Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 158/2021-74
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, to vše do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.000 Kč od 4. 11. 2017 do 5. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.000 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 893,40 Kč, do čtyř měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, to vše do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.000 Kč od 4. 11. 2017 do 5. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.000 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 893,40 Kč, do čtyř měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum ve znění doplnění ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč. Úvěr byl vyplacen převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr vrátí nejpozději do datum. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaná částka se skládá z jistiny dluhu 4.000 Kč a poplatku za prodloužení splatnosti úvěru 1.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne datum k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.
2. K výzvě soudu ze dne datum žalobkyně doplnila skutková tvrzení, co prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS NRKI a BRKI, výstupy z těchto databází žalobkyně soudu nepředložila. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho a doplnila skutková tvrzení ohledně postoupení pohledávky.
3. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Dne datum uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 4.000 Kč bezhotovostním převodem na účet bankovní účet na 61 dní. Dne datum byla za poplatek 1.000 Kč prodloužena splatnost úvěru na 92 dní. Dne datum byla na účet číslo bankovní účet vyplacena částka 4.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
7. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že žalovaný v roce 2016 a 2017, před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, čerpal nejméně dva další spotřebitelské úvěry od bankovních i nebankovních poskytovatelů.
8. K výzvě soudu sdělila právnická osoba dne datum, že majitelem bankovního účtu číslo bankovní účet byl žalovaný.
9. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. ).
14. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
15. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy. Jak soud zjistil, žalovaný čerpal další krátkodobé spotřebitelské úvěry u nebankovních poskytovatelů a jeho dluhové zatížení v době uzavření předmětné smlouvy muselo být patrné i z databáze SOLUS, případně NRKI. Poskytovatel úvěru nevyvinul žádnou aktivitu směrem ke zjištění příjmů žadatele ani jeho základních výdajů.
16. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum, v důsledku čehož je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 4.000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 4.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 6. 2. 2021 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne 2. 2. 2021, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
18. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době čtyř měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla částečně, co do částky 4.000 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 60 % (čistý úspěch, kdy od úspěchu se odečítá neúspěch) a v tomto rozsahu jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v soudním poplatku 400 Kč dle položky 2 sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 200 Kč dle § 14b odstavec 1 , § 11 odstavec 1 , písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč, celkem 1.489 Kč x 60% tj. 893,40 Kč Náklady řízení byly přiznány k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k jejich placení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.