Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
7 C 114/2022-89
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 507 972,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 441 158,77 Kč s 8,25% úrokem z prodlení jdoucím od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 66 814,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve
výši 27 011,20 Kč a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 505 872,94 Kč jdoucím od
datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 76 928,18 Kč do tří dnů od právní
moci rozsudku, a to k rukám jeho právní zástupkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 441 158,77 Kč s 8,25% úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 66 814,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 011,20 Kč a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 505 872,94 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 76 928,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právní zástupkyně.
Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne datum, zaplacení žalované částky, když datum uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce, na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnuté prostředky platit úrok ve výši 8,9% a dále poplatky dle platného ceníku. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo a zadání autorizačního kódu nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěru formou pravidelných měsíčních splátek po 6 374 Kč, vždy nejpozději do 10. dne v měsíci. Žalovaný, ale svůj závazek nedodržel a s hrazením splátek se dostal do prodlení. Žalobci pak dle smlouvy vzniklo právo, v případě, že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle platného ceníku. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru nereagoval a mimosoudní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, využil žalobce svého práva a prohlásil dne datum celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Dle předmětné smlouvy byl žalobce oprávněn připisovat k jistině úvěru řádné úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný tak žalobci na jistině dluhu dluží 505 872,94 Kč, na poplatcích 2 100 Kč, na dlužném smluvním úroku ve výši 8,25% počítaného z jistiny úvěru od datum do datum částku ve výši 27 011,20 Kč, 27 011,45 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do datum, dále smluvní úrok ve výši 8,25% z částky 505 872,94 Kč jdoucí od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% z částky 505 872,94 Kč jdoucí od datum do zaplacení. Žalovaný na úvěr zaplatil toliko 58 841,23 Kč.
Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného při poskytnutí úvěru, vycházel žalobce z výpisů z účtu žalovaného a z jeho tvrzení, že jeho příjem činí 34 285 Kč měsíčně, což pracovník žalobce ověřil na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, vedený u žalobce a dále zjistil, že žalovanému na jeho účet přicházel každý měsíc příjem od společnosti právnická osoba Dále pomocí internetového napojení na insolvenční rejstřík žalobce zjistil, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výdaje ve výši 4 000 Kč a nájemné ve výši 5 000 Kč s tím, že žádné splátky mimo žalobce nemá. Žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnutý kontokorentní úvěr s limitem 20 000 Kč a s orientační splátkou ve výši 1 667 Kč, spotřební úvěr od žalobce se splátkou 4 056 Kč, revolvingový úvěr u žalobce s limitem 30 000 Kč a splátkou 1 500 Kč a úvěr na stavební spoření mimo žalobce se splátkou 1 180 Kč. Splátka nového úvěru činila 6 374 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo celkem 14 777 Kč. Čerpání revolvingových úvěrů má za následek vznik záporného zůstatku na účtu žalovaného, kdy toto je princip tohoto typu úvěru, tedy možnosti jít tzv. do mínusu. Nejedná se tedy o skutečný záporný zůstatek, pokud klient tento splácí řádně a včas, což v době poskytnutí předmětného úvěru žalovaný činil.
Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum bylo zjištěno, že žalobce coby úvěrující ze zavázal poskytnout žalovanému coby úvěrovanému 500 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet po 6 374 Kč měsíčně s tím, že úvěr bude splacen nejpozději do datum.
Z výpisů z účtu žalovaného, vedeného u žalobce pod č. bankovní účet bylo zjištěno, že za měsíc únor 2019 vykazoval účet žalovaného konečný zůstatek mínus 20 232,97 Kč, za březen 2019 mínus 20 560,46 Kč, duben 2019 mínus 20 838,08 Kč, květen 2019 mínus 20 312,75 Kč, červen 2019 mínus 20 250,67 Kč, červenec 2019 konečný zůstatek 91 027,09 Kč, když mu mimo jiné bylo na účet připsáno 300 000 Kč, srpen 2019 mínus 4 481,16 Kč a září 2019 mínus 20 155,54 Kč.
Soud nahlédnutím do soudního systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu je mimo jiné vedeno řízení pod sp. zn. 3 C 180/2021 ve věci žalobce právnická osoba, IČO proti žalovanému, o zaplacení 290 839,73 Kč a ze spisu bylo zjištěno, že datum uzavřela právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla 300 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 4 056 Kč měsíčně. Pod sp. zn. 12 C 87/2019 pak bylo vedeno řízení ve věci žalobce příjmení jméno a právnická osoba, proti žalovanému, o zaplacení 8 866 Kč s tím, že společnost právnická osoba uzavřela datum se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč.
Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C číslo, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. číslo, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit.
Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel mimo jiné i z výpisů z bankovního účtu žalovaného za dobu od února 2019 do září 2019, ze kterých vyplývá, že v únoru a březnu 2019 neměl žalovaný žádné příjmy, v dubnu mu byl příjem ve výši 12 839 Kč stržen beze zbytku exekučně a dále z těchto výpisů vyplývá, žalovaný žil po celou tuto dobu na dluh a kladný zůstatek jeho účet vykázal pouze v měsíci červenci 2019, kdy mu žalobce poskytl první úvěr ve výši 300 000 Kč. Následující měsíce jeho účet opět vykazoval mínusové zůstatky, a to až do mínus 20 155 Kč a žalobce mu přesto za dva měsíce poskytl další úvěr ve výši 500 000 Kč, když je z výpisů z účtu zřejmé, že první poskytnutý úvěr ve výši 300 000 Kč žalovaný utratil během dvou měsíců pouze jen pro svou osobní spotřebu. Dále žalobce při poskytování úvěru žalovanému vycházel toliko z informací, které mu poskytl sám žalovaný, aniž by si tyto informace ověřil, ale už z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen splácet další spotřebitelský úvěr a soud má tedy za to, že žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.
Protože žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 500 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 58 841,23 Kč, což žalovaný nesporoval, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil tedy na částku 500 000 Kč, ale protože mu žalovaný již uhradil 58 841,23 Kč, zbývá mu k doplacení 441 158,77 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Protože žalobce má tedy právo pouze na to co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný ze 74 %, když se po žalovaném domáhal zaplacení 507 972,94 Kč a přiznáno mu bylo 441 158,77 Kč, je povinností žalovaného nahradit žalobci náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 103 957,62 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 20 320 Kč, odměny advokáta za 6 úkonů právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (6x 10 340 Kč a 6x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady cestovného osobním automobilem advokáta z obec do obec a zpět dne datum a datum po 1 641 Kč, náhrady za ztrátu času na cestě za 20 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 14 515,62 Kč 74% z částky 103 957,62 Kč pak činí 76 928,18 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.