Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 173/2022-75
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 89 830,74 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 44 630 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši
15 % ročně z této částky od 28. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 45 200,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 81 501 Kč od 23. 12. 2021 do 18. 1. 2022 ve výši 500,33 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 76 427 Kč od 19. 1. 2022 do 27. 7. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 797 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 64,85 % ročně z částky 67 096,89 Kč od 23. 12. 2021 do 15. 1. 2022 ve výši 2 788,56 Kč, a dále s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 67 096,89 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2021 dosáhne částky 192 326 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 44 630 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 45 200,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 81 501 Kč od 23. 12. 2021 do 18. 1. 2022 ve výši 500,33 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 76 427 Kč od 19. 1. 2022 do 27. 7. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 797 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 64,85 % ročně z částky 67 096,89 Kč od 23. 12. 2021 do 15. 1. 2022 ve výši 2 788,56 Kč, a dále s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 67 096,89 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2021 dosáhne částky 192 326 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 89 830,74 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 17. 5. 2021 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 18. 5. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 64,85 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 5 074 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem roku 2021. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a prověřením zaměstnavatele. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil celkem čtyři platby po 5 074 Kč. V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 21. 12. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil platbu ve výši 5 074 Kč, a to dne 18. 1. 2022. Dlužná jistina a dlužné úroky za poskytnutí úvěru tedy činí 73 385,32 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 2 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 4 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 23. 12. 2021 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 13 403,74 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,85 % z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině. Žalobkyně dále požaduje úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle přílohy č. 1 smlouvy ve výši 1 244 Kč, kdy dle přílohy činila tato úhrada za pojištění částku 622 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru, ze strany žalovaného nebyla uhrazena měsíční úhrada za pojištění ve splátkách č. 6,7, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 2 x 622 Kč). Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. V podání ze dne 27. 7. 2022 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, formuláře hodnocení klienta (provedena zejména analýza bonity žalovaného), přihlášky do pojištění (dokládající, že si žalovaný dobrovolně sjednal pojištění proti neschopnosti splácet, čímž se stal ještě věrohodnějším), fotografie občanského průkazu, a dále informativních výpisů z bankovního účtu (dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen). Při posouzení výdajů žalovaného žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v rámci dané úvěrové smlouvy. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní.
3. Žalovaný při jednání soudu dne 7. 9. 2022 k věci uvedl, že mu ze strany žalobkyně byla poskytnuta částka 70 000 Kč, kdy žalobkyni uhradil celkem 5 splátek po 5 074 Kč. Dále žalovaný uvedl, že zmíněné finanční prostředky potřeboval na přestěhování, přičemž mu již jeden úvěr byl ze strany žalobkyně v minulosti poskytnut.
4. Žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedla, že jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje.
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 5. 2021 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 160 272 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 5 074 Kč. Úroková sazba činila 64,84 % ročně. Z přihlášky do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 17. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný projevil zájem o sjednání předmětného pojištění. Z předsmluvního formuláře, Informací pro klienta, Přílohy č. 1 k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, Informačního dokumentu o pojistném produktu (pojištění schopnosti splácet úvěry), včetně Informací o pojištění – pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry a Dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru vyplývají bližší informace týkající se požadovaného úvěru.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu - bylo zjištěno, že dne 18. 5. 2021 byla z účtu č. bankovní účet na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě (číslo bankovní účet, variabilní symbol) odeslána částka 70 000 Kč.
7. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 5. 2021 vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář.
8. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 21. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalovaného a adresu jeho zaměstnavatele. Dále z karty vyplývá, že ze strany žalovaného bylo na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem pět plateb po 5 074 Kč, a to dne 28. 6. 2021, 11. 8. 2021, 19. 8. 2021, 13. 10. 2021 a 18. 1. 2022.
9. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je uvedena částka 40 000 Kč (ze zaměstnání). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka 3 860 Kč, splátky právnická osoba činí částku 2 414 Kč, náklady na bydlení činí 3 500 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 300 Kč, celkem tedy dosahují částky 10 074 Kč, v kolonce rezerva je uvedena částka 28 926 Kč, přičemž další výdaje žalovaného jsou nulové (a to např. splátky, druhá osoba v domácnosti, děti v domácnosti a spoření). Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, má maturitu, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, ulice a číslo, obec, jakožto forma bydlení je zaškrtnuta kolonka - jiné. Ve výpisu registru SOLUS nejsou kromě jména, příjmení, adresy a rodného čísla žalovaného uvedeny žádné údaje. Z tabulky hodnocení klienta (NRKI) vyplynulo, že žalovaný dosáhl skóre 174, tedy kategorie I., je zařazen ve vyšším riziku, kdy úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.
10. Z neúplného výpisu účtu žalovaného (číslo účtu číslo) za období 1. 1. 2021 do 17. 5. 2021 vyplývá, že žalovanému za měsíc leden, únor, březen, duben a květen byla na účet evidována příchozí platba, kdy odesílatelem platby byla právnická osoba příjmení.
11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.
12. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 11. 2021 a ze dne 20. 12. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
13. Z oznámení ze dne 21. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 2. 6. 2022.
15. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalovaného.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 70 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 25 370 Kč (tj. 5 plateb po 5 074 Kč). Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela z informativního výpisu z bankovního účtu žalovaného za období 1. 1. 2021 až 17. 5. 2021, dále provedla šetření v registru SOLUS, v registru NRKI. Žalobkyně ke dni 21. 12. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzva.
17. Dle § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 70 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 25 370 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
26. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
27. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
28. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
29. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
30. Schopnost žalovaného splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 40 000 Kč uvedené v hodnocení klienta vyplývají z dílčího výpisu z bankovního účtu žalovaného (historie pohybů – běžný účet). Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného - dle hodnocení klienta činilo životní minimum 3 860 Kč, splátky právnická osoba činily 2 414 Kč, výdaje za bydlení 3 500 Kč a ostatní 300 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobkyně neprověřila tvrzení žalovaného o tom, že náklady na bydlení a inkaso činí pouze 3 500 Kč, a ani se nepozastavila nad velmi nízkou (300 Kč) výší nákladů na dopravu, kurzy, záliby, apod. Žalobkyně tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného na základě doložené kopie občanského průkazu. Ze scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný byl shledán osobou s vyšší rizikovostí splácení úvěru (žalovaný dosáhl skóre 174 – byl tedy zařazen do kategorie I. – vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,84 %, celkem částku 160 272 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9 Co 109/2020 ).
31. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ).
32. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 70 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 25 370 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 44 630 Kč (tj. 70 000 – 25 370 = 44 630 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 26. 7. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (28. 7. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).
33. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 45 200,74 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 500,33 Kč, dále úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 76 427 Kč od 19. 1. 2021 do 27. 7. 2022, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 797 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 64,85 % ročně z částky 67 096,89 Kč od 23. 12. 2021 do
15. 1. 2022 ve výši 2 788,56 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 67 096,89 Kč od
16. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od
23. 12. 2021 dosáhne částky 192 326 Kč (viz výše).
34. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.