Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 59/2022-42

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 34 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 177 Kč a dále ve výši rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 25. 5. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 678 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 177 Kč a dále ve výši rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 25. 5. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 678 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, došlo dne datum k uzavření úvěrové smlouvy číslo podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 510 Kč do 24. 5. 2020. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, tudíž mu vznikla další povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, včetně úroku z prodlení v zákonné výši, dále úhrady sjednaného úroku ve výši 5 510 Kč, úhrady sjednané smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč (pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 25. 5. 2020 do 1. 6. 2021), úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu od 25. 5. 2020 do 1. 6. 2021 ve výši 2 547,95 Kč, dále paušální náhrady nákladů upomínání ve výši 150 Kč (za tři zaslané upomínky) a konečně též náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.

3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané uzavření úvěrové smlouvy číslo dne datum mezi úvěrující a žalovaným, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázal uhradit do 30 dní a současně zaplatit úrok ve výši 1 840 Kč (odpovídající úrokové sazbě 279,83 % ročně), kdy toto lze mít za prokázané z doložené elektronické verze návrhu smlouvy ve spojení s výpisem z účtu žalobkyně, podle kterého došlo téhož dne k načerpání úvěrové částky ve prospěch účtu žalovaného vedeného u stejné banky. Stejnou smlouvou se pak žalovaný zavázal pro případ svého prodlení s úhradou svých závazků ze smlouvy zaplatit úvěrující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a také poplatek 50 Kč za každou zaslanou tzv. jinou písemnou upomínku. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení lze pak mít za prokázanou z doložené postupní smlouvy vč. přílohy a dále z notifikace postoupení ze dne 25. 6. 2021. Z doložených upomínek pak má soud prokázáno upomínání žalovaného upomínkami ze dne 7. 6. 2020, 24. 6. 2020 a 5. 7. 2020.

4. Na druhou stranu nemá soud za prokázané uzavření dodatku k úvěrové smlouvě číslo dne datum, neboť doložena byla pouze elektronické verze (nepodepsaného) návrhu smlouvy, přičemž v tomto případě nelze dovodit žádnou věcnou souvislost mezi tvrzeným uzavřením smlouvy v závěru dubna 2020 a faktickým přenecháním peněžních prostředků v celkové výši 17 000 Kč, k němuž dle doloženého výpisu z účtu došlo již ve dnech 19. a 20. 12. 2019, tedy s předstihem několika měsíců. Ve vztahu k částce 17 000 Kč tak měl soud za nepochybně prokázaný toliko její převod z účtu úvěrující na účet žalovaného, nikoliv však její smluvní podklad.

5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. , ze dne 12. 1. 2021, č. j. -61, ze dne 18. 5. 2021, č. j. ) v obdobných věcech, jak mu ukládá ustanovení , (dále jen „“). Veden závěry odvolacího soudu dospěl nalézací soud k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy číslo ze dne datum pro rozpor s dobrými mravy ( a občanského zákoník), a to jednak z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného úroku, jestliže průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů v prosinci 2019 činila dle databáze České národní banky 8,7 % ročně (tj. sjednáno byla navýšení více než třicetinásobné, tzn. sjednaná úroková sazba je vyšší o více než tři tisíce procent, kdy podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %, zde cca na 12 % ročně), jednak z důvodu dalších smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy (př. RPSN činí 1 141,2 %). Za nepřiměřená a pro spotřebitele neúměrně tíživá by bylo možno považovat i další smluvní ujednání zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaný byl dále vystaven povinnosti hradit citelné smluvní pokuty (0,1 % denně) navíc vedle úroku z prodlení, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalovanému jako spotřebiteli povinnosti, které mu ze zákona nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, paušalizovaná náhrada nákladů, jak patrno z uplatněných žalobních nároků). To vše v situaci, kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není (taková ujednání pak pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání). Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek a nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení , když jednak nelze přehlédnout, že ujednání o úroku je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy a že s ohledem na standardní obsah smluv konstruovaných žalobkyní, jak je soudu znám z jeho vlastní činnosti, který je očividně formulován jednostranným způsobem ve prospěch zájmů úvěrující (finanční služby úvěrující jsou zcela zjevně založeny na kořistění z notoricky známé finanční negramotnosti a lhostejnosti českých spotřebitelů, kdy navíc valná většina těchto věcí vůbec nedospěje do fáze plnohodnotného soudního přezkumu), nemá soud nejmenších pochyb o tom, že by úvěrující k poskytování úvěru za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tj. za podmínek obdobných úvěrování bank – dlužno zdůraznit, že neexistuje jakékoliv racionální odůvodnění přiznávat jiným institucím finančního trhu privilegované postavení oproti postavení bank) vůbec nepřistoupila, tj. žádné takové podnikání (za podmínek obvyklého či mírně vyššího úroku a férových smluvních podmínek) by nebyla ochotna provozovat ( in fine). Podobně nalézací soud neshledává důvodu privilegovat krátkodobé úvěry oproti jiným, neboť z hlediska komplexu těchto závazků jde z hlediska úvěrovaného, který má více závazků, i z hlediska úvěrujícího, který má stovky až tisíce takto konstruovaných pohledávek, jde o totéž (ostatně dlouhodobost závazku byla posuzované úvěrové smlouvě imanentní, jak plyne z jejího obsáhlého ujednání o de facto automatické prolongaci). Soud tedy z vyložených důvodů uplatněné nároky posoudil toliko jako nároky z bezdůvodného obohacení, což platí též případ částky 17 000 Kč přenechané žalovanému, u které nebyl prokázán smluvní podklad, kdy podle ustanovení náleží žalobkyni právo na vrácení toho, co na základě neplatné a neexistentní smlouvy žalovanému plnila, a to v rozsahu, v němž se žalovaný obohatil ( ), když žalovaný se obohatil o celkovou částku 25 000 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na její zaplacení spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení ve výši odpovídající ustanovení od data doručení upomínky ze dne 6. 7. 2020, kdy v případě předchozích dvou upomínek není zřejmé, kdy tyto byly odeslány. Ve zbylém rozsahu musel soud žalobu zamítnout.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná z 62 %, tedy má právo na náhradu 24 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 372 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle a , advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 252 Kč ( ). Při podílu 24 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 678 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s  uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Na existenci svého závazku vč. možnosti soudního vymáhání byl žalovaný upozorněn již v rámci notifikace postoupení učiněné předchozí věřitelkou, stejně jako řady předchozích upomínek, čímž byl zcela vyčerpán smysl předžalobní výzvy dle ustanovení a následnou výzvu zástupce žalobkyně již nelze považovat za účelně vynaložený úkon.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li žalovaný povinnost, kterou mu toto rozhodnutí ukládá, může žalobce podat návrh na exekuci nebo výkon rozhodnutí.