Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 148/2021-59

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 8.200,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.583,69 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 3.583,69 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 5 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4.617 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 599,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.354,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 1.437,22 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.583,69 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 3.583,69 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 5 měsíců od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4.617 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 599,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.354,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 1.437,22 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobu ze dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.200,69 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 4.617 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2.410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 1.408 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázala splácet v 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne datum. Na svůj dluh zaplatil žalovaný celkem 2.020 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo byla společností právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se ve věci samé k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali ( ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalovaný dne datum požádal společnost právnická osoba o zápůjčku 4.200 Kč. Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a je zaměstnán na plný pracovní úvazek s měsíčním příjmem 9.978 Kč. V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 1.961 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje a 0 Kč u externích a interních splátek žadatele. Žadatel dále uvedl, že má bankovní účet, nemá kreditní kartu a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovaným předloženy dokumenty: pracovní smlouva z roku 2017 a složenky číslo, číslo bez bližší specifikace. Dne datum uzavřel žalovaný s právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 6.000 Kč, tedy o 1.800 Kč vyšší, než kterou požadoval. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 4.617 Kč a splatit celkovou částku 10.617 Kč formou 45 splátek ve výši 236 Kč týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 29 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo vyhotovené dne datum vyplývá, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku 1.200 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil celkem 2.020 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovanému byla dne datum zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání a byla mu stanovena lhůta k dobrovolnému plnění do datum.

7. Smluvní vztahy založené smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo , a zákonem číslo , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

8. Dle ustanovení , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle ustanovení , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sen. zn. ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

17. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne

datum smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. V daném případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

19. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného, v kartě zákazníka je uvedeno„ odhadované“ výdaje. Soud zcela postrádá doložení výdajů na bydlení, nájemní smlouva nebyla žadatelem předložena a poskytovatelem požadována. Stejně tak chybí doklad SIPO. Údaj o měsíčních výdajích žadatele ve výši 1.961 Kč, který by měl zahrnovat jak výdaje v souvislosti s nájemním bydlením, tak i běžné výdaje žadatele na jídlo, ošacení, léky, dopravu do zaměstnání, náklady na telefon, posoudil soud jako zcela nevěrohodný. Žadatel měl pravidelný příjem ze mzdy v minimální výši, ostatní příjmy žadatele nejsou nijak specifikovány a z karty zákazníka nevyplývá, jak byly poskytovatelem ověřeny, ani toto však nic nemění na závěru soudu o zásadním podhodnocení„ odhadovaných“ výdajů žadatele. Před poskytnutím úvěru nebylo nijak ověřeno dluhové zatížení žadatele např. lustrací v registru SOLUS, NKRI/BKRI. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen, přičemž toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje. Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žalovaného informace k jeho majetkové situaci (k jeho výdajům). Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) výdaje žadatele – zejména náklady na bydlení a osobní spotřebu.

20. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

21. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum. Vzhledem k tomuto závěru je tak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému poskytnuto plnění 6.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 2.020 Kč. Uvedené tvrzení žalobkyně je však v rozporu s předloženými důkazy (tabulkou umoření). Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně, dle kterého byl celkový dluh žalovaného na jistině a poplatku v době sjednání smlouvy 10.617 Kč. Žalobkyně k datu datum vyčíslila dluh na jistině a poplatku na částku celkem 8.800,69 Kč (5.164 + 3.636), žalovaný po tomto datu zaplatil ještě 600 Kč. Dluh tedy činil 8.200,69 Kč. Z uvedeného tedy plyne, že žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 2.416,31 Kč (10.617 – 8.200). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 3.583,69 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 3.583,69 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 13. 2. 2021 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

23. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 5 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 8.200,69 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 3.583,69 Kč. V předmětné věci tedy byl tedy převážně úspěšný žalovaný, a to v rozsahu 56,3 %, měl by tak nárok na poměrnou část účelně vynaložených nákladů v rozsahu 12,6 % (od úspěchu v rozsahu 56,3 % se odečítá neúspěch v rozsahu 43,7 %). Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.