Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 125/2022-55
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 19 706,33 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 547 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 047 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalované kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 619,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 783 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 504,17 Kč od 7. 2. 2022 do 15. 6. 2022, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 2 659,33 Kč, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 547 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 047 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalované kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 619,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 783 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 504,17 Kč od 7. 2. 2022 do 15. 6. 2022, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 2 659,33 Kč, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 6. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 17 047 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 047 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 619,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 783 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 504,17 Kč od 7. 2. 2022 do 15. 6. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částky 2 659,33 Kč a nákladů řízení ve výši 2 252 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela na základě žádosti o online půjčku na stránkách webová adresa s žalovanou dne 1. 3. 2021 smlouvu o úvěru číslo platnou ke dni 4. 8. 2021, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 18 900 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku s příslušenstvím v celkové výši 23 183 Kč do 3. 9. 2021. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas.
3. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalované zaslána upomínka ze dne 2. 6. 2022. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 24 747 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 17 047 Kč, nesplaceného úroku 4 283 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 417 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila 2 500 Kč. Dne 11. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě.
4. V žalobě žalobkyně tvrdila, že v rámci schvalovacího procesu bylo stran žalované nahlíženo do registrů jako je insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr, příjmení. Na výzvu soudu žalobkyně dne 19. 8. 2022 (č.l. 50) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované nahlížením do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Původní věřitelka dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.
5. Žalovaná dne 15. 8. 2022 prostřednictvím e-mailu uvedla, že s žalobcem se snažila komunikovat a zasílat alespoň nějaké splátky, téhož dne zaslala opět 1 000 Kč. Situaci chce řešit a snaží se o splátkový kalendář.
6. Soud nařídil jednání na den 14. 9. 2022. Předvolání k jednání bylo žalované zasláno na adresu shora, kde jí byla zásilka dne 5. 9. 2022 vhozena do schránky. Žalovaná se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavila (přestože jí byl datum a čas jednání sdělen též e-mailem, ze kterého sama žalovaná komunikovala), žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
8. Žalobkyně poskytla žalované dne 1. 3. 2021 finanční prostředky ve výši 10 900 Kč a dne 3. 3. 2021 částku 8 000 Kč (viz výpis z účtu na č.l. 20-21), a to převodem na účet, na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet dne 1. 3. 2021 (viz smlouva o úvěru číslo na č.l. 18) ve znění obchodních podmínek (č.l. 13-16). Před tímto žalovaná zaslala ze svého účtu verifikační platbu (viz potvrzení o provedené platbě č.l. 17). Žalovaná uhradila žalobkyni částku 2 500 Kč, což vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně, která žalovaná nijak nezpochybnila, ačkoliv má v tomto směru břemeno důkazní. Smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 24-32) byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná uvědoměna (č.l. 33-36 spisu). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě (viz č.l. 37-38 spisu).
9. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, když k tomuto neuvedla žádná skutková tvrzení ani nenavrhla důkazy. Uvedla toliko, že lustrovala žalovanou v několika databázích, k čemuž však nedoložila žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. o své povinnosti důkazní. Stejně tak žalovaná se nedostavila a nemohla být poučena stran této povinnosti k tvrzené platbě. Soud připomíná, že poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. má být poskytována zásadně u jednání. Není povinností soudu poučovat účastníky písemně.
10. Výpisem z obchodního rejstříku (č.l. 12) byla osvědčena právní subjektivita žalobkyně.
11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
12. Soud tedy zjistil následující skutkový stav:
13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostně žalované dne 1. 3. 2021 částku 10 900 Kč a dne 3. 3. 2021 částku 8 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené přes internet. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovala a posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně činila jistina nesplaceného úvěru ke dni postoupení pohledávky částku 17 047 Kč a stejně tak dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila po postoupení pohledávky částku 2 500 Kč.
14. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.
25. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
26. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence
v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných
a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
27. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je smlouva o úvěru ze dne 23. 3. 2017 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala příjmy a výdaje žalované. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.
28. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 18 900 Kč, kdy dle tvrzení žalobkyně činila jistina ke dni postoupení 17 047 Kč, ze strany žalované došlo tedy k částečném plnění již před postoupením pohledávky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná po postoupení pohledávky uhradila částku 2 500 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu úvěru ve výši 14 547 Kč (tj. jistina ke dni postoupení ve výši 17 047 Kč – 2 500 Kč coby částka uhrazená po postoupení pohledávky) v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
29. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo).
30. Obecně lze tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
31. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
32. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
33. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.