů věřitel nemohl oprávněně dospět k závěru, že je žalovaná úvěruschopná. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka).
Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy
o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky).
Dne 10. 5. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 7. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky).
b) Mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 19. 11. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku
8 140 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 540 Kč odměny za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku
ve výši 19 140 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 12. 2016 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek).
Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že žije v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, má jedno nezletilé dítě. Je nezaměstnaná a pobírá sociální dávky v celkové výši
10 081 Kč, příjmy z brigády ve výši 2 500 Kč a její ostatní příjmy činí alimenty ve výši 1 000 Kč. Celkové příjmy žalované tak činí 13 581 Kč. Své výdaje žalovaná označila částkou 11 981 Kč, přičemž jsou tvořeny výdaji na bydlení ve výši 5 680 Kč, dalšími výdaji domácnosti 5 269 Kč
a splátkami úvěrů ve výši 832 Kč Tyto údaje pak původní věřitel ověřoval pouze z nájemní smlouvy, SIPA a výměry sociálních dávek, je tak zřejmé, že se věřitel vůbec nezabýval dalšími příjmy ani dalšími výdaji žalované. Z karty zákazníka navíc vyplynulo, že žalovaná má nezletilé dítě, je se svými příjmy závislá na sociálních dávkách od státu a navíc po odečtení jejích povinných výdajů od jejích příjmů zbude pouze částka 1 600 Kč, přičemž výživné dítěte ve výši 1 000 Kč správně nemělo být ke příjmů žalované připočteno. Z těchto údajů věřitel nemohl oprávněně dospět k závěru, že je žalovaná úvěruschopná. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka).
Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy
o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky).
Dne 10. 5. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 7. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky).
c) Mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 17. 3. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 10 440 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, odměny za administrativní činnost
ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku
ve výši 10 440 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2017 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek).
Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že žije v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, má jedno nezletilé dítě. Je nezaměstnaná a pobírá sociální dávky v celkové výši 6 164 Kč, příjmy z brigády ve výši 5 340 Kč a její ostatní příjmy činí 2 000 Kč. Celkové příjmy žalované tak činí 13 504 Kč. Své výdaje žalovaná označila částkou 12 010 Kč, přičemž jsou tvořeny výdaji na bydlení ve výši 5 680 Kč, dalšími výdaji domácnosti 5 000 Kč a splátkami úvěrů ve výši 1 330 Kč Tyto údaje pak původní věřitel ověřoval pouze z nájemní smlouvy, SIPA
a výměry sociálních dávek, je tak zřejmé, že se věřitel vůbec nezabýval dalšími příjmy ani dalšími výdaji žalované. Z karty zákazníka navíc vyplynulo, že žalovaná má nezletilé dítě, je se svými příjmy závislá na sociálních dávkách od státu a navíc po odečtení jejích povinných výdajů od jejích příjmů zbude pouze částka 1 494 Kč. Z těchto údajů věřitel nemohl oprávněně dospět k závěru, že je žalovaná úvěruschopná. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka).
Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy
o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky).
Dne 10. 5. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 7. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky).
6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský
úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel
při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně
nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami,
nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel
je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.
10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo
na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl
k následujícímu právnímu závěru:
15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když
na ni na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek přešly všechny žalované pohledávky za žalovanou. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ve 3 případech k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, 11 000 Kč a 6 000 Kč.
16. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením předmětných smluv provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Tím,
že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být
o neunesení tohoto důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou
s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá,
že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést
k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy
o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES,
o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření
k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad
(viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo, příjmení, nebo C číslo, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020
ve věci C číslo, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu,
že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
17. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětné smlouvy o půjčkách považuje
za absolutně neplatné z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy dle ustanovení
§ 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat
dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy.
a) V případě smlouvy číslo tak žalobkyni vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 4 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila částku
1 100 Kč, která byla započtena na dlužnou jistinu. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 2 900 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzván dopisem odeslaným dne 7. 1. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku má soud za to, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 10. 1. 2020. Dne 11. 1. 2020 tak nastala splatnost částky
2 900 Kč a od následujícího dne 12. 1. 2020 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonných úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 2 900 Kč
se zákonným úrokem z prodlení od 12. 1. 2020. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
b) V případě smlouvy číslo tak žalobkyni vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 11 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila částku
11 580 Kč, která byla započtena na dlužnou jistinu. Dlužná jistina tak již byla v celém rozsahu zaplacena, z toho důvodu byla žaloba co do tohoto nároku v celém rozsahu zamítnuta.
c) V případě smlouvy číslo tak žalobkyni vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila částku
3 300 Kč, která byla započtena na dlužnou jistinu. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 2 700 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzván dopisem odeslaným dne 7. 1. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku má soud za to, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 10. 1. 2020. Dne 11. 1. 2020 tak nastala splatnost částky
2 900 Kč a od následujícího dne 12. 1. 2020 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonných úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 2 900 Kč
se zákonným úrokem z prodlení od 12. 1. 2020. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Po tomto přepočtu dospěl soud k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná. Žalovaná však v tomto řízení žádné náklady řízení neuplatnila. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.