Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
3 C 67/2021-140
Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení
sídlem adresa
o zrušení vyživovací povinnosti,
takto:
I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému, upravené naposledy usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 11. 2019 čj. 3 C 127/2019-29, pro dobu od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na náhradě hotových výdajů zástupce žalovaného a na jeho odměně za zastupování 16.800 Kč.
III. Česká republika Okresní soud v Jičíně je povinna zaplatit ustanovenému zástupci žalovaného 16.800 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému, upravené naposledy usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 11. 2019 čj. 3 C 127/2019-29, pro dobu od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na náhradě hotových výdajů zástupce žalovaného a na jeho odměně za zastupování 16.800 Kč. III. Česká republika Okresní soud v Jičíně je povinna zaplatit ustanovenému zástupci žalovaného 16.800 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou 24. 3. 2021 domáhala zrušení své povinnosti vyživovat žalovaného, naposledy upravené usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 11. 2019 čj. 3 C 127/2019-29 tak, že je povinna platit výživné 3.575 Kč měsíčně. Tvrdila, že 11. 1. 2021 žalovaný ukončil svá vysokoškolská studia a 11. 2. 2011 se zaevidoval na úřadu práce. Žalovaný tedy ukončil svou přípravu na budoucí povolání a její vyživovací povinnost k němu zanikla. V průběhu řízení omezila žalobkyně žalobu na zrušení vyživovací povinnosti pouze na dobu od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021 a ve zbytku ji vzala zpět, neboť od posledně uvedeného data byl žalovaný opětovně ke studiu na vysoké škole přijat a znovu studuje. Usnesením ze dne 29. 11. 2021 č.j. 3C 67/2021-111 bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno, usnesení nabylo právní moci 24. 12. 2021.
2. Žalovaný se žalobě bránil a tvrdil, že dlouhodobě trpí závažnými zdravotními obtížemi – je mimo jiné léčen pro generalizovanou úzkostnou poruchu, sociální fobii a anxiosní poruchu osobnosti, což negativně ovlivňuje jeho život a tyto obtíže mají přímý negativní dopad na jeho chování a jednání, mimo jiné vedly i k unáhlenému ukončení studia na vysoké škole. V prvém ročníku své studijní povinnosti žalovaný splnil a postoupil do druhého ročníku, pod vlivem ataky jeho zdravotních potíží ukončil studium na vysoké škole, následně však opětovně podal přihlášku ke studiu a byl přijat. Žalovaný má za to, že jeho zdravotní obtíže jsou do značné míry zapříčiněny jeho rodiči a nepříznivými vztahy v rodině, rovněž pak i existenční nejistotou, vzniklou opožděnými platbami výživného. Krom psychických potíží trpí onemocněním v oblasti opěrného aparátu, čímž je snížena možnost jeho uplatnění se na trhu práce. Tvrdil, že i po dobu, co nestudoval, nebyl schopen pracovat.
3. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že jsou příbuznými v řadě přímé v prvním stupni, vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému byla dosud soudně upravena usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 11. 2019 čj. 3 C 127/2019-29.
4. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 11. 2019 čj. 3 C 127/2019-29 je prokázáno, že byl schválen mezi účastníky uzavřený smír, dle něhož výživné, které byla žalobkyně povinna žalovanému platit dle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 10. 2017 č.j. 11 C 215/2016-136 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2018 č.j. 21 Co 351/2017-175 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2018 č.j. 21 Co 351/2017-178, bylo s účinností od 1. 9. 2019 zvýšeno na částku 3.575 Kč měsíčně, splatnou vždy 20. dne toho měsíce, na nějž je výživné určeno, s tím, že žalovaná je povinna výživné platit k rukám žalobce. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 10. 2019 ve výši 2.150 Kč se žalobkyně zavázala žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 300 Kč společně s běžným výživným, počínaje měsícem listopadem 2019, pod ztrátou výhody splátek. Tím byl změněn výrok II. rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 10. 2017 č.j. 11 C 215/2016-136 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2018 č.j. 21 Co 351/2017-175 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2018 č.j. 21 Co 351/2017-178 v části, týkající se běžného výživného pro žalovaného.
5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný dnem 11. 1. 2021 ukončil své vysokoškolské studium a do 27. 6. 2021 v přípravě na budoucí povolání nepokračoval.
6. Žalobkyně tvrdila, že v období od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021 byl žalovaný schopen sám se živit. Má ukončené středoškolské vzdělání na sklářské průmyslovce, měl možnost si zaměstnání nalézt a dokonce i ona i jeho otec mu práci sehnali. Zmínila, že v průběhu ledna 2021 žalovaný přišel bydlet ke své babičce příjmení, v té době se omluvil rodičům, rozhodl se k ukončení vysokoškolského studia, protože na něj nestačí a oba rodiče ho do února 2021 finančně podporovali, snažili se mu získat zaměstnání i žalobkyně se ptala u svého zaměstnavatele a práci pro něho měla přislíbenou, záleželo ale na tom, aby se žalovaný k zaměstnavateli dostavil. Jednalo se o lehkou manuální práci, kterou žalobkyně vykonává léta. V té době zaměstnavatel přijímal brigádníky na dobu např. 2 až 3 měsíců s možností dalšího pokračování. Žalovaný zaměstnavatele nekontaktoval. Následně asi v polovině února 2021 žalovaný odešel bydlet k p. příjmení a jeho postoje k rodičům se opět změnily.
7. Žalovaný trval na tom, že v předmětném období byl nemocen, nahlásil se na úřad práce a s rodiči nekomunikoval. Trpí dlouhodobými zdravotními problémy, léčí se na psychiatrickém oddělení. Neschopnost se v období od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021 sám živit prokazoval žalovaný potvrzením o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání ze 14. 4. 2021. Tímto potvrzením je prokázáno, že od 12. 4. 2021 byl žalovaný v dočasné pracovní neschopnosti na základě rozhodnutí primářky Psychiatrického oddělení Oblastní nemocnice obec. Zpráva téže lékařky ze dne 6. 4. 2021 konstatuje, že se žalovaný léčí ambulantně pro generalizovanou úzkostnou poruchu s panickými atakami, úzkostnou poruchu osobnosti a byla diagnostikována porucha aktivity a pozornosti. Žalovaný docházel na pravidelné kontroly a jeho psychický stav se v průběhu studia na střední škole stabilizoval, zvládl i první ročník vysoké školy navzdory stresující situaci vyplývající z rodinných vztahů. V průběhu zimního semestru druhého ročníku (na podzim 2020) se vlivem problémů, které vyplývaly jednak z rodinné situace, která je dlouhodobá a jíž nebyl v minulosti schopen zvládnout, a zvýšení nároku na soustředěnost během přípravy na zkoušky, jeho psychický stav zhoršil ve smyslu se zintenzivnění úzkostí, depresivních stavů a pocitů insuficience. Současně prodělával zánětlivé onemocnění, které vedlo k dalšímu oslabení. V tomto nepříznivém rozpoložení rezignoval na studium, které ho dosud zajímalo a bavilo a oznámil jeho ukončení. Toto rozhodnutí učinil zkratkovitě, bez racionálního zvážení jiných možností řešení této situace, jednal pod vlivem dekompenzace své duševní poruchy. Zprávy ortopeda MUDr. jméno příjmení ze dne 29. 4. 2021 a z 6. 5. 2021 svědčí o tom, že žalovaný měl v době jejich sepsání problémy ortopedického charakteru, stěžoval si na bolesti hlavy a levé lopatky. Shledána byla svalová dysbalance, ochablý korset a omezená rotace pateře. Doporučena byla rehabilitace, o čemž svědčí i vystavený poukaz na ošetření.
8. Žalovaný navrhl provedení důkazů lékařskými zprávami, které předložil do spisu Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 7C číslo, v němž bylo vedeno řízení o zrušení vyživovací povinnosti z podnětu jeho otce. Zprávou praktického lékaře MUDr. jméno příjmení ze dne 29. 5. 2020 je prokázáno, že žalovaný měl zdravotní potíže dominantně v oblasti opěrného operátu již v roce 2020. Podle zprávy jeho onemocnění vylučuje práci ve vynucené poloze, systematické kreslení a psaní. Významně jej omezuje v tělesné výchově, žalovaný podle závěru lékaře není schopen vykonávat profesi truhláře. Ze zprávy 7. 3. 2019 MUDr. jméno příjmení, lékařky psychiatrické ambulance, vyplývá, že žalovaný je v její ambulanci léčen od října 2015 na doporučení praktického lékaře pro generalizovanou úzkostnou poruchu, sociální fobii a anxiosní poruchu osobnosti. Na počátku léčby žalovaný trpěl intenzivní úzkostí, fobickými stavy, nebyl schopen docházet do školy a komunikovat se svými vrstevníky. Ubytován byl v nájmu, jeden rok nežil s rodiči. Jeho psychické problémy jsou dlouhodobé, začaly již v raném věku, kdy vyrůstal v konfliktním rodinném prostředí, s častými hádkami rodičů. Rodiče se rozvedli v jeho šesti letech, po rozvodu žil s matkou, otec hodně pil. Rodiči byl často kritizován, doma nenacházel podporu ani pomoc, rodiče neměli zájem, aby studoval. Nebyl schopen zvládat studium na učilišti, problémy měl se soustředěním. V roce 2014 se odstěhoval od matky – žije u anonymizováno příjmení. Do psychiatrické ambulance začal docházet v době studia 2. ročníku střední školy sklářské. Postupně díky medikaci se úzkostné stavy částečně zmírnily. Problémy ale stále přetrvávají. Emočně je žalovaný vyčerpán i trvajícími velmi nepříznivými vztahy s rodinou, lékařce doložil výhružné SMS zprávy od rodičů, existenční nejistotou - pozdě placené výživné. K opakovaným výkyvům dochází v zátěžových situacích, kdy dojde ke snížení koncentrace, je pomalý, nevýkonný, vše prožívá úzkostně, narůstá tenze. Dle lékařky je nutné zahájit systematickou psychoterapii. Ambulantní zpráva MUDr. jméno příjmení z 27. 5. 2021 prokazuje, že žalovaný byl uvedeného dne vyšetřován na ORL oddělení Oblastní nemocnice v obec proto, že byl zahleněný a špatně dýchal. Nález byl shledán zcela v normě. Zprávou z 2. 6. 2021 je prokázáno, že žalovaný kontaktoval lékaře MUDr. jméno příjmení z obec, jemuž udával chronické bolesti v oblasti páteře. Bylo mu doporučeno vyhledat pracoviště v místě jeho bydliště, kde je vedena jeho zdravotní dokumentace.
9. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 8. 2021 č.j. 7 C 45/2021-47 je prokázáno, že vyživovací povinnost otce žalovaného, jméno celé jméno žalovaného, k žalovanému, stanovená naposledy usnesením Okresního soudu v Jičíně čj. 5 C 48/2020-69 ze dne 27. 8. 2020 byla pro dobu od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021 zrušena. příjmení jméno celé jméno žalovaného požadoval zrušení vyživovací povinnosti od 28. 6. 2021 do 30. 9. 2021, byla žaloba zamítnuta a dále bylo řízení se ve věci zrušení vyživovací povinnosti za období od 1. 10. 2021 do budoucna zastaveno. V odůvodnění svého rozhodnutí soud shrnul, že žalovaný dnem 11. 1. 2021 v průběhu zkouškového období ve třetím semestru studium na katolické a teologické fakultě na základě vlastního rozhodnutí ukončil. Toto rozhodnutí učinil dle vlastního tvrzení v důsledku ataky psychiatrického onemocnění, k nimž dle lékařky u něho dochází opakovaně v zátěžových situacích. Soud konstatoval, že zdravotní potíže žalovaného byly do značné míry zapříčiněny i rodiči žalovaného, neboť žalovaný byl v dětství vystaven konfliktnímu prostředí, rodiče se hádali, otec požíval alkohol. Byť žalovaný soudu předložil několik lékařských zpráv, ani z jedné neplyne, že by se od roku 2019 podrobil doporučované psychologické terapii. Dále soud konstatoval, že žalovaný v roce 2019 vykonáním maturitní zkoušky ukončil středoškolské odborné vzdělání na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v obec, v akademickém roce 2019 2020 byl studentem 1. ročníku vysoké školy – Fakulty anonymizována dvě slova Univerzity Karlovy, kde studoval obor anonymizována dvě slova anonymizováno. Po zdárném ukončení prvního ročníku nastoupil v akademickém roce 2020 2021 do druhého ročníku. Studium v důsledku ataky onemocnění v průběhu zkouškového období dne 11. 1. 2021 na vlastní žádost ukončil. Ke studiu téhož oboru na téže škole byl opětovně přijat 28. 6. 2021. V důsledku toho, dle závěru soudu, došlo k obnovení vyživovací povinnosti rodičů k žalobci, která předtím dne 11. 1. 2021 skončila. Žalovaný tedy s ohledem na řádné ukončení středoškolského odborného studia na střední škole byl v době od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021 schopen sám se živit, proto za uvedené období byla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušena. Lékařskými zprávami žalovaný neprokázal, že by vůbec nebyl schopen sám se živit. Pouze jimi prokázal, že má opakující se psychické problémy, že má problémy s páteří a že je omezen v práci ve vynucené poloze, systematickém psaní a kreslení a že není schopen vykonávat práci truhláře. Tento obor on vystudovaný nemá, jeho studium nedokončil. ORL nález je zcela v normě. Od 28. 6. 2021 v důsledku přijetí žalovaného na vysokou školu se vyživovací povinnost žalobce k žalovanému obnovila, proto soud návrh žalobce na zrušení výživného za dobu od 28. 6. 2021 do 30. 9. 2021 zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 10. 2021, protože odvolání žalovaného, které do rozsudku podal, bylo jako opožděně podané usnesením ze dne 26. 10. 2021 č.j. 7 C 45/2021-68 odmítnuto.
10. Potvrzením Úřadu práce ČR-krajské pobočka příjmení ze dne 12. 2. 2021 je prokázáno, že od uvedeného dne byl žalovaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.
11. Výpisy z účtu žalovaného za dobu od 18. 12. 2020 do 17. 9. 2021 je prokázáno, že žalobkyně žalovanému mu poukázala výživné 18. 1. 2021 ve výši 3.575 Kč, 17. 2. 2021 ve výši 2.000 Kč, a dále výživné již v uvedeném období nezaplatila. Až dne 7. 5. 2021 došel žalovanému příspěvek na živobytí od úřadu práce 2.460 Kč, ve stejné výši mu byl vyplacen též 20. 5. 2021, 19. 5. 2021 obdržel příspěvek na bydlení 912 Kč, 27. 5. 2021 mu byl vyplacen doplatek na bydlení 4.681 Kč, 7. 6. 2021 příspěvek na bydlení 228 Kč, příspěvek na živobytí byl žalovanému proplacen 1. 7. 2021 ve výši 6.396 Kč. Další dávky žalovanému na účet poukázány v uvedeném období nebyly.
12. Žalobkyně v řízení setrvávala na tvrzení, že žalovaný v předmětném období byl objektivně schopen živit se sám, ale v rozhodném období evidentně pracovat nechtěl, a jeho prokázání navrhla vyjádřením žalovaného z 1. 4. 2021, podaným v řízení před Okresním soudem v Jičíně sp.zn. 7 C 45/2021. Žalovaný v něm popsal, že dlouhodobě trpí závažnými zdravotními obtížemi, je mimo jiné léčen pro generalizovanou úzkostnou poruchu, sociální fobii a anxiosní poruchu osobnosti. Tyto zdravotní obtíže negativně ovlivňují jeho život a mají přímý negativní dopad na jeho chování a jednání. K projevu vůle směřujícího k ukončení studia žalovaný přistoupil v panické atace, která byla projevem jeho onemocnění. Do této doby žalovaný řádně plnil své studijní povinnosti a postoupil do druhého ročníku. Po zmírnění zdravotních obtíží učinil žalovaný kroky směřující k tomu, aby napravil krok učiněný během panické ataky a mohl ve studiu pokračovat, jediným možným řešením podání nové přihlášky ke studiu s tím, že následně budou žalovanému uznány již splněné studijní povinnosti. Této možnosti žalovaný využil a podal novou přihlášku ke studiu. Dle žalovaného na základě zdravotní dokumentace žalovaného lze dospět k závěru, že zdravotní obtíže žalovaného jsou do značné míry zapříčiněny rodiči žalovaného. Mimo jiné je zmiňováno konfliktní rodinné prostředí v raném dětském věku žalovaného, hádky a nadužívání alkoholu, absence podpory a pomoci, nezájem o to, aby žalovaný studoval. V pozdější době byl shledán negativní vliv nepříznivých vztahů s rodinou a existenční nejistoty zapříčiněné opožděnými platbami výživného. Žalovaný je přesvědčen, že na jeho osobu bylo zcela nevhodným způsobem působeno tak, aby nabyl dojem o své neschopnosti studovat a o své povinnosti manuálně pracovat, získávat tímto způsobem prostředky pro svoji obživu a zbavit své rodiče vyživovací povinnosti vůči své osobě. Vzhledem k závažnému charakteru zdravotních obtíží žalovaného, které jsou duševního i tělesného charakteru, je dle žalovaného vyloučeno, aby se úspěšně uplatnil na trhu práce a samostatně získával prostředky pro svoji obživu. Nadále tedy trvá stav, kdy žalovaný není schopen se sám živit a je odkázán na výživu rodičů. Tvrzení žalobkyně, jak je zjevné, tímto důkazem prokázáno není. Po poučení soudu žalobkyně navrhla účastenský výslech žalovaného, ten k jeho provedení však nedal souhlas.
13. Zprávou MUDr. jméno příjmení, primářky psychiatrického odd. Oblastní nemocnice v obec ze dne 4. 1. 2022 je prokázáno, že žalovaný je v ambulantní péči jejího oddělení od roku 2015. Jeho psychický stav je dlouhodobě nestabilní, jedná se u něj o Generalizovanou úzkostnou poruchu s výraznou depresivní složkou, dále byla diagnostikována Obsedantně kompulsivní porucha, Porucha aktivity a pozornosti a Anxiosní porucha osobnosti. V období od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021, kdy přerušil studium na vysoké škole, došlo u něho ke zhoršení příznaků ve smyslu zintenzivnění úzkostných a prohloubení depresivních stavů, s výraznými pocity insuficience a selhávání. Zhoršila se schopnost koncentrace pozornosti. V tomto období dle lékařky nebyl schopen nastoupit do pracovního poměru, docházel na ambulantní kontroly, bylo doplněno psychologické vyšetření. Byl hlášen na úřadu práce, 12. 4. 2021 mu byla vystavena dočasná pracovní neschopnost, která byla ukončena v říjnu 2021. Podobného obsahu je další zpráva MUDr. jméno příjmení ze 22. 2. 2022. Lékařka v ní doplnila, že psychický stav žalovaného se během distanční výuky v zimním semestru roku 2020 zhoršil, zvýraznily se jeho úzkostné stavy, v nichž se rozhodl studium ukončit a nastoupit do zaměstnání. Vzhledem nepříznivému psychickému stavu ale žalovaný nebyl pracovního zapojení schopen a bylo mu nutno vystavit pracovní neschopnost. V průběhu letního semestru se žalovaný rozhodl pro pokračování ve studiu, byl znovu přijat na stejnou fakultu o obor. S přiznanými úlevami, vyplývajícími z psychického stavu je žalovaný nyní schopen studium zvládat lépe, není však schopen současně si zajišťovat finanční prostředky na obživu.
14. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
15. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
16. Z cit. ustanovení zákona plyne, že zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, reps. jeho objektivní neschopnost sám se o svou výživu postarat. Je-li oprávněný, objektivně pojímáno, schopen živit se sám, nelze mu výživné přisoudit.
17. V dané věci podala žalobkyně žalobu o zrušení své vyživovací povinnosti v době od 11. 1. 2021 do 27. 6. 2021, tedy za období, kdy žalovaný nestudoval, a bylo proto na ní, aby prokázala, že podmínky pro přetrvání její vyživovací povinnosti v tomto období nebyly dány. Měla tedy prokázat, že žalovaný byl v uvedeném období schopen živit sám. Nešlo o to, aby žalobkyně prokázala, že žalovaný měl možnost v rozhodném období přijmout nějaké volné pracovní místo, ale to, že byl schopen pracovat a vlastní prací se živit. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalovaný je zletilý a má ukončené středoškolské vzdělání, tedy získal středoškolskou kvalifikaci, a vysokoškolské vzdělávání k 11. 1. 2021 skončil ve druhém ročníku. Je možno přisvědčit žalobkyni, že jako středoškolsky vzdělaná osoba, která se nepřipravuje na výkon budoucího povolání studiem, by v předmětném období uplatnění na trhu práce nalezl a bylo by možno to po něm právem požadovat. Soud je ale přesvědčen, že nelze odhlédnout od žalovaným prokázané skutečnosti, že právě v předmětném období progredovalo jeho onemocnění s kořeny v neuspořádaném rodinném prostředí, z něhož žalovaný pochází, pro něž se dlouhodobě léčí a jež má vliv na jeho koncentraci, výkon i rozhodování. Dle MUDr. příjmení v předmětném období došlo ke zvýraznění a prohloubení symptomů jeho onemocnění a žalovaný vzhledem k nim tehdy nebyl schopen nastoupit do zaměstnání a pracovat, léčil se a byl vyšetřován, posléze hlášen na úřadu práce a 12. 4. 2021 mu musela být vystavena dočasná pracovní neschopnost, která trvala do října 2021. Je tedy nepochybné, že v předmětném období bránily žalovanému akutní zdravotní důvody v tom, aby se začal sám živit. Skutečnost, že žalovaný není poživatelem invalidního důchodu jako osoba s těžkým zdravotním postižením a že u něho nebyl shledán pokles jeho pracovní schopnosti na tomto závěru nemůže nic změnit. Progresi onemocnění, která žalovaného v předmětném období postihla, mu nelze přičítat k tíži, a po žalobkyni jako matce žalovaného lze právem požadovat, aby jej v této pro žalovaného složité situaci podpořila alespoň výživným. Soudu neuniká, že vztahy účastníků jsou složité, a to zřejmě i v důsledku onemocnění žalovaného, nicméně stále jde o vztah matky a syna, na jehož kvalitě se podílejí obě strany. Soud proto rozhodl, že žaloba žalobkyně se jako nedůvodná zamítá. Přijatý závěr není v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013 sp.zn. I ÚS 2306/2012, na nějž žalobkyně odkazovala, neboť i z něj mimo jiné vyplývá, že znevýhodněné dítě si zpravidla své postižení nezpůsobilo a potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět - dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků - přivedl, tedy rodiče, pokud to samozřejmě jeho majetkové možnosti objektivně umožňují. Na druhou stranu i žalovaný si musí přes své zdravotní obtíže být vědom toho, že je třeba, aby plně využíval svých studijních předpokladů ke svému prospěchu a nadále již plynule pokračoval v přípravě na budoucí povolání, aby zbytečně nevyvolával v rodičích podezření, že svého znevýhodnění zneužívá. Žalovaný se musí vedle přípravy na budoucí povolání připravovat i na to, že bude muset převzít i plnou odpovědnost za svoji výživu.
18. Vzhledem k námitkám žalobkyně proti tomu, jak soud v řízení mezi účastníky soud rozvrhl důkazní břemeno, pokládá soud za potřebné dodat, že základní pravidlo dělení důkazního břemene stanoví, že procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy, nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů uplatnění této normy. Každá strana má proto dokázat skutkové předpoklady právní normy, která je této straně příznivá. Pokud je žalobní požadavek žalobkyně odvozován od § 911 o. z., bylo na ní, aby prokazovala, že žalobce byl v předmětném období schopen se živit sám, na žalovaném, který se žalobě bránil, naopak bylo, aby prokazoval, že ve stejném období vlastní obživy schopen nebyl. Žalobkyně své tvrzení neprokázala, žalovaný naproti tomu svým procesním povinnostem dostál a její tvrzení vyvrátil. Žalobkyně proto v řízení nemohla uspět. Je pravda, že rozhodnutí v této věci je protichůdné rozhodnutí o vyživovací povinnosti otce žalovaného ve věci sp.zn. 7C 45/2021, i když obě se týkají posouzení vyživovací povinnosti rodiče k žalovanému ve stejném období. Je tomu tak proto, že výsledky dokazování v této věci se od výsledků věci sp.zn. 7C 45/2021 liší v zásadní věci. Zatímco soud ve věci sp.zn. 7C 45/2021 uzavřel, že lékařskými zprávami žalovaný neprokázal, že by vůbec nebyl schopen sám se živit, v dané věci právě toto své tvrzení jinými lékařskými zprávami jednoznačně prokázal, jak vyplývá ze shora popsaného dokazování. Rozsudek v této věci proto neodporuje § 13 o. z.
19. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na provedení důkazu sdělením UK z 4. 2. 2021, přehledem splněných zápočtů, emailem děkana, přihláškou anonymizováno UK, doklade o studiu, výslechem otce žalovaného jméno celé jméno žalovaného, k tomu, že sháněl žalovanému zaměstnání, dále zprávou zaměstnavatele žalobkyně k tomu, zda se matka o zaměstnání pro žalovaného informovala a zprávou úřadu práce k tomu, zda žalovanému bylo zprostředkováno zaměstnání v době, kdy byl v tomto úřadu evidován, čestným prohlášením z 16. 2. 2022. Skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány totiž v řízení nebylo třeba prokazovat.
20. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 146 odst. 2 a § 142 odst.1 věta prvá o.s.ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalobkyně v části řízení zavinila jeho zastavení zpětvzetím žaloby a v další části předmětu sporu podlehla, je proto povinna nahradit účelně vynaložené náklady protistrany. Žalovaný byl v řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů, ustanoveným usnesením podepsaného soudu ze dne 4. 8. 2021 č.j. 3C 67/2021-50. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. platí, že zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Žalobkyni bylo proto uloženo, aby České republice, na účet Okresního soudu v Jičíně zaplatila částku 16.800 Kč. Tato představuje náhradu odměny ustanoveného zástupce žalovaného podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve výši 2.500 Kč za úkon právní služby. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 16. 6. 2016 sp.zn. 21 Cdo 3890/2015, dle jehož závěrů, domáhá-li se rodič, aby soud rozhodl o tom, že zletilému dítěte již právo na poskytování výživného nenáleží (tedy, že právo zletilého dítěte na výživné relativně zaniklo pro jeho schopnost samo se živit), jde o určovací žalobu, neboť v takovém případě není předmětem řízení plnění (výživné), ale pouze existence vyživovacího závazku. Zástupce žalovaného vykonal 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení včetně porady s klientem, další porada s klientem 6. 9. 2021, nahlížení do spisu 22. 9. 2021, účast na jednání 2. 11. 2021 a 28. 2. 2022, další porada s klientem 18. 2. 2022), odměna za ně činí 15.000 Kč (6x 2500 Kč) a je k ní třeba připočíst 6 paušálních náhrad nákladů dle § 13 odst. 3 AT á 300 Kč tj. 1.800 Kč.
21. Podle § 140 odst. 2 věta prvá o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.
22. Dle uvedeného ustanovení soud dále rozhodl o povinnosti České republiky ustanovenému zástupci odměnu za zastupování a náhradu jeho nákladů, vypočtenou výše, v částce 16.800 Kč z rozpočtových prostředků zaplatit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna ve lhůtě k plnění, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.