Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 156/2022-23
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 12 127,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 920,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 920,30 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 9 207,15 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 483,01 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 8 280,16 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 127,45 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 207,15 Kč od datum do zaplacení,
úroku ve výši 28 % ročně z částky 12 127,45 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 920,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 920,30 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 207,15 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 483,01 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 8 280,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 127,45 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 207,15 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 28 % ročně z částky 12 127,45 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 127,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 483,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 280,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 12 127,45 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 12 127,45 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 17 944 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 3 620 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 12 249 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 075 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 650 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne datum úrokem ve výši 28 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný na pohledávku uhradil 18 079,70 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. pomocí tzv.„ karty zákazníka“, do níž žalovaný zapsal své majetkové poměry.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. právnická osoba, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum ve smlouvě o zápůjčce zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 38 944 Kč, z čehož částka 17 944 Kč měla představovat souhrnný poplatek zahrnující úrok 3 620 Kč, odměnu za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12 249 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 075 Kč. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba v 60 týdenních splátkách po 650 Kč. První splátka byla splatná do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku 21 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum). Žalovaný do tzv. karty zákazníka písemně prohlásil, že pracuje na plný pracovní úvazek s průměrným měsíčním příjmem ve výši 17 000 Kč a dalším příjmem domácnosti ve výši 5 200 Kč, jeho běžné výdaje činí cca 8 000 Kč měsíčně a sestávají z výdajů domácnosti ve výši 7 000 Kč a splátek úvěrů ve výši 1 000 Kč. Žalovaný prohlásil, že proti jeho osobě nejsou vedeny exekuce ani nepodal návrh na zahájení insolvenčního řízení a v souvislosti s jeho osobou nebylo insolvenční řízení zahájeno. K tomuto prohlášení žalovaný obchodnímu zástupci doložil pracovní smlouvu, výplatní pásky za měsíce srpen až říjen roku 2016 (ze zákaznické karty ze dne datum). Žalovaný na splátkách půjčky uhradil celkově 18 079,70 Kč (z tabulky umoření - přehledu plateb). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum včetně strany 112 přílohy). právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 35 464,30 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne datum (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva (z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku).
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek 17 944 Kč, celkem tedy 38 944 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 650 Kč Částku 21 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 18 079,70 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný vyplnila do karty zákazníka a žalovaným předložených dokumentů. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
6. Podle ustanovení § 1 druhé věty zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
9. Podle ustanovení § 588 věty první občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
13. V souladu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy.
14. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že příjem žalovaného činil celkem cca 17 000 Kč. Soud však nemá žádnou možnost, jak toto prohlášení žalovaného ověřit, když žalobkyně relevantní listiny prokazující výši příjmů žalovaného, především pracovní smlouvy a potvrzení o přijmu za období 8 – 10/ 2016, soudu nedoložila. Dále je v zákaznické kartě uvedeno, že další čistý příjem domácnosti činí 5 200 Kč, avšak právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaký je zdroj tohoto příjmu, jakou má povahu a nevyžádala si k jeho doložení žádné listiny. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného absentuje podrobnější zkoumání výdajů žalovaného. Z doložených listin vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady prokazující výši výdajů žalovaného. Zjišťování počtu, výše ani platební morálky splácení dřívějších zápůjček není žalobkyní tvrzeno ani prokazováno. Navíc žalobkyně nijak neprokázala a v podstatě ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně zkoumala poměry žalovaného ve veřejných databázích, jak ukládá mj. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Ani v tomto směru tedy nelze zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně hodnotit jako dostatečné. Soud také zdůrazňuje, že prohlášení v rámci Smluvních podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nahradit nemůže.
15. Lze shrnout, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala dostatečně poměry žalované a to, zda žalovaná bude schopna předmětný dluh splácet, neboť není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil (§ 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb.).
16. S ohledem na shora popsané soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona číslo Sb., ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku, neplatnou, přičemž se jedná se o tzv. absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, jinými slovy na vrácení toho, co žalobkyně plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný na její pohledávku uhradil celkem částku 18 079,70 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by na pohledávku uhradil jinou částku, než kterou uvedla žalobkyně. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k zaplacení dluhu. S ohledem na uvedené žalobkyně má nárok na zaplacení částky 2 920,30 Kč.
17. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 2 920,30 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzvána k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 10 dní od doručení dopisu, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, a to při zohlednění veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.