Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 256/2021-41
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 31 369 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 369 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 050 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 889,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 369 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 050 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 889,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 28. 5. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 31 369 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba (dále také jen„ původní věřitel“), dne 22. 5. 2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 16 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradila pouze 4 631 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy tak činí 31 369 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, svoji neúčast neomluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 22. 5. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl úvěr částky 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 16 000 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 4 000 Kč, z administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a z odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 36 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Z výzvy a z příslušného podacího lístku pak bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost podání žaloby.
4. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
6. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel žalované poskytl úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že původní věřitel se spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů.
9. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C číslo. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že původní věřitel žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh zaplatila 4 631 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 15 369 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo původnímu věřiteli zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila, neboť jí původní věřitel plnil z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.
10. Soud s ohledem na § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C číslo OPR-Finance) zamítl část žaloby ohledně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši. Zatímco standardní bezdůvodné obohacení je zásadně splatné na základě jednostranné výzvy věřitele, podle citovaných ustanovení splatnost bezdůvodného obohacení nastane teprve uplynutím soudem určené lhůty k plnění. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. proto vznikne až v případě, pokud žalovaná svoji povinnost z výroku I. tohoto rozsudku nesplní v dané lhůtě určené podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatku za poskytnutí zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.
12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 31 369 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 15 369 Kč, tj. z cca 49 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 16 000 Kč, tj. z cca 51 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 2 %. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.