Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 40/2021-44
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 23 500 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 26.6.2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 26.6.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 27. 3. 2019 s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč Smlouva byla podepsána elektronicky na webových stránkách žalobkyně. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek ve výši 6 000 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ve čtvrtletních splátkách dle smlouvy s datem poslední splátky 25. 6. 2019. Dále žalobkyně požadovala částku 2 500 Kč představující náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný ničeho ani přes předžalobní upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.
4. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění a zjištění a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 3. 2019 uzavřena„ smlouva o zápůjčce“ (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně (coby věřitel) zavázala poskytnout žalobci (coby klientovi) bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 16 000 Kč, z čehož 6 000 Kč činil poplatek za poskytnutí zápůjčky, a žalobce se zavázal peněžní částku odpovídající výši zápůjčky žalobkyni vrátit společně s poplatkem podle podmínek stanovených ve smlouvě o zápůjčce, a to bezhotovostním převodem na účet žalobkyně sdělený za tímto účelem žalovanému. Peněžní částka měla být poskytnuta převodem na číslo účtu bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč a zápůjčku společně s poplatkem se zavázal žalobkyni vrátit ve třech splátkách po 5 333 Kč (poslední 5 334 Kč) splatnými třicátý/šedesátý/devadesátý den ode dne poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, s. r. o. (dále též jen„ VOP“) a sazebník. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že se s VOP a sazebníkem seznámil, že s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Žalovaný byl povinen žalobkyni písemně informovat o tom, že mu hrozí prodlení se splacením jednotlivých splátek, a to bez zbytečného odkladu poté, co zjistil, že nebude schopen uhradit zápůjčku a Poplatek řádně a včas. Za porušení této informační povinnosti byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 15 % zápůjčky a Poplatku. V případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazku podle Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení, a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl současně povinen v případě svého prodlení uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle rozpisu sazeb uvedených v sazebníku; za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě byla žalobkyně oprávněna požadovat 500 Kč/výzvu při maximálním počtu 5 výzev. Na číslo účtu bankovní účet, s variabilním symbolem číslo (rodné číslo žalovaného) byla odeslána částka 10 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky upomínkami ze dne 29. 4. 2019, 10. 5. 2019, 29. 5. 2019, 7. 6. 2019 a 20. 6. 2019. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2020.
5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2019 (dále jen„ SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Ze shora citovaných ustanovení vyplývala žalobkyni coby poskytovali smlouvy o spotřebitelském úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice platí, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní, nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20 , kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019 ). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení rozsudku SDEU.
10. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Soud v tomto směru dospěl k závěru, který ve svém posledním písemném vyjádření nečinila sporným ani žalobkyně, že její povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů v daném případě nelze mít za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za situace, kdy úvěr byl žalovanému poskytnut pouze na základě formuláře umístěného na webové stránce žalobkyně, kam žalovaný pouze zadal své osobní údaje, je třeba uzavřít, že žalobkyně povinnost uloženou v § 86 odst. 1 SpotřÚv nesplnila a předmětnou smlouvu je proto vyhodnotit jako absolutně neplatnou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www.nsoud.cz). Avšak převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí SpotřÚv a to ve lhůtě, kterou soud stanoví. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, která mu byla poskytnuta na účet. K jejímu zaplacení proto soud žalovaného výrokem I. zavázal. Protože z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti, nemá žalobkyně nárok na jakoukoliv smluvní pokutu či náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného (za písemné výzvy) ani na poplatek ve výši 6 000 Kč za poskytnutí zápůjčky.
11. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, ani tento požadavek žalobkyně neshledal soud po právu, a to vzhledem k tomu, že § 87 SpotřÚv představuje speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci zákonu odporujícímu poskytování spotřebitelských úvěrů, která spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vzniká případně až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 SpotřÚv. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 -262). S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce a speciální úpravu vracení jistiny podle SpořÚv se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout.
12. Soud proto zamítl všechny další požadavky žalobkyně nad rámec poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 26.6.2019 do zaplacení zamítl (výrok II.).
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť každý z účastníků dosáhl částečného úspěchu ve věci, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč a žalovaný co do částky 13 500 Kč. Poměrná část nákladů řízení (14,89 procent) by tedy příslušela žalovanému, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl výrokem III. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.)
14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.