Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 71/2022-50

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 26.780 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč od 17. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 13.780 Kč s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z částky 13.780 Kč od 17. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč od 17. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 13.780 Kč s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z částky 13.780 Kč od 17. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji 26 780 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným dne 15. 2. 2017 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 13.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 3. 2018 s úrokem 3.640 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 520 Kč, poplatkem za správu úvěru 2.860 Kč a poplatkem za výběr splátek v hotovosti 2.470 Kč Celkem měl tedy žalovaný zaplatit 22.490 Kč v 13 pravidelných splátkách ve výši 1.690 Kč, zaplatil ale pouze jednu splátku a do uvedeného data splatnosti již nic neuhradil. Žalobkyně proto požaduje na žalovaném nyní 20.280 Kč s úrokem z prodlení 17. 3. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu za porušení povinností úvěr splácet ve výši 6.500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil.

3. Smlouvou o úvěru č. 3 2017, podepsanou účastníky dne 15. 2. 2017 je prokázáno, že se dohodli s odkazem na ustanovení o. z. a na o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně poskytne při podpisu smlouvy žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 13.000 Kč do splatnosti 13. měsíční splátky. Převzetí finančních prostředků žalovaný potvrdil podpisem na této smlouvě. Celkové náklady úvěru byly sjednány ve výši 9.490 Kč a sestávaly z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 3.640 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 520 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2.860 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.470 Kč Smlouvou se tedy žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 22.490 Kč, po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 520 Kč, jenž byl splatný při podpisu smlouvy, 21.970 Kč, a to ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1.690 Kč, splatných 13. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Dle čl. V. odst. 4. smlouvy se smluvní strany dohodly, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek zesplatněné jistiny je povinen žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Předpis splátek obsahuje podrobnosti o tom, na jaké plnění je jednotlivá zaplacená splátka započítávána. Přehledem plnění z 1. 12. 2021 je prokázáno, že žalovaný uhradil 15. 2. 2017 poplatek za uzavření smlouvy 520 Kč a 15. 3. 2017 splátku 1.690 Kč, neplacený zůstatek činí 20.280 Kč.

4. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2021 je prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k zaplacení 26.780 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího archu z 20. 10. 2021 upomínka byla žalovanému odeslána doporučenou poštou.

5. K výzvě soudu žalobkyně prokazovala, zda a jakým způsobem prověřovala před uzavřením úvěrové smlouvy způsobilost žalovaného úvěr splácet. Uvedla, že žalovaný ve své žádosti o úvěr uvedl, že je v pracovním poměru u zaměstnavatele„ právnická osoba“, IČO, se sídlem v ulice a číslo, PSČ obec, na pracovní pozici„ skladník“. Existenci zaměstnavatele žalobce ověřil nahlédnutím do veřejného seznamu, tvrzení žalovaného ohledně jeho pracovního poměru pak ověřil nahlédnutím do pracovní smlouvy ze dne 3. 10. 2016. Jako svůj průměrný měsíční příjem žalovaný uvedl částku ve výši 10.218 Kč a toto tvrzení žalobkyně ověřila nahlédnutím do předložených výplatních lístků za měsíce říjen, prosinec 2016 a leden 2017. Jako průměrně měsíční výdaje pak žalovaný uvedl částku pouze ve výši 2.000 Kč, odpovídající průměrným měsíčním„ srážkám“ z čistého příjmu, jak vyplývá z uvedených výplatních lístků. Žalovaný v době uzavření smlouvy žil ve služebním bytě hrazeném zaměstnavatelem. Žalobkyně v rámci finanční analýzy k průměrným měsíčním výdajům přičetla též částku ve výši 1.000 Kč jako rezervu na neočekávané výdaje a vyhodnotila, že je po odečtení splátky a tvrzených výdajů od příjmové složky vytvořen stále relativně široký prostor pro to, aby žalovaný měsíčně mohl vynaložit další náklady, aniž by se dostal do situace, kdy nebude schopen splátku hradit. Žalobkyně dále posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno žádné řízení, jehož důsledkem by bylo omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně posoudila platební minulost žalovaného, jeho věk, dobu pracovního poměru, rodinný stav, bydlení a všechny tyto hodnoty pečlivě vyhodnotila, použila své interních databáze a veškeré takto zjištěné poznatky pečlivě posoudila. Žalovanému poskytla jasně a srozumitelně veškeré potření informace a podmínky splácení úvěru. Zhodnotila zjištěné skutečnosti s ohledem na státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a s odbornou péčí k závěru, že příjmy žalovaného v dostatečné míře přesahují životní minimum, což žalobce vyhodnotila jako nižší riziko nesplácení úvěru.

6. K uvedenému žalobkyně přiložila u s názvem Credit scoring o posuzování žalovaným uvedených údajů se závěre, že žalovanému lze poskytnout úvěr ve výši max. 25.000 Kč. Čestným prohlášením žalovaného dokládala, že žalovaný po dobu zaměstnání bydlí ve služebním bytě a neplatí nájem. Výše měsíčního příjmu žalovaného 10.218 Kč vyplývá z výplatnic, vystavených žalovanému zaměstnavatelem. Z pracovní smlouvy žalovaného a jeho zaměstnavatele právnická osoba vyplývá, že žalovaný od 3. 10. 2016 pracoval jako řidič VZV-pracovník skladu pracovní poměr byl sjednán na dobu do 30. 4. 2018.

7. Z uvedených listin je zřejmé, že se žalobkyně žalovaného ani nedotázala, zda plní nějaké další finanční závazky a zda má nějaké dluhy. Z úřední činnosti je soudu známo, že v době uzavírání úvěrové smlouvy bylo proti žalovanému vedeno nejméně 8 exekučních řízení (spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka), v niž byly na žalovaném vymáhány dluhy v řádech desetitisíců.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, žalobkyně lustrovala žalovaného pouze v insolvenčním rejstříku a ve vlastních registrech s negativním výsledkem, neopatřila si od žalovaného další informace o jeho majetkových a dalších poměrech, nezjišťovala, zda žalovaný již není zadlužen a neobjasnila si tak řádně, zda lze důvodně očekávat, že žalovaný přijímanému závazku dostojí. Příjem žalovaného ze zaměstnání byl velmi nízký, poskytované údaje o výdajích nerealisticky nízké. Nebyly zjišťovány a zohledňovány další závazky žalovaného, a ani ty, které byly již předmětem exekuce. Soud proto dovozuje, že žalobkyně porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá, a k přestoupení zákona. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

16. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu finanční plnění 13.000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit do 15. 3. 2018, nevrátil však nic. Dnem 16. 3. 2018 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, žalobkyně úrok z prodlení požadovala až od 17. 3. 2018. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 %, tj. ve výši dle , od 17. 3. 2018 do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

17. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle , tedy podle úspěchu a neúspěchu stran. Úspěšnějším ve sporu byl žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

18. Podle odst. l stanovil soud lhůtu ukládané povinností v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím soudu podepsaného.

Jestliže žalovaný nesplní dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí či exekuci.