Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 CO 96/2022-452

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovaným:

za účasti vedlejšího

účastníka na straně žalované 3.:

za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované 1.:

; 1. právnická osoba, IČO

sídlem adresa

2. právnická osoba, IČO

sídlem adresa

3. právnická osoba, IČO

sídlem adresa

4. územní celek, IČO

sídlem adresa

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

5. právnická osoba, IČO

sídlem adresa

6. pojišťovna,

IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 4 252 205 Kč s příslušenstvím – náhrada škody,

o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24.3.2022, č. j. -429

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání vůči první žalované s odůvodněním, že pro vydání takového rozsudku nejsou splněny zákonné podmínky , neboť uvedená žalovaná podala včas nejenom odpor proti platebnímu rozkazu, ale i své vyjádření k žalobě a dostála tak dikci a odst. 2 ve lhůtě tam uvedené. Nelze proto mít za to, že první žalovaná nárok žalobkyně ve smyslu uznala.

2. Usnesení soudu prvního stupně napadla žalobkyně v celém rozsahu odvoláním s tím, že pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny zákonné podmínky, když poslední den lhůty k podání vyjádření k žalobě v daném případě neuplynul až dne 7.6.2013, jak dovodil soud prvního stupně, nýbrž již dne 6.6.2013. Podala-li žalovaná 1. vyjádření k žalobě až dne 7.6.2013, učinila tak již opožděně poté, co nastala fikce uznání nároku ve smyslu a jsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání ve vztahu k první žalované. Označila judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, podle níž vydání dílčího rozsudku pro uznání vůči některému ze žalovaných nebrání solidarita procesního společenství na straně žalovaných a dále dovodila, že má-li se za řízení ve smyslu za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou proti němu uznal, soud rozhodne podle ust. rozsudkem pro uznání. Dle aktuální judikatury Nejvyššího soudu by měl soud vydat rozsudek pro uznání i tehdy, jestliže žalovaný dodatečně ještě před jeho vydáním se ve věci písemně vyjádřil tak, že žalovaný nárok neuznává a vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. V případě pozdního vyjádření k žalobě nenastane fikce uznání nároku jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal. Byla-li v řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, nemůže být nepochybně v rozporu s právem na spravedlivý proces postup soudu, jímž přijme těmto právním následkům odpovídající opatření, jež zákon předjímá. Rovněž dle Ústavního soudu platí, že marné uplynutí lhůty stanovené v usnesení podle znamená založení procesního stavu, že žalovaný žalobou uplatněný nárok uznal, bez ohledu na to, zda později nároku oponoval vylíčením rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu. Nemůže být zaměňována fikce uznání za vyvratitelnou domněnku. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení buď změnil tak, že vydá rozsudek pro uznání, jímž uloží žalované 1. povinnost zaplatit žalobci částku 4 252 205 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku nebo aby zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná 1. v obsáhlém vyjádření k odvolání označila napadené usnesení za správné a odvolání za nedůvodné. V případě, že by byl odvolací soud dospěl k názoru, že ke zmeškání lhůty 1. žalovanou došlo, není podle jejího názoru vydání navrhovaného rozsudku na místě. Odkazuje na jí konkrétně označenou judikaturu Ústavního soudu, jež shrnula jednotlivé dílčí poznatky pro možnost použití kvalifikované výzvy a vydání rozsudku pro uznání do několika obecných východisek, podle nichž musí obecné soudy při posuzování podmínek pro vydání rozsudku uznání postupovat velmi uvážlivě, citlivě, zda je vydání na místě a zda tu jsou či nejsou okolnosti nasvědčující tomu, že ze strany žalovaného se jedná o procesní obstrukce či celkovou pasivitu žalovaného. Ústavní soud dále dovodil, že pokud lze z chování žalovaného dovodit, že se žalobou nesouhlasí a hodlá se bránit, nelze uplatňovat a pro rozpor se zásadami a práva na spravedlivý proces. Fikce uznání je určena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, nikoliv tehdy, kdy žalovaný projevil nesouhlas se žalobou a svůj zájem účastnit se projednání a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměru ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Také musí soudy zvažovat, zda je žaloba po obsahové stránce dostatečným základem pro vydání rozsudku, kdy se žalovaný řádně a včas na kvalifikovanou výzvu vůbec nevyjádřil. Z chování 1. žalované, která krátce po doručení platebního rozkazu vyjádřila nesouhlas se žalobou podáním odporu a vyjádření podala dle žalobce jeden den po uplynutí stanovené lhůty, je zřejmé, že nebyla po celou dobu řízení k žalobě lhostejná ani pasivní a neměla v úmyslu řízení protahovat a ani tak nečinila.

I přes uvedené nebyly podle žalované 1. v daném případě splněny podmínky pro vydání platebního rozkazu s kvalifikovanou výzvou z pohledu současného splnění obou judikaturou požadovaných náležitostí, tj. že předmětem je peněžité plnění a právní posouzení skutečností uvedených žalobcem vede k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu. Jestliže lze vydat platební rozkaz pouze tehdy, kdy žalobní nárok vyplývá ze žalobních tvrzení, jsou pro případ vyzývacího usnesení při rozhodnutí věci platebním rozkazem ( ) stanoveny přísnější požadavky, než při výzvě podle Podle judikatury Nejvyššího soudu je-li kvalifikovaná výzva vydávána současně s platebním rozkazem, pro její vydání nepostačuje, jsou-li vylíčeny toliko skutečnosti rozhodující. Musí být též dána vyšší kvalita žalobních skutkových tvrzení na úrovni vylíčení všech rozhodných skutečností tak, že žaloba vyhovuje nárokům podle Právní posouzení v žalobě vylíčených rozhodujících skutečností tak samo o sobě vede k závěru, že žalobní nárok je po právu. Nesmí přitom ze žalobních tvrzení vyplývat jakákoliv okolnost zpochybňující důvodnost uplatněného nároku. Žalovaná 1. je přesvědčena, že uvedené podmínky pro vydání platebního rozkazu s kvalifikovanou výzvou splněny nebyly, a to z důvodů, které dále ve vyjádření podrobně rozebírá.

4. Vedlejší účastník na straně žalované 3. ve vyjádření k odvolání uvedl, že posouzení správnosti posouzení běhu procesních lhůt ze strany soudu prvního stupně je v daném případě výlučně kompetencí odvolacího soudu.

5. Ostatní žalovaní, jakož i vedlejší účastník na straně žalované 1. se k odvolání nevyjádřili.

6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněnou osobou ( ), je přípustné ( a contr. ) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání ( ), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání důvodným.

7. Šetřením ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že žalované 1. byl dle potvrzení o dodání do datové schránky na č. l. 95 doručen platební rozkaz vydaný soudem prvního stupně dne 11.4.2013, č.j. číslo jednací, dne 22.4.2013. Žalovaná 1. zaslala soudu prvního stupně dne 30.4.2013 prostřednictvím poštovní přepravy (dle obálky na č. l. 100) blanketní odpor proti platebnímu rozkazu, v němž uvedla, že odpor bude odůvodněn v rámci vyjádření žalované 1. do třiceti dnů od uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu. Žalovaná 1. předala avizované vyjádření k žalobě dle poštovní obálky na č. l. 159 k poštovní přepravě dne 7.6.2013.

8. Jestliže 15-ti denní lhůta pro podání odporu žalované 1. uplynula dne 7.5.2013, 30-ti denní lhůta pro zaslání vyjádření k žalobě dle výzvy podle , 2 počala ve smyslu běžet ode dne následujícího (8.5.2013 - středa) a uplynula dne 6.6.2013 (čtvrtek). Je tedy zřejmé, že předala-li žalovaná 1. své vyjádření k žalobě k poštovní přepravě dne 7.6.2013, bylo toto vyjádření zasláno soudu až po marném uplynutí stanovené lhůty a tedy opožděně. Výpočet soudu prvního stupně, podle něhož poslední den třicetidenní denní lhůty připadá až na 7.6.2013, je nesprávný a tudíž je nesprávný i jeho navazující závěr, že vyjádření k žalobě bylo podáno včas.

9. Podle názoru odvolacího soudu tak zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání soudem prvního stupně ve vztahu k žalované 1. vyplývající z byly formálně splněny, jelikož žalovaná 1. ve stanovené třicetidenní lhůtě k vyjádření k žalobě, která jí byla poskytnuta ve smyslu , 2 a 5 v poučení v rámci platebního rozkazu, nezaslala soudu prvního stupně včasné vyjádření k žalobě, když příslušná 30-ti denní lhůta jí marně uplynula již dne 6.6.2013 a ona své vyjádření zaslala až dne 7.6.2013, tedy až následujícího dne. V daném případě, kdy žalobce žaluje žalované 1. – 4. jako společníky (společně a nerozdílně), nebylo s ohledem na již ustálenou judikaturu (žalobcem v odvolání zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2010, sp. zn. ), vyloučeno rozhodnout rozsudkem pro uznání jen ve vztahu k jednomu z těchto společníků. Na straně žalovaných totiž není dána existence nerozlučného společenství a tito mají v řízení samostatné procesní postavení.

10. Vzhledem k tomu, že zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně stran návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání vůči první žalované je postaveno pouze na argumentu, spočívajícímu ve splnění požadavku na podání včasného vyjádření k žalobě na výzvu soudu ve smyslu ust. a 2 , odvolací soud se tak mohl zabývat pouze tímto důvodem, pro který soud prvního stupně návrh žalobkyně zamítl. Argumenty žalované 1., obsaženými ve vyjádření k odvolání, zpochybňujícími možnost vydání rozsudku pro uznání a týkajícími se nedostatků žaloby či chování žalované 1. v dalším průběhu řízení včetně obsahu jejího písemného vyjádření k žalobě v návaznosti na to, jak mají být tyto okolnosti z pohledu možnosti vydání rozsudku pro uznání hodnoceny dle stávající judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, se odvolací soud nezabýval, neboť tyto aspekty nebyly dosud hodnoceny soudem I. stupně a nemohly se tak stát předmětem odvolacího přezkumu.

11. Odvolací soud tak přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně pouze z pohledu vyřešení otázky včasnosti podání kvalifikovaného vyjádření k žalobě, když tuto otázku vyhodnotil jinak, než soud I. stupně a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve smyslu , ve kterém soud prvního stupně po zvážení všech relevantních okolností daného případu a i z pohledu obsahu judikatury k podmínkám aplikace a o návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání opětovně rozhodne.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné.