Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 133/2022-36
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 008,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení 7 008,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 008,40 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 18. 9. 2019 do 9. 12. 2021 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 395,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení 7 008,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 008,40 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 18. 9. 2019 do 9. 12. 2021 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 395,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba, IČO, sídlem adresa, na základě smlouvy o úvěru ze dne
17. 5. 2019 ve výši 10 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 008,40 Kč v době splatnosti do 17. 9. 2019. Před poskytnutím finančních prostředků provedla žalobkyně lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází za účelem zjištění jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr nesplatil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, nárok na poplatek za úvěr ve výši 7 008,40 Kč. Nesplacenou pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne 19. 11. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena v písemnosti ze dne 3. 12. 2021 předané k poštovní přepravě dne 3. 12. 2021, ve které byl žalovaný současně vyzván, aby dluh z úvěru uhradil na bankovní účet žalobkyně do 3 dnů od obdržení této listin y. Protože žalovaný na tuto výzvu nereagoval, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.
2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.
3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil přesto, že si předvolání k němu osobně dne 15. 7. 2022 (stejně jako žalobu a usnesení s výzvou, aby se k uplatněnému nároku u soudu vyjádřil) převzal. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 17. 5. 2019. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 17. 9. 2019 (123 dní) a v té době měl žalovaný kromě jistiny zaplatit žalobkyni také poplatek za úvěr ve výši 7 008,40 Kč. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaplatila 17. 5. 2019 v 15:42 hod. na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, z písemného oznámení ze dne 3. 12. 2021 podané k poštovní přepravě dne 3. 12. 2021 o změně v osobě věřitele, které zároveň obsahovalo výzvu dlužníku, aby do 3 dnů od obdržení této listin y dluh uhradil na účet žalobkyně, bylo prokázáno, že žalobkyně je v tomto sporu věcněprávně legitimována, když nabyla cesí právo na zaplacení dluhu nesplaceného žalovaným původní věřitelce.
4. Byť žalobkyně v návrhu uvedla, že lustrovala žalovaného před poskytnutím úvěru ve veřejně dostupných evidencích za účelem prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, žádný konkrétní důkaz na podporu tohoto tvrzení nepředložila a svou neúčastí
u soudu se sama zbavila možnosti být v naznačeném směru poučena, aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy a osvědčila tak, že se řádně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1 ., 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebním úvěru (dále jen „zákon o spotřebním úvěru “), zda tedy předtím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, skutečně prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost v naznačeném směru – jak tvrdila v žalobě – splnila, a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018 , tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.
5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy shledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky 10 000 Kč. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout.
6. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne
3. 12. 2021 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do 3 dnů od obdržení této listin y. Výzva k plnění byla předána právní předchůdkyní žalobkyně k poštovní přepravě dne 3. 12. 2021, tudíž třetím pracovním dnem od tohoto data nastala podle § 573 o. z., fikce doručení této výzvy. Marným uplynutím stanovené lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 10 000 Kč v zákonné výši za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. Nad rámec takto přiznaného nároku soud posoudil žalobu jako nedůvodnou,
a proto ji zamítnul.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 395,90 Kč, přičemž tato částka představuje 17,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 008,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.
8. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího. Žalobkyně je právnickou podnikající osobou v oblasti úplatného nabývání souborů či kmenů pohledávek od původních úvěrujících či zapůjčitelů, kteří evidují nedoplatky svých dlužníků, a kteří řádně a včas vůči nim nezaplatili spotřebitelské úvěry a zápůjčky. Tyto pak žalobkyně vymáhá formou u soudu podaných žalob a žaloby se pak ve svém obsahu liší pouze v označení dlužníka, době splatnosti dluhu, ve výši dlužné částky a v době uzavření postupní smlouvy. V ostatním obsahu se pak jedná o ustálený vzor uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.
9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 , věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. Splatnost nákladů řízení vázal soud k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.