Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

108 C 4/2022-30

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s 10% úroky z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení a s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 883,33 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaných úroků z prodlení ve výší 7 483,13 Kč a úroků ve výši 19,7 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 063,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s 10% úroky z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení a s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 883,33 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaných úroků z prodlení ve výší 7 483,13 Kč a úroků ve výši 19,7 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 063,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 8. 2018 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 7 483,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 883,33 Kč, úroků ve výši 19,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Na své závazky žalovaný neuhradil ničeho. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Dne 13. 8. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 32,15 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán úrok ve výši 6 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 54 000 Kč. Z Karty zákazníka a žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání uvedl, že bydlí v nájemním bytě, kdy na stávající adrese žije od května 2018 Náklady na bydlení uvedl ve výši 4 200 Kč. Současně uvedl, že od října 2014 je zaměstnán s příjmem 23 400 Kč měsíčně. Osobní výdaje potvrdil ve výši 3 800 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložil výplatní pásky. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného, který uvedl, že bydlí v pronájmu, nemá vyživovací povinnost a nejsou na něj vedeny žádné exekuce. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.

6. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, když tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.

7. Podle ust. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

8. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. ).

10. Ohledně splnění povinnosti dle ust. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Dále pak vyšla z předložených výplatních pásek. Žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení zejména výdajové stránky žalovaného vycházela pouze z ústních informací žalovaného. Předestřené informace nijak neověřovala. Zejména nebyly nijak ověřeny tvrzené výdaje na bydlení ani jejich výše. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala nájemní smlouvu či jiný dokad o výši hrazeného nájemného, nepožadovala ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s nájmem bytu. Částka výdajů na bydlení ve výši 4 200 Kč měsíčně se soudu jeví jako nereálná při vývoji cen nájmů městě Brně. Pokud pak žalovaný jako další měsíční výdaje (včetně výdajů na jídlo, oblečení, dopravu, atp.) uváděla částku 3 800 Kč, jde o další údaj, který si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Soud poukazuje na to, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalovanému měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho příjmech ani výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. Nadto se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného, že proti němu nejsou vedeny žádné exekuce a nijak si tento údaj v dostupných databázích neověřila. Z úřední činnosti soudu je pak známo, že v době poskytnutí úvěru bylo ve vztahu k žalovanému vedeno několik exekučních řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz nájemní smlouvu a výdaje s užíváním bytu, výdaje na dopravu či výpisy z účtu žalovaného). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou jedinou právní předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti v projednávané věci ověřovala, byť zcela omezeně), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 30 000 Kč dne 13. 8. 2018 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovaným, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).

11. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 13. 8. 2018 kdy byl žalovaným podán návrh smlouvy o úvěru, byly mu poskytnuty informace k úvěru a žalovaný vyplnil kartu zákazníka a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalovaného, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení o. z. Dle ust. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 13. 8. 2018 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních planění ze smlouvy. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 30 000 Kč je žalovaný tuto částku povinen žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

12. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák požadovat po žalovaném vrácení částky 30 000 Kč, kterou žalovanému plnila, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 30 000 Kč žalobkyni.

14. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 30 000 Kč, pokud tak neučinila, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od data 8. 10. 2019, kdy tedy požadovala méně, než kolik činil její nárok, proto soud žalobě v tomto ohledu vyhověl.

15. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu smluvených úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 063,72 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %, když soud vzal v úvahu požadované úroky a úroky z prodlení k datu vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady (v celkové výši 2 652 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a odměněn za tři úkony právní služby po 300 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a.t.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.