Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 70/2022-37
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 171,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 171,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 171,05 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 171,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 171,05 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl žalovaným mobilní telefonní stanice číslo žalobkyně žalovanému v souladu s čl. 14 Všeobecných podmínek umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o el. kom.“). Cenu za tuto službu za období od datum do datum žalovaný žalobkyni neuhradil.
V dané věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jiné služby než služby elektronických komunikací, za které měl žalovaný povinnost uhradit mu vyúčtovanou cenu. Žalovaný požadovanou cenu řádně a včas neuhradil, proto je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 171,05 Kč. Jeho povinnost k zaplacení pak vyplývá z § 1746 odst. 2 občanského zákoníku , neboť účastníci si mohou práva a povinnosti upravit i jinou než v občanském zákoníku upravenou smlouvou. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění ke dni prodlení (§ 1970 o.z.), který žalobkyně požadovala za dobu od datum do zaplacení (výrok I.)
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11 ) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.