Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 110/2022-15
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 14 433 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 14 433 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 433 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 14 433 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 433 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá na žalované zaplacení celkem částky 14 433 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za dodávku elektřiny dle smlouvy číslo ze dne datum v období od datum do datum, která byla žalované vyúčtována fakturou číslo ze dne datum se splatností dne datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně jako dodavatel uzavřela s žalovanou jako zákazníkem dne datum smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, EAN kód: číslo, a to s předpokládaným termínem zahájení dodávky dne datum Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců s možností automatického prodloužení smlouvy o 1 rok, a to i opakovaně. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Žalobkyně vyúčtovala žalované za období od datum do datum mimořádnou fakturou za elektřinu číslo celkovou spotřebu elektřiny 12, číslo MWh v částce 36 813,73 Kč, na kterou započetla zálohy ve výši 22 380 Kč, zbývalo tak doplatit částku ve výši 14 433 Kč. Datum splatnosti faktury bylo datum. Žalobkyně prokázala, že žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě závazků, a to dne datum jak na adresu odběrného místa, tak na adresu trvalého bydliště uvedenou ve smlouvě.
4. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. o.s.ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř. o.s.ř. ), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.
5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně uhradit fakturovanou cenu dodávek elektřiny, k čemuž se smluvně zavázala, a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. , energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1 , 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , a to od dne následujícího po dni splatnosti shora uvedeného daňového dokladu, tj. od datum. Protože v řízení bylo prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 433 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11 , kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. Žaloby žalobkyně se odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.
7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.