Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 243/2022-16

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částka se zákonnými úroky z prodlení z částky částka od datum do datum.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek z žaloby v částce částka na účet Okresního soudu v Benešově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni [částka] se zákonnými úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek z žaloby v částce [částka] na účet Okresního soudu v Benešově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Okresnímu soudu v Benešově dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, dále částky částka a částky částka a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že poskytla žalovanému dne datum na základě jeho žádosti z téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši částka, splatný původně dne datum. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni sjednaný poplatek. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátil a neučinil tak ani po řadě urgencí a upomínek ze strany žalobkyně. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobkyně zkoumala jeho úvěruschopnost a vytvořila "skóringovou kartu", podle které provedla tzv. preskóring. Dále si od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmech výplatními páskami za období srpen až říjen rok a leden rok. Z těchto podkladů žalobkyně vypočetla průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně částka. Informace o výdajích žalované žalobkyně získala z prohlášení žalovaného a dále pak ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým Úřadem. Po zohlednění uvedených faktů žalobkyně výpočtem a porovnáním individuálních dat zjistila a ověřila měsíční výdaje žalovaného ve výši částka za bydlení a energie a částka na osobní výdaje. Dále žalobkyně provedla lustraci centrální evidence exekucí, lustraci insolvenčního rejstříku a ověření úvěrové zprávy z registru úvěrů anonymizováno, který provozuje Společnost anonymizováno – právnická osoba, ze kterého žalobkyně zjistila, že žalovaný měsíčně splácí částka. Totožnost žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru vícekrokově ověřila. Žalovaný do dnešního dne na úhradu úvěru ničeho neuhradil. Žalobkyně odeslala žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě, za které byla naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů částkou ve výši částka, resp. částka. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení a za to žalovanému naúčtovala částka. Dalšími náklady jsou pak částky vynaložené na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování žalovanému po splatnosti.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle , (dále jen ).

3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru, ověřovací platbou, kopií občanského průkazu žalovaného, skóringovou kartou, upomínkou a výzvou k zaplacení s potvrzením podáním upomínky od České pošty, s. p. Tyto důkazy hodnotil soud jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle ust. a další dokazování neprováděl, neboť dosud provedené důkazy považoval za dostatečné. Z dokazování byl zjištěn následující skutkový stav.

4. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva, a to elektronickou cestou, kdy žalovaný potvrdil text smlouvy odesláním potvrzující platby ve výši částka a odesláním fotografie občanského průkazu. Téhož dne byla žalobkyní převedena částka částka na účet žalovaného, kterou se žalovaný dle smlouvy zavázal vrátit spolu s úrokem z poskytnuté částky ve výši 39 % ročně a poplatkem ve výši částka, a to do 30 dnů od poskytnutí částky. Pro případ řádného a včasného vrácení úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému slevu z poplatku tak, že po slevě zaplatí částka. Pro případ prodlení si strany sjednaly v článku 7.1 písm. c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Dále si strany v článku 7.4 sjednaly poplatek za první upomínku ve výši částka, poplatek za druhou upomínku ve výši částka a poplatek za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury právnická osoba ve výši částka. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky a poslední výzvu před žalobou.

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal se žalobkyní dne datum smlouvu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byly na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

6. Ke zkoumané úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně výplatní pásky žalovaného za období srpen až říjen 2021 a leden 2022 vystavené společností právnická osoba, podle kterých byla čistá mzda žalovaného v srpnu 2021 ve výši částka, v září 2021 ve výši částka, v říjnu 2021 ve výši částka a v lednu 2022 ve výši částka. V posouzení úvěruschopnosti žadatele je uvedeno, že příjem žalovaného je částka a jeho výdaje částka, rozdíl příjmů a výdajů pak částka. Dále žalobkyně provedla žalovanému pre-skóring a ohodnotila ho na 474 bodů, přičemž největší počet bodů získal žalovaný za to, že žádost podával opakovaně.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“) a ze , o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitý zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle a b) , (dále jen„ “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost ( ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila, nicméně soud k tomuto závěru po provedeném dokazování nedospěl. Žalobkyně vyšla při posuzování úvěruschopnosti pouze z prohlášení žalovaného doplněného o statistické údaje, které však nelze považovat za dostatečné, neboť o konkrétní finanční situaci povinného a jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit nic nevypovídají. Závěr žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak prokázán. Dle údajů v ě posouzení úvěruschopnosti žadatele byl uveden příjem žalovaného částkou částka a výdaje částkou částka. Skutečnost, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného, byla prokázána výplatními páskami, jak konkrétně žalobkyně dospěla k výdajům ve výši částka, nebylo žádnými důkazy podloženo. Žalobkyně v tomto smyslu odkazuje pouze na statistické údaje a prohlášení žalovaného, které však nejsou pro posouzení úvěruschopnosti konkrétní osoby dostatečné, neboť každý jednotlivý případ je třeba posuzovat individuálně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl ji soud poskytnout poučení dle , (dále jen „ “), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem.

16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.)

19. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 2991 o. z. o případném vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka a žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. Žalovanému tak zůstala povinnost vydat žalobkyni částku částka jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná a poplatků a smluvní pokuty, které mají oporu v neplatné smlouvě, soud žalobu zamítl. Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

21. Žalobkyni bylo uloženo, aby zaplatila doplatek soudního poplatku ve výši částka, neboť prozatím zaplatila částka za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a chybí tak ještě doplatit částka z celkové výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení částka podle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (přílohy k  , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.