Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 116/2022-83

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa

o zaplacení částky 2 080,55 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 432,83 Kč se řízení zastavuje.

II. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 080,55 Kč s úrokem z částky 2 080,55 Kč ve výši 13,6 % p.a. od 22. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 005,42 Kč a s úrokem z prodlení z částky 2 080,55 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 22. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 432,83 Kč se řízení zastavuje.</b> <b>II. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 080,55 Kč s úrokem z částky 2 080,55 Kč ve výši 13,6 % p.a. od 22. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 005,42 Kč a s úrokem z prodlení z částky 2 080,55 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 22. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2021 zaplacení celkem částky 2 080,55 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 21. 6. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, dříve právnická osoba) smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 13,6 % p.a. a poplatky dle sazebníku) pravidelnými 72 měsíčními splátkami po 1 332,53 Kč (včetně sjednaného pojištění ve výši 109 Kč měsíčně) počínaje dnem 18. 7. 2017. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 3. 2018 zesplatnila. Dlužná částka tak byla ke dni podání žaloby představována jistinou ve výši 2 080,55 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 56,07 Kč a 6 382,18 Kč.

K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z údajů jím poskytnutých v žádosti o úvěr, a dále (s ohledem na skutečnost, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr podnikal) z interního modelu, který hodnotil sociodemografický profil žalovaného a následně byl vypočten příjem z podnikání, který byl srovnatelný s příjmem, který by žalovaný získal, kdyby byl zaměstnán; uvedeným postupem byl příjem žalovaného určen na částku 28 499,16 Kč. Z interních zdrojů banka dále zjistila, že vůči ní měl žalovaný závazky s výší měsíčních splátek 1 284,46 Kč.

2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. / a 4/ , dnem 16. 5. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 6. 5. 2022).

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 23. 5. 2019 mezi žalobkyní a společností právnická osoba, a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky pak byl žalovaný informován dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 5. 2019.

4. Podáním ze dne 30. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 432,83 Kč. Soud proto ohledně této částky řízení dle , 2 zastavil.

5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka číslo ze dne 21. 6. 2017, z výpisu z běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč.

Dopisem ze dne 23. 3. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu k datu 23. 3. 2018 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 60 702,78 Kč.

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že v tomto žalovaný uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho roční příjem z podnikání (rozdíl mezi příjmy a výdaji) činí 163 900 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně při jednom zdroji příjmu. Žalovaný neuvedl žádné závazky ani nekonkretizoval žádné své výdaje.

Dle daňového přiznání za rok 2016 činil u žalovaného základ daně 163 900 Kč, daň 24 585 Kč.

7. Podle ust. , , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr a daňové přiznání žalovaného za rok 2016. Těmito listinami bylo doloženo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 11 609 Kč (od základů daně 163 900 Kč soud odečetl daň 24 585 Kč a rozdíl vydělil dvanácti měsíci). Tvrzený příjem do domácnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně nebyl nijak doložen, když v žádosti byl navíc uveden zdroj příjmu pouze jeden, což odpovídá pouze příjmu žalovaného. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalovaného spojené s vyživovací povinností, bydlením, zdravotním stavem apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. spisová značka, spisová značka číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. spisová značka, spisová značka číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. spisová značka číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. . Tvrzené příjmy do domácnosti a výdaje žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány, právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu nemohla vycházet z interního modelu ohledně příjmů žalovaného, když tyto byly řádně doloženy daňovým přiznáním a dosahovaly pouze částky 11 609 Kč (nikoli žalobkyní předpokládané částky 28 499,16 Kč). Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle , 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Protože žalovaný již uhradil celkem 78 121,63 Kč (36 121,63 Kč + 42 000 Kč), tedy více než poskytnutých 60 000 Kč, nezbylo soudu, než žalobní návrh v celém rozsahu zamítnout.

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle , když úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí.