Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 134/2021-62

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 21.435,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21.435,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.939,06 Kč, úrokem ve výši 23,45 % ročně z částky 20.485,05 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 323 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21.435,05 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21.435,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.939,06 Kč, úrokem ve výši 23,45 % ročně z částky 20.485,05 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 323 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21.435,05 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 18. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21.435,05 Kč s přísl. (po provedeném částečném zpětvzetí žaloby). Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 5. 2016 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu číslo na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 165.000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 10. 5. 2016. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5.379 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 13. 6. 2016. Úrok byl sjednán ve výši 23,45 % ročně. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 237.276 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost splácet úvěr řádně a včas porušil, byl úvěr zesplatněn ke dni 29. 5. 2020 a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 20.485,05 Kč na neuhrazené jistině a částku 950 Kč na smluvních pokutách (sjednaná smluvní pokuta za každou neuhrazenou splátku činila 500 Kč, nebyly uhrazeny 4 splátky, žalobkyně však požaduje na smluvních pokutách pouze 950 Kč). Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1.939,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 323 Kč, úrok ve výši 23,45 % ročně z jistiny od 7. 8. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 7. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že ve vztahu k žalovanému brala v úvahu výši úvěru, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 50.000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20.000 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 5.608 Kč, životní minima členů domácnosti ve výši 9.080 Kč (2 dospělí, 2 děti), souhrnné splátky jiných úvěrů ve výši 14.861 Kč, dále skutečnost, že žalovaný je ženatý, má 2 vyživované děti a bydlí ve vlastní nemovitosti. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v registrech příjmení, příjmení a NRKI. V registrech příjmení a příjmení žalovaný neměl záznam. Z registru NRKI vyplynulo, že žalovaný má 3 další úvěry, jež řádně a včas splácí, v minulosti již dva úvěry splatil. Na základě uvedených hledisek žalobkyně shledala žalovaného jako schopného splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou úplné ani přesné. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok v rozsahu předloženém žalobkyní.

4. K projednání věci soud nařídil na den 3. 5. 2022 v 13:30 hod. jednání. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 18. 2. 2022. Emailem ze dne 2. 5. 2022, doručeným soudu v 13:08 hodin, žalovaný požádal o odročení jednání s tím, že prodělává od 17. 4. 2022 respirační onemocnění a k lékaři jde 3. 5. 2022. Žalovanému bylo soudem sděleno, že žádost o odročení není řádná ani včasná a jednání se bude konat. Dne 3. 5. 2022 v 9:47 hod. žalovaný soudu sdělil, že je v pracovní neschopnosti a dále sdělil, že po dohodě s lékařem byl od 19. do 24. 4. 2022 v domácím léčení bez pracovní neschopnosti a v týdnu od 25. do 29. 4. pracoval z domova (doklad o pracovní neschopnosti ani lékařskou zprávu žalovaný soudu nezaslal). Soudem bylo žalovanému sděleno, že žádost o odročení není včasná ani řádná a jednání se bude konat. Emailem doručeným soudu dne 3. 5. 2022 v 12:10 hod. žalovaný soudu zaslal rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a email, ve kterém zdůraznil, že byl sice od 17. 4. 2022 nemocen, ale až do 2. 5. 2022 byl, byť v omezeném režimu, práce schopen. Lékařskou zprávu žalovaný nedoložil s tím, že ji nemá k dispozici.

5. Soud konstatuje, že žádost žalovaného o odročení jednání nařízeného na den 3. 5. 2022 v 13:30 hod. není včasná ani řádná. Žalovaný byl nemocen již od 17. 4. 2022, o odročení však požádal až 2. 5. 2022 odpoledne, tj. jeden den před konáním jednání. Doklad o své nemoci (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti) pak žalovaný soudu zaslal až hodinu a 20 minut před konáním jednání. Takovouto žádost o odročení jednání nelze považovat za včasnou, žalovaný mohl a měl požádat o odročení jednání mnohem dříve. Soud dále dodává, že žádost o odročení není ani řádná. Z doloženého rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti neplyne, že by nemoc žalovanému bránila v účasti na jednání (lékařskou zprávu žalovaný nedoložil). Žalovaný přitom v předchozích týdnech, i když byl nemocný, pracoval. Z ničeho přitom neplyne (nic takového ani žalovaný netvrdí), že by se žalovanému nemoc dne 2. 5. 2022 zhoršila. Soudu se proto daná situace jeví tak, že žalovaný i přes nemoc v předchozích týdnech pracoval, a jen z důvodu konaného jednání si nechal„ napsat pracovní neschopnost“, aby se mohl jednání vyhnout. Omluva a žádost o odročení se tak soudu jeví jako účelová. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že žádost žalovaného o odročení jednání není včasná ani řádná a jednání se proto dne 3. 5. 2022 konalo v nepřítomnosti žalovaného.

6. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

7. Dne 4. 5. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 165.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5.379 Kč, splatných vždy 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,45 % ročně. Ve smlouvě byla taktéž sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, která se účtuje jednou za dobu trvání smlouvy při prodlení delším než jeden měsíc. V úvěrové smlouvě taktéž žalovaný uvedl, že je ženatý, vyživuje dvě děti, má vysokoškolské vzdělání a bydlí ve vlastním domě/bytě. Zdroj příjmu žalovaného je z podnikání a jeho čistý měsíční příjem činí 50.000 Kč, čistý měsíční příjem partnerky žalovaného pak činí 20.000 Kč.

8. Z doložené Úvěrové zprávy (na č.l. 57 spisu) plyne, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech sdělených žalovaným v úvěrové smlouvě. Žalobkyně dále jako výdaje použila životní minimum a výdaje na bydlení dle ČSÚ. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech příjmení, příjmení a NRKI s kladným výsledkem. Z registru NRKI žalobkyně zjistila, že splátky žalovaného u jiných společností jsou 14.261 Kč měsíčně. Dále žalobkyně zohlednila splátky jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 600 Kč. Žalobkyně uzavřela, že i po splátce předmětného úvěru ve výši 5.379 Kč měsíčně žalovanému zbyde měsíčně 25.072 Kč na jeho další výdaje.

9. Z výpisu z NRKI plyne, že žalovaný měl jeden hypoteční úvěr se splátkou 12.261 Kč měsíčně, dále jeden kontokorentní úvěr a jeden úvěr z kreditní karty se splátkou 600 Kč měsíčně.

10. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný úvěr ve výši 165.000 Kč čerpal dne 10. 5. 2016. Z výpisu dále plyne, že žalovaný se začal dostávat do prodlení se splátkami ve druhé polovině roku 2019, poslední úhradu pak provedl dne 17. 2. 2020. Žalovaný na úvěr celkem zaplatil 237.276 Kč. K úhradě zbývá na jistině částka 20.485,05 Kč, dále 950 Kč na smluvních pokutách, 1.939,06 Kč na úroku a 327,97 Kč na úroku z prodlení.

11. Dne 29. 5. 2020 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 22.796 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 24. 6. 2020, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Návrh žalobkyně na doplnění dokazování dotazem na anonymizováno právnická osoba, anonymizováno právnická osoba a právnická osoba ke zjištění uživatele telefonního čísla tel. číslo a IP adresy číslo ke dni 10. 5. 2016 soud pro nadbytečnost zamítl. Soud měl na základě již provedených důkazů za dostatečně prokázané, že Smlouvu o úvěru číslo ze dne 4. 5. 2016 uzavřel žalovaný.

13. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně jakožto úvěrující před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť smlouva o úvěru měla být uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od spotřebitele, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že věřitel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

21. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

22. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spolehla pouze na informace, které ji žalovaný sdělil před uzavřením úvěrové smlouvy, a dále provedla lustraci žalovaného v rejstřících SOLUS, CEE a NRKI. Žalobkyně však nijak neověřovala informace sdělené žalovaných (zejména o výši jeho příjmu a příjmu manželky). Na výzvu dle učiněnou na jednání dne 3. 5. 2022 žalobkyně sama uvedla, že tvrzené příjmy žalovaného nijak neověřovala. Řádné ověření příjmů je přitom jednou ze stěžejních záležitostí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně si mohla a měla doklady o příjmech žalovaného a jeho manželky od žalovaného vyžádat (vzhledem k tomu, že žalovaný byl podnikatel, tak např. daňová přiznání, účetní výkazy či výpisy z účtu).

23. Co se týče výdajů žalovaného a jeho rodiny, žalobkyně automaticky vycházela z životního minima a z údajů o výdajích na bydlení dle ČSÚ. Takto však postupovat nelze. Žalobkyně je povinna se žalovaného dotázat na skutečné výdaje jeho a jeho rodiny a tyto následně ověřit (např. výpisy z účtu či doklady o úhradě nákladů na bydlení), a následně porovnat s životním minimem a výdaji dle ČSÚ. Žalobkyně se však žalovaného nijak nedotazovala na skutečné výdaje jeho rodiny a tyto ani nijak neověřovala. I z hlediska výdajů žalovaného a jeho rodiny tedy žalobkyně nepostupovala řádně.

24. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neověřovala žalovaným tvrzené údaje o jeho příjmech a nedotázala se žalovaného na skutečné výdaje jeho a jeho rodiny (a tyto ani nijak neověřovala). Poskytovatel spotřebitelského úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis skutečných příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. V projednávané věci žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, když neověřovala tvrzené příjmy a nezkoumala skutečné výdaje. Žalobkyně si tedy nemohla věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o úvěru číslo ze dne 4. 5. 2016 je tedy absolutně neplatná pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru ( zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s  a ).

25. Vzhledem k tomu, že je uzavřená Smlouva o úvěru číslo ze dne 4. 5. 2016 absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému (částka 165.000 Kč), hledět jako na plnění bez právního důvodu, tedy jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ( ). Žalovaný však již žalobkyni zaplatil celkem částku 237.276 Kč, tj. více než mu žalobkyně poskytla. Bezdůvodné obohacení žalovaného tedy již netrvá. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně právo na úroky ani na smluvní pokutu.

26. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v celém rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Plně úspěšný žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.