Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 148/2021-59
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 8.200,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.583,69 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 3.583,69 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 5 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4.617 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 599,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.354,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 1.437,22 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.583,69 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 3.583,69 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 5 měsíců od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4.617 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 599,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.354,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 1.437,22 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 5.020,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobu ze dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.200,69 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 4.617 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2.410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 1.408 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázala splácet v 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne datum. Na svůj dluh zaplatil žalovaný celkem 2.020 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo byla společností právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se ve věci samé k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
6. Žalovaný dne datum požádal společnost právnická osoba o zápůjčku 4.200 Kč. Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a je zaměstnán na plný pracovní úvazek s měsíčním příjmem 9.978 Kč. V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 1.961 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje a 0 Kč u externích a interních splátek žadatele. Žadatel dále uvedl, že má bankovní účet, nemá kreditní kartu a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovaným předloženy dokumenty: pracovní smlouva z roku 2017 a složenky číslo, číslo bez bližší specifikace. Dne datum uzavřel žalovaný s právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 6.000 Kč, tedy o 1.800 Kč vyšší, než kterou požadoval. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 4.617 Kč a splatit celkovou částku 10.617 Kč formou 45 splátek ve výši 236 Kč týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 29 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo vyhotovené dne datum vyplývá, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku 1.200 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil celkem 2.020 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovanému byla dne datum zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání a byla mu stanovena lhůta k dobrovolnému plnění do datum.
7. Smluvní vztahy založené smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
8. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
17. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. V daném případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
19. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného, v kartě zákazníka je uvedeno„ odhadované“ výdaje. Soud zcela postrádá doložení výdajů na bydlení, nájemní smlouva nebyla žadatelem předložena a poskytovatelem požadována. Stejně tak chybí doklad SIPO. Údaj o měsíčních výdajích žadatele ve výši 1.961 Kč, který by měl zahrnovat jak výdaje v souvislosti s nájemním bydlením, tak i běžné výdaje žadatele na jídlo, ošacení, léky, dopravu do zaměstnání, náklady na telefon, posoudil soud jako zcela nevěrohodný. Žadatel měl pravidelný příjem ze mzdy v minimální výši, ostatní příjmy žadatele nejsou nijak specifikovány a z karty zákazníka nevyplývá, jak byly poskytovatelem ověřeny, ani toto však nic nemění na závěru soudu o zásadním podhodnocení„ odhadovaných“ výdajů žadatele. Před poskytnutím úvěru nebylo nijak ověřeno dluhové zatížení žadatele např. lustrací v registru SOLUS, NKRI/BKRI. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen, přičemž toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje. Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žalovaného informace k jeho majetkové situaci (k jeho výdajům). Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) výdaje žadatele – zejména náklady na bydlení a osobní spotřebu.
20. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
21. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum. Vzhledem k tomuto závěru je tak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému poskytnuto plnění 6.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 2.020 Kč. Uvedené tvrzení žalobkyně je však v rozporu s předloženými důkazy (tabulkou umoření). Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně, dle kterého byl celkový dluh žalovaného na jistině a poplatku v době sjednání smlouvy 10.617 Kč. Žalobkyně k datu datum vyčíslila dluh na jistině a poplatku na částku celkem 8.800,69 Kč (5.164 + 3.636), žalovaný po tomto datu zaplatil ještě 600 Kč. Dluh tedy činil 8.200,69 Kč. Z uvedeného tedy plyne, že žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 2.416,31 Kč (10.617 – 8.200). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 3.583,69 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 3.583,69 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 13. 2. 2021 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.
23. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 5 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 8.200,69 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 3.583,69 Kč. V předmětné věci tedy byl tedy převážně úspěšný žalovaný, a to v rozsahu 56,3 %, měl by tak nárok na poměrnou část účelně vynaložených nákladů v rozsahu 12,6 % (od úspěchu v rozsahu 56,3 % se odečítá neúspěch v rozsahu 43,7 %). Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.