Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 135/2022-58
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 506 026,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 412 664,46 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20 053,80 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 412 664,46 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení
částky 93 361,62 Kč,
kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 6 020,99 Kč,
kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 20 115,70 Kč,
úroků ve výši 6,4 % ročně z částky 502 908,08 Kč od datum do zaplacení,
zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 361,62 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 41 508 Kč, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 412 664,46 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20 053,80 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 412 664,46 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 93 361,62 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 6 020,99 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 20 115,70 Kč, úroků ve výši 6,4 % ročně z částky 502 908,08 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 361,62 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 41 508 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 506 026,08 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od datum do datum ve výši 26 074,79 Kč, kapitalizovaných úroků za období od datum do datum ve výši 20 115,70 Kč, úroků ve výši 6,4 % ročně z částky 502 908,08 Kč od datum do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 506 026,08 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 568 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů v minulosti poskytnutých žalované žalobkyní a společností právnická osoba Žalobkyně zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 464 Kč. Následně dne datum byl uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, podle kterého měsíční splátka činila 6 344 Kč. Spolu se splátkami úvěru se žalovaná zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 6,4 %. Žalovaná nedodržela svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se s hrazením splátek do prodlení. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný s účinností ke dni datum. Dlužná jistina ve výši 506 026,08 Kč je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 502 908,08 Kč a poplatky v celkové výši 3 118 Kč. Žalovaná na pohledávku žalobkyně dosud uhradila částku 155 335,54 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se dne datum zavázala poskytnout žalované částku ve výši 568 000 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr s úrokovou sazbou ve výši 6,4 % ročně splatit nejpozději do datum v měsíčních splátkách ve výši 8 464 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne datum. Podle čl. 2 smlouvy se jednalo o účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Podle čl. 2 smlouvy byl úvěr poskytnut za účelem konsolidace úvěrů vedených u společnosti právnická osoba splatný ve výši 16 132 Kč a u žalobkyně ve výši 231 663 Kč. Podle čl. 3 smlouvy úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru, stanou se její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a budou placeny v rámci pravidelných splátek úvěru. Nedílnou součástí smlouvy tvoří Všeobecné obchodní podmínky a ceník. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne datum soud zjistil, že dne datum se žalobkyně a žalovaná dohodly na změně smlouvy o úvěru. Dodatkem byla odložena splatnost splátek pro období od datum do datum včetně. Výše splátky se nezměnila, Splatnost zbývajících splátek a konečná splatnost úvěru se tím přiměřeně prodlouží do dne datum. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne datum soud zjistil, že dne datum se žalobkyně a žalovaná dohodly na další změně smlouvy o úvěru, a to snížení měsíční splátky na částku 6 344 Kč Poslední splátka měla být splatná dne datum. Z čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že v případě prodlení se zaplacením dlužné částky může právní předchůdkyně žalobkyně účtovat úrok z prodlení ve výši uvedené v našem ceníku nebo v zákonné výši a dále v rozsahu povoleném zákonem může účtovat smluvní pokutu za prodlení a náklady, které vzniknou v souvislosti s prodlením. Tyto platby jsou uvedeny v ceníku. Z ceníku pro soukromou klientelu soud zjistil, že stanovuje poplatky pro vedení účtů, poskytnutí a správu úvěrů a poskytovaní dalších služeb.
5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, se základním vzděláním, je zaměstnaná ve společnosti právnická osoba s příjmem 20 500 Kč měsíčně, splátky mimo právnická osoba má ve výši 0 Kč, nájemné nehradí a ostatní splátky (na výživné, léky, srážky ze mzdy) má ve výši 0 Kč.
6. Z podkladů právnická osoba pro soudní řízení k účtu číslo ze dne datum soud zjistil, že dne datum bylo na úvěrový účet žalované číslo připsáno 568 000 Kč a dále že ke dni datum byly žalované účtovány poplatky v celkové výši 3 118 Kč, řádné úroky 21 803,8 Kč a úroky z prodlení 27 803,53 Kč. Žalovaná na uvedený účet splatila v souhrnu 155 335,54 Kč.
7. Z výpisu z úvěrového účtů č. bankovní účet soud zjistil, že z účtu byla vyčerpána dne datum částka 229 368,80 Kč ve prospěch účtu vedeného na jméno žalované, částka 322 499,20 Kč ve prospěch běžného účtu žalované a dne datum částka 16 132 Kč, tedy v součtu částka 568 000 Kč.
8. právnická osoba k posouzení uvěruschopnosti žalované (nedatováno) soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť v rámci tzv. kreditní linky. příjmení byla napočtena na základě příjmů chodících žalované na účet vedeného u žalobkyně. Žalovaná na žádosti uvedla příjem ve výši 20 500 Kč. Příjem v kreditní lince byl stanoven na 19 426 Kč. Dle výpisu z účtu je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila v insolvenčním rejstříku, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 230 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici DSTI, která spolu s ekonomickým modelem stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. obec poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu činila 41,29 % po poskytnutí úvěru. Žalovaná na žádosti uvedla splátky mimo právnická osoba ve výši 0 Kč. příjmení dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnutý úvěr mimo právnická osoba se splátkou 700 Kč a (tento úvěr byl zkonsolidován) a dále úvěr v právnická osoba se splátkou 5 636 Kč (tento úvěr byl rovněž zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 8 464 Kč. Podle žalobkyně měla žalovaná dostatečnou bonitu pro splácení úvěru.
9. Z výpisu z běžného účtů č. bankovní účet soud zjistil, že v listopadu 2018 činily celkové příjmy na účtu žalované částka a z účtu odešlo částka. V tomto období byla na účet připsána příchozí úhrada mzdy ve výši částka. V prosinci 2018 činily celkové příjmy na účtu částku částka a celkem z účtu odešlo v souhrnu částka. Na účet byla v tomto měsíci připsána mzda ve výši částka. V lednu 2019 celkové příjmy na účtu činily částka a z účtu celkem odešlo částka. Na účet byla v tomto období připsána mzda částka. Dne datum byla na účet připsána částka 322 499,20 Kč z úvěrového účtu žalované č. bankovní účet.
10. Z dopisu ze dne datum nadepsaného poslední výzva k úhradě dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 17 051 Kč nejpozději do datum. Z dopisu ze dne datum nadepsaného rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že ani po předchozí upomínce nebyla ve stanoveném termínu uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. bankovní účet, a proto žalobkyně rozhodla, že ode dne datum je celá zbývající částka úvěru ve výši 506 170 Kč splatná. Z poštovního podacího archu ze dne datum a informací k zásilce soud zjistil, že dopis datovaný dne datum byl odeslán žalované dne datum na doručovací adresu žalované.
11. Z předžalobní upomínky ze dne datum a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalované byla dne datum odeslána výzva k plnění částky 506 026,08 Kč, přičemž žalovaná byla upozorněna na možné soudní vymáhání pohledávky.
12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 568 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úroky ve výši 6,4 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 8 464 Kč, resp. 6 344 Kč Částku 568 000 Kč poskytla dne datum právní předchůdkyně žalobkyně žalované na úvěrový účet č. bankovní účet. Částí poskytnutého úvěru byly konsolidovány dva předchozí úvěry žalované a částka 322 499,20 Kč byla poukázána ve prospěch běžného účtu žalované. Žalovaná celkem uhradila na splátkách úvěru částku 155 335,54 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet zachycujícího období 3 měsíců před poskytnutím úvěru, svého interního ekonomického modelu a dotazu na CCB a insolvenční rejstřík. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzývána také předžalobní upomínkou.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
18. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 .
19. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
20. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
22. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
23. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. , ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)
24. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná jí poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a že žalobkyně poměry žalované prověřovala na základě výpisu z účtu žalované, dotazem do CCB, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a z vlastních systémů. Žalobkyně tvrdí, že nahlédnutím do výpisu z účtu žalované ověřila, že příjmy žalované ze zaměstnání v průměru v měsících předcházejících úvěrové žádosti činily 19 426 Kč. Dokazováním bylo zjištěno, že příjmy žalované ze zaměstnání v období od listopadu 2018 do ledna 2019, tedy v měsících předcházejících poskytnutí úvěru, této částce odpovídaly a pohybovaly se v rozmezí 18 302 Kč až 25 760 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, pak žalovaná k žádosti o poskytnutí úvěru uvedla své výdaje ve výši 0 Kč, což jednoznačně nemohlo odpovídat reálnému stavu. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla ze svého ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty, aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a uvažovala měsíční výdaje žalované ve výši 6 230 Kč. Dokazováním bylo zjištěno, že skutečné výdaje žalované však této částce, určené žalobkyní jednostranně na základě statistických údajů, vůbec neodpovídaly a výrazně ji převyšovaly. Z výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že v listopadu 2018 z účtu žalovaná vyčerpala částku 21 168 Kč, v prosinci 2018 celkem z účtu žalované odešlo v souhrnu 25 205,18 Kč a v lednu 2019 z účtu žalovaná vyčerpala 22 420,43 Kč. Zjištěné výdaje žalované nebyly v plné výši kryty příjmy žalované ze zaměstnání a jiné příjmy žalovaná nedeklarovala a právní předchůdkyně žalobkyně nebrala v úvahu. Po porovnání příjmů žalované a skutečných výdajů žalované plynoucích z výpisu z běžného účtu, lze dospět k tomu, že žalovaná neměla žádné volné prostředky pro splácení nového úvěru. Žalobkyní nebyl vzat v úvahu ani způsob plnění dosavadních dluhů žalované, když u posuzovaného závazku se jednalo o v pořadí třetí úvěr žalované, který byl poskytnut za účelem konsolidace dříve čerpaných úvěrů, a nad rámec konsolidace byla žalované poskytnuta částka 322 499,20 Kč.
25. V dané věci nebyl prostor pro poučení žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ze strany soudu, neboť způsob, jakým byla úvěruschopnost žalované zkoumána, se plně podává z tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování. Nadto žalobkyně při ústním jednání uvedla, že již nedisponuje žádnými dalšími listinami, které by mohla navrhnout k důkazu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti.
26. S ohledem na shora popsané soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru, a proto shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
27. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalované plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 568 000 Kč a žalovaná dosud vrátila v součtu 155 335,54 Kč. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně 412 664,46 Kč.
28. Jelikož je žalovaná se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 412 664,46 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , a to od datum do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalované odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Jelikož výzva neobsahuje lhůtu k plnění, byla žalovaná následující den žalobkyni povinna plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. datum, se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně pro období od datum do datum zákonné úroky z prodlení kapitalizovala ve výši 26 074,79 Kč. V období od datum, od kdy úroky z prodlení žalobkyni náleží, do datum činí kapitalizované zákonné úroky z částky 412 664,46 Kč ve výši 8,25 % ročně částku 20 053,80 Kč a od datum má žalobkyně nárok na běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 412 664,46 Kč (výrok I.). Ve zbytku byly kapitalizované zákonné úroky z prodlení a běžící úroky z prodlení zamítnuty (výrok II.).
29. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně kapitalizovaných úroků ve výši 20 115,70 Kč Kč a úroků ve výši 6,4 % ročně z částky 502 908,08 Kč od datum do zaplacení.
30. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaná netvrdila a neprokázala žádné skutečnosti, na základě kterých by soud dospěl k jiné pariční lhůtě.
31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 452 958,60 Kč (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky 143 212,82 Kč (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 76 % a neúspěšná z 24 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 52 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 242 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 506 026,08 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ze dne datum, účast u jednání dne datum) po 10 340 Kč a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (výzva k plnění) po 5 170 Kč, celkem 46 530 Kč a náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 5 úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 500 Kč Náklady řízení dále tvoří v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 811,34 Kč za 55 ujetých km v částce 411,34 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. , v platném znění, při průměrné spotřebě 5,9 l číslo km a 4,70 Kč/km za náhradu za užití vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. Dále advokátovi náleží náhrada za DPH v sazbě 21 % z částky 49 241,34 Kč ve výši 10 340,68 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení činí 79 824,02 Kč, z toho podle poměru úspěchu ve věci žalobkyni náleží 52 %, což představuje po zaokrouhlení 41 508 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne 9. 5 2022, ze dne datum a ze dne datum, neboť obsahují doplnění a upřesnění žaloby, které mělo být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil žalované náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta zastupujícího žalobce, a to v obecné lhůtě k plnění tří dnů podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.