Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

115 C 45/2022-27

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 6 533,02 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 533,02 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 229,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 533,02 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 229,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 21. 4. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 533,02 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“), a žalovaným byla dne 26. 1. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 22 840 Kč. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne 26. 1. 2007 byla mezi společností právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce číslo. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, tj. celkem 33 920 Kč, v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč; poslední splátka měla být splatná 1. 2. 2008. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 22 840 Kč, kdy z toho byla částka 9 373,02 Kč započtena na úhradu souhrnného poplatku a částka 13 466,98 Kč byla započten na úhradu jistiny.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce byla dne 26. 1. 2007 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí půjčky nezaměstnaný, měl však příjem z brigády ve výši 15 000 Kč, současně byl poživatelem dávek státní podpory ve výši 4 400 Kč. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 19 400 Kč. Výdaje žalovaného činily celkem 8 280 Kč a sestávaly z nájemného ve výši 3 780 Kč, nákladů na telefon ve výši 500 Kč, výdajů na domácnost ve výši 4 000 Kč. Účelem půjčky byl nákup automobilu. Z karty vyplývá, že žalovaný předložil občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouvu, účty za nájem a bankovní výpisy. Zaměstnání bylo ověřeno u agentury, která zprostředkovávala brigádu žalovaného.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 6. 1. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 11 080 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 1. 2. 2021.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 14. 10. 2009, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle , , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“).

11. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

13. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

14. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

15. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena před nabytím účinnosti , o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

17. Soud se proto nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o půjčce. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí půjčky nezaměstnaný a byl poživatelem dávek státní podpory. Příjem žalovaného pak měl být tvořen i příjmy z brigád ve výši 15 000 Kč, tato skutečnost však nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně žádným způsobem ověřována. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si minimálně zdroj tohoto brigádního příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

18. Smlouva o půjčce uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčky splatit, a přesto mu úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

19. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na www.nsoud.cz).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o půjčce uhradil 22 840 Kč, tedy částku převyšující půjčenou jistinu. Z důvodu shora uvedených proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalovanému, který byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z paušální částky nákladů žalovaného dle ustanovení za jeden úkon (vyjádření ze dne 20. 5. 2022) ve výši 300 dle této ve spojení s  této vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.