Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
28 C 129/2022-66
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 558 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč zastavuje.
II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 898,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 22. 2. 2022 zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 884,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 558 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč zastavuje. II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 898,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 22. 2. 2022 zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 884,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 30 000 Kč spolu s příslušenstvím s tvrzením, že se co do částky 20 000 Kč jedná o dlužnou jistinu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 11. 2019 ve znění smlouvy o úvěru uzavřené mezi týmiž subjekty dne 24. 11. 2019, a co do částky 10 000 Kč o smluvní pokutu pro nesplácení. Žalobkyně tvrdila, že na základě výše konstatované smlouvy žalovaná od právnická osoba čerpala převodem na účet úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž se zavázala jej vrátit ve výši 24 408 spolu s příslušenstvím do 29. 12. 2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě po zaplacení verifikační platby v rozmezí 0,01 až 1 Kč. Protože žalovaná svůj závazek ze smlouvy řádně a včas nesplnila, původní věřitel postoupil smlouvou ze dne 24. 11. 2019 pohledávku za žalovanou žalobkyni.
2. Podáním doručeným soudu dne 27. 6. 2022 vzala žalobkyně žalovanou pohledávku co do částky 10 000 Kč na jistině pohledávky a částky 4 558 Kč na příslušenství zpět s tím, že nadále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky. V souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. soud výrokem ad I. řízení v dotčené části zastavil.
3. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila.
4. Soud ve věci nařídil jednání na 4. 8. 2022, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě právního zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
6. Dle výpisu z účtu číslo za období od 19. 11. 2019 do 19. 11. 2019 byla z označeného účtu vedeného u právnická osoba dne 19. 11. 2019 ve prospěch účtu č. bankovní účet, variabilní symbol odepsána částka 12 000 Kč.
7. Dle výpisu z účtu číslo za období od 23. 11. 2019 do 25. 11. 2019 byla z označeného účtu vedeného u právnická osoba dne 25. 11. 2019 ve prospěch účtu č. bankovní účet, variabilní symbol odepsána částka 8 000 Kč.
8. Z přípisu ze dne 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované adresovala dopis, v němž ji informovala, že se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek věřitelem žalované a že tak po žalované požaduje uhradit pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo v celkové výši 34 678,55 Kč, kterou nechť žalovaná uhradí na určený bankovní účet do 31. 7. 2021.
9. Z přípisu anonymizováno jméno příjmení ze dne 3. 8. 2021 adresovaného žalované vyplývá, že jmenovaný převzal právní zastoupení žalobkyně, která za žalovanou eviduje pohledávku ze smlouvy uzavřené se společností právnická osoba číslo v aktuální výši 34 826,49 Kč. Žalovaná byla poučena, že uhradí-li pohledávku do 27. 8. 2021 na určený bankovní účet, vyhne se soudnímu sporu.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba žalované písemně oznámila, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2021 se právnická osoba obec a právnická osoba stala věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo jejíž aktuální výše činí 34 558 Kč vč. příslušenství. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky do 10 dnů a po marném uplynutí této lhůty byla odkázána na komunikaci se žalobkyní.
11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, žalovanou písemně vyzval, aby uhradila částku ve výši 34 558 Kč nejpozději do 9. 12. 2021, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.
12. Dle potvrzení o přijetí platby vystaveného dne 17. 6. 2021 právnická osoba obdržela dne 14. 6. 2021 platbu v nezjištěné výši od žalující společnosti.
13. Z anlického znění a českého překladu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalující společností dne 11. 6. 2021 vyplývá, že společnost právnická osoba postoupila žalobkyni krom jiných i pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo.
14. Z poštovního podacího archu vyplývá, že 29. 6. 2021 byla předána k poštovní přepravě doporučená zásilka adresovaná žalované.
15. Dle poštovního podacího archu byla dne 11. 11. 2021 předána k poštovní přepravě doporučená zásilka určená žalované.
16. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu bylo zjištěno, že právnická osoba vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu ve výši 25 378 Kč sestávající z dlužné jistiny po splatnosti 20 000 Kč, smluvního úroku 4 408 Kč, smluvní pokuty 820 Kč, poplatku za upomínku 150 Kč.
17. Z listin y označené jako anonymizováno číslo se podává, že číslo smlouvy je číslo, k žalované je uvedeno její jméno, příjmení, rodné číslo, e-mailová adresa, bydliště, výše dlužné částky 34 558 Kč, jistina 20 000 Kč, úrok 4 408 Kč, smluvní pokuta 10 000 Kč, náklady 150 Kč.
18. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 24. 11. 2019 bylo zjištěno, že se jí doplňuje smlouva číslo byla uzavřena mezi věřitelem právnická osoba a žalovanou jako klientkou. Jejím předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalované spotřebitelský, neúčelový a jednorázově splatný úvěr ve výši 20 000 Kč, a naproti tomu závazek žalované věřiteli do 19. 12. 2018 splatit 24 408 Kč. Zápůjční úroková sazba tak činí 268,15 % ročně, RPSN 1 288,9 % a délka splatnosti půjčky 30 dnů. Ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení splatnosti až na 360 dní a z nastavené maximální doby splatnosti vychází i posouzení úvěruschopnosti klienta.
19. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 11. 2019 mezi týmiž subjekty jako shora se podává, že jejím předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalované spotřebitelský, neúčelový a jednorázově splatný úvěr ve výši 12 000 Kč, a naproti tomu závazek žalované věřiteli do 19. 12. 2018 splatit 24 408 Kč. Zápůjční úroková sazba tak činí 279,83 % ročně, RPSN 1 141,2 % a délka splatnosti půjčky 30 dnů. Ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení splatnosti až na 360 dní a z nastavené maximální doby splatnosti vychází i posouzení úvěruschopnosti klienta.
20. Z výpisu z účtu číslo za období od 6. 1. 2017 – 6. 1. 2017 bylo zjištěno, že dne 6. 1. 2017 byla na účet od jméno příjmení připsána platba ve výši 1 Kč.
21. Z obchodních podmínek právnická osoba se podává, že definují jednotlivé pojmy, s nimi operuje smlouva o spotřebitelském úvěru a dále je rozvádí.
22. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vyplývá, že je zapsáno v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Králové, oddíl C, vložka číslo a předmětem jejího podnikání je krom jiného výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.
23. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalované byl za účelem vymáhání pohledávky ze smlouvy číslo zaslán obyčejný dopis ze dne 3. 8. 2021 a dne 13. 7. 2021 a 9. 8. 2021 uskutečnil cestu na adresu žalované terénní pracovník věřitele.
24. Z upomínky ze dne 2. 1. 2020 je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou dne 2. 1. 2020 písemně upomenula o zaplacení částky 24 718 Kč jako dluhu ze smlouvy číslo.
25. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 19. 1. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení dluhu ze smlouvy číslo ve výši 25 108 Kč.
26. Dne 6. 1. 2017 zaslala žalovaná na účet předchůdkyně žalobkyně platbu ve výši 1 Kč. Dne 19. 11. 2019 a 24. 11. 2019 byly vyhotoveny formuláře smlouvy o úvěru číslo s údaji žalované, v nichž se předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba jako věřitel a žalovaná jako dlužník dohodli, že anonymizováno žalované poskytne neúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč a 8 000 Kč výplatou na bankovní účet žalované a žalovaná úvěr právnická osoba vrátí v základní době splatnosti 30ti dnů. Dne 19. 11. 2019 byla na bankovní účet žalované poukázána částky 8 000 Kč a dne 25. 11. 2019 částka ve výši 12 000 Kč. Z obchodních podmínek společnosti právnická osoba, k nimž nebyl podpis žalované připojen, nebylo zjištěno, že by se právě s tímto jejich zněním žalovaná seznámila a vyslovila s ním podpisem úvěrové smlouvy souhlas. Předchůdkyně žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala ke splnění povinnosti ze smlouvy o úvěru a zaplacení dlužných částek, následně, dne 11. 6. 2021 pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Jak předchůdkyně žalobkyně, tak žalobkyně, žalovanou o postoupení pohledávky písemně uvědomily a vyzvaly k jejímu zaplacení.
27. Po právním posouzení výše uvedeného skutkového vztahu dospěl soud k následujícím závěrům:
28. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř. ). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
29. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
30. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
31. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
32. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
34. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
35. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla elektronicky, pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
36. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb. , ale též zákon č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
37. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.
38. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
39. Z řízení vyplynulo, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, když ani v žalobě netvrdila, že její předchůdkyně úvěruschopnost žalované zkoumala.
40. Soud proto vycházel z toho, že předchůdkyně žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované zápůjčku žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.
41. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 1 Kč a předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované částku 8 000 Kč a 12 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč, na níž dle tvrzení žalobkyně žalovaná ničeho neuhradila. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalované, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzené, tedy žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele, vydat. Platbu žalované na účet předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 Kč soud na žalovanou pohledávku započítat nemohl, neboť jde o pohledávku žalované za subjektem od žalobkyně odlišným (právnická osoba). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 20 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná byla dne 22. 2. 2022, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohla seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění dostala do dispozice žalované, povinna plnit a ode dne 23. 2. 2022 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, soud jsa jejím návrhem, který neodporuje nař. vlády č. 351/2013 Sb. , vázán, přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení právě ve výši 10 % ročně, ovšem dle data skutečného prodlení žalované. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 884,18 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Odměnu za částečné zpětvzetí žaloby soud žalobkyni nepřiznal, neboť ji nepovažuje za náklad vynaložený žalobkyni účelně, když žalobkyni ničeho nebránilo žalovaný nárok uplatnit řádně (v souladu s právní kvalifikací naznačenou v částečném zpětvzetí žaloby a rozvedenou shora) již v žalobě samé.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.