Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 79/2022-55

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne datum samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo,

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa, obec,

o 19 974 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 14.000 - Kč za dobu od 1.7.2021 do 28.11.2021 a dále z částky 9.200 - Kč ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba, se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalované zaplacení 10 774 Kč, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalované zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 14.000 - Kč za dobu od 1.7.2021 do 28.11.2021 a dále z částky 9.200 - Kč ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. II. Žaloba, se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalované zaplacení 10 774 Kč, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalované zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 29.11.2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 19 974 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z této částky od 1.7.2021 do zaplacení, z titulu tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru z 10.2.2021, na základě níž poskytl žalovanému částku 14.000 - Kč, kterou žalovaný mimo částky 4.800 - Kč nevrátil. Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek , , v platném znění, dále„ “, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud postup podle na základě postoje žalobce sám navrhl a současně sdělil právní názor (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 31), z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.

3. Žalobce argumentoval (č.l. 2 a 20), že mj. řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, kterému po odečtení měsíčních nákladů a minimální splátky úvěru mělo zbýt„ alespoň dalších 217 - Kč“ (č.l. 41 druhá strana, dále„ p.v.“, bod 25). Žalobce uvedl, že shledal, že nejsou důvodné pochybnosti

o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Žalobce poskytl dne 10.2.2021 úvěr do výše 50.000 - Kč (č.l. 12), na základě smlouvy

o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný v době od 10.2 do 1.3.2021 čerpal celkem částku 14.000 - Kč (č.l. 18-21), kterou měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou kolísající od 1.200 - Kč (č.l. 22) do 3.941 - Kč (č.l. 27). Úrok činil 20% měsíčně (č.l. 2 p.v. a bod 6.1 smlouvy na č.l. 13 p.v.) Žalovaný nesplácel úvěr řádně a ke dni 30.6.2021 dlužil 19.974 - Kč (č.l. 27). Ke dni 29.11.2021 žalovaný uhradil 4.800 - Kč (č.l. 3).

5. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil vyhodnocením (č.l. 40-41), kde je uveden průměrný čistý měsíční příjem ve výši 11.917 - Kč (č.l. 41, bod 22)

a měsíční výdaje ve výši 10.500 - Kč, k čemuž je nutno připočítal minimální měsíční splátku 1.200 - Kč, tj. náklady činí 11.700 - Kč a žalovanému tak měsíčně zbývá 217 - Kč, což žalobce vyhodnotil tak, že je žalovaný stále úvěruschopný (body 25 a 26, č.l. 41 p.v.).

6. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný nijak neoponoval.

Právní posouzení

7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ( ).

8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona číslo o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje ( ). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek ( ).

10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom,

že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, ačkoli bylo zjevné, že příjmy žalovaného nepostačují ke splácení byť minimální splátky a k tvorbě sebemenší rezervy k pokrytí výpadku již tak nízkých příjmů či mimořádných výdajů, byť by se takové mimořádné výdaje pohybovaly jen v řádu stokorun.

11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít ( ve spojení s a odst. 1 ,y ČR) při výkladu a aplikaci a Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s  a citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

12. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu,

že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

13. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body (5 a 10)). Žalobce nepředložil vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného opřené o konkrétní informační zdroje. Smlouva je neplatným úkonem pro nesplnění předsmluvní povinnosti.

14. Smlouva však vykazuje i další znaky neplatnosti, jak z hlediska hrubého nepoměru plnění (úrok 20% měsíčně), tak z hlediska své nesrozumitelnosti (konkrétní výši a povahu závazku lze ze smlouvy seznat jen velmi nesnadně atd.), ale těmito důvody se soud pro nadbytečnost nezajímal.

15. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní ). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy je cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by

za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem„ morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k , na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010 -2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. ).

16. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která je v současné době násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty

a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

17. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok, je neplatná, podle a 588 ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

18. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne datum ve věci C číslo právnická osoba v . jméno příjmení a další anebo rozsudek ze dne datum ve věci C číslo právnická osoba v . GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: webová adresa):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ (C číslo). Tyto závěry je třeba respektovat ( ,y ČR).

19. Závěrem soud konstatuje, že žalovaný obdržel od žalobce částku 14.000 - Kč, které mimo částku 4.800 - Kč nevrátil a dále dluží 9.200 Kč. Žalobce má právo podle na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9.200 - Kč, včetně úroku z prodlení daného a , za dobu od uplynutí přiměřené doby pro vrácení dluhu do zaplacení, se zohledněním částečné splátky, kterou dle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil ke dni podání žaloby. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi částkami přisouzenými tímto výrokem

a žalobou požadovanou jistinou a příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , , v platném znění, dále„ “, kdy celkově byl v řízení úspěšnější žalovaný (jeho úspěch přesahuje polovinu žalované jistiny), ale podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.