Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 321/2022-36

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 970,29 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 6 970,29 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 6 970,29 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 970,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO číslo, uzavřela s žalovaným dne

14. 6. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, a žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky stanovené jako 2 % z čerpaného úvěru, přičemž výše měsíční splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Součástí každé splátky byla i úhrada úroků a poplatků včetně případné smluvní pokuty. Výše úroku byla dána úrokovým lístkem. Poplatky i výše smluvní pokuty byly dány sazebníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy otevřela žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný v období od června 2016 do března 2019 čerpal z úvěrového rámce peněžní prostředky o celkovém objemu 16 464 Kč. Žalovaný úvěr včas

a řádně nesplácel, pročež žalobkyně v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila dopisem ze dne 30. 9. 2020 úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 30 417,40 Kč. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni na jistině částku 6 125,29 Kč, na smluvním úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti částku 591,61 Kč, na smluvních poplatcích částku 845 Kč, na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni 16. 9. 2021 částku 505,85 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 125,29 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 22,99 % z částky 6 125,29 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Původní věřitelka, společnost právnická osoba svou pohledávku za žalovaným postoupila na právnická osoba a.s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021. Společnost anonymizováno právnická osoba následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ač byl před podáním žaloby k zaplacení žalované částky vyzván

a bylo by nabídnuto smírné řešení věci.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud k projednání věci nenařídil jednání, neboť účastníci s rozhodnutím soudu v jejich nepřítomnosti souhlasili (fikce souhlasu). Soud proto věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním

a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

4. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne 14. 6. 2016,

z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardním spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro kreditní kartu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela k žádosti žalovaného dne 14. 6. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce s limitem 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané z úvěrového rámce právní předchůdkyni žalobkyně splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z čerpaných peněžních prostředků. Součástí každé splátky měla být i úhrada úroku z úvěru a poplatků. Žalovaný v žádosti o smlouvu uvedl ke svým poměrům, že bydlí u rodičů, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 15 160 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí

55 000 Kč.

5. Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014, produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingové úvěry a kreditní kartu účinné od 1. 3. 2015 obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků ze smlouvy o úvěru. Sazebník poplatků stanovoval výši poplatků

a smluvních pokut, které mohly být žalovanému v průběhu smluvního vztahu účtovány. Úrokový lístek stanovoval výši úroku z úvěru, která činila 22,99 % ročně.

6. Z výpisů ke kreditní kartě příjmení příjmení za období od června 2016 do září 2020 a platební historie má soud za zjištěné, že žalovaný úvěr čerpal ode dne 14. 6. 2016. Celkově mu byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 464 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyni vrátil celkovou částku 30 417,40 Kč.

7. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 10. 2020 včetně podacího archu ze dne 8. 10. 2020 má soud za zjištěné, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek právní předchůdkyně žalobkyně smluvní vztah ukončila a úvěr zesplatnila. Ke dni ukončení smlouvy činila dlužná částka 7 561,90 Kč, z toho dlužné poplatky pak částku 845 Kč a dlužný úrok částku 591,61 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 12. 2021 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení žalované částky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021, povolení žádosti o postoupení pohledávky 3. osobě ze dne 1. 11. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021, včetně podacího archu ze dne 4. 10. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne

5. 11. 2021, včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že původní věřitelka společnost právnická osoba postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s., která následně dne 21. 10. 2021 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny dopisem ze dne 29. 9. 2021 a dopisem ze dne 5. 11. 2021.

10. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným v žádosti o anonymizována dvě slova ze dne 10. 6. 2016, z kontroly žalovaného v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR. Po odečtení výdajů od příjmů žalovaného při zohlednění částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k výpočtu disponibilní částky, na jejímž základě bylo žádosti žalovaného o úvěr vyhověno.

11. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily její zákonnou povinnost dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalovaného – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalovaného pohledávku splácet.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

13. Dle ., (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o revolvingovém úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

24. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku z 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizována dvě slova číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru

a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne,

a to v tříleté promlčecí době.

25. Ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ stanovující důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

26. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný uvedl ke svým poměrům, že bydlí u rodičů, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 15 160 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí

55 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR. A po odečtení výdajů od příjmů žalovaného při zohlednění částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k výpočtu disponibilní částky, na jejímž základě bylo žádosti žalovaného o úvěr vyhověno. Výše shrnutý způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud nepovažuje za dostatečný. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční čistý příjem za tři měsíce činí 15 160 Kč. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných

a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně si tudíž měla vyžádat od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si příjmy a výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. K tomu je nutné dodat, že platí, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

27. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 16 464 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 30 417,40 Kč. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil více, než mu žalobkyně poskytla, soud výrokem I. rozsudku celý nárok žalobkyně, tj. co do zaplacení částky 6 970,29 Kč s příslušenstvím, zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení

by příslušela procesně úspěšnějšímu žalovanému, který byl ovšem ve věci nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).