Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 28/2022-56
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 56 942 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 680 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 680 Kč od 10.10.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 49 262 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 825,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 908,93 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do 9.10.2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně částky 25 381 Kč od 10.10.2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,07% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21.2.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit ji částku 56 942 Kč spolu kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 825,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 908,93 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do zaplacení a dále úrokem ve výši 19,07% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 28.3.2019 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a které se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 952 Kč a dále odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč v 36 splátkách po 2 832 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 22.4.2021 zesplatněn. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 33 061 Kč, úhrady za služby ve výši 23 881 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1908,93 Kč a dále kapitalizované úroky z prodlení ve výši 825,84 Kč a dále z dlužné jistiny plynoucí úroky a úroky z prodlení. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované, na základě informací získaných od žalované a dále z databází, které byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazeného úvěru byla dne 8.9.2021 postoupena na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou se společností právnická osoba Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku 32 320 Kč.
5. Z výplatní pásky za měsíc leden 2019 soud zjistil, že žalované byla určena k výplatě mzda ve výši 17 042 Kč.
6. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2018 soud zjistil, že žalované byla určena k výplatě mzda ve výši 18 888 Kč.
7. Z výplatní pásky za měsíc únor 2019 soud zjistil, že žalované byla určena k výplatě mzda ve výši 17 042 Kč.
8. Z registru platebních informací soud zjistil, že žalovaná měla jeden spotřebitelský úvěr z 21.2.2019 od anonymizováno ve výši 2000 Kč s tím, že má uhradit 3 533 Kč.
9. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před zesplatněním ze dne 10.3.2021 právní předchůdce žalobkyně sdělil žalované, že ke dni 20.4.2021 se stane úvěr splatným v plné výši a to 29 984 Kč.
10. Z dopisu ze dne 1.4.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou seznámil se splátkovým kalendářem úvěru s tím, že výše splátky činila 2 832 Kč měsíčně.
11. Z Karty zákazníka se souhlasem o zpracování osobních údajů soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč s tím, že bydlí v nájmu u soukromé osoby, výše měsíčního přijmu činí 18 000 Kč, výdaje ne bydlení 7 500 Kč, osobní výdaje 4 410 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč Celkem výdaje tedy činí 12 910 Kč.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 13.1.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 62 863,15 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo současně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14.1.2022, jak vyplývá z podacího lístku.
13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela dne 28.3.2019 s žalovanou smlouvu na poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž administrativní poplatek měl činit 18 000 Kč, úroky 43 952 Kč (úroková sazba činila na 36 měsíců 56,68% ročně). RPSN úvěru činila 108% ročně.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost právnická osoba uzavřeli dne 8.9.2021 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovanými v seznamu pohledávek.
15. Z výpisu z účtu společnosti právnická osoba soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 40 000 Kč.
16. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou ve výši 58 232,13 Kč ze smlouvy číslo.
17. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právnická osoba anonymizováno oznámila žalované dne 5.10.2021 postoupení pohledávky z úvěru na žalobkyni a zároveň požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Tento dopis byl podán k poštovní přepravě téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.
18. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzvy k úhradě dluhu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 58 232,13 Kč s tím, že spotřebitelský úvěr se stal ke dni 22.4.2021 splatným.
19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
20. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 28.3.2019 s žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, která se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 832 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 32 320 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalované a zaznamenal do zákaznické karty. Dne 8.9.2021 uzavřela společnost právnická osoba s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazeného úvěru. Dne 5.10.2021 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
1. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měla být žalovaná zaměstnána ve anonymizována tři slova část obce s čistým měsíčním příjem 18.000 Kč a výdaji v celkové částce 12 910 Kč (7 500 Kč bydlení, osobní výdaje 4 410 Kč, ostatní výdaje 1000 Kč). Žalované pak měsíčně mělo zůstávat 5 090 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru. Pokud by tomu tak bylo, tak výše splátky by činila více jak 50 % z tohoto zůstatku a žalované by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních a u takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovanou, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalované, mohl si od žalované vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalované zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
28. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byla poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a uhradila částku 32 320 Kč, zbývá ji tedy uhradit částka 7 680 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5.10.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 8.10.2021. Dne 9.10.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 10.10.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla úspěšná ve 86% věci a příslušela by jí tak náhrada nákladů řízení, avšak žádné prokazatelné náklady žalované nevznikly.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 680 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 680 Kč od 10.10.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 49 262 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 825,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 908,93 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do 9.10.2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně částky 25 381 Kč od 10.10.2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,07% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21.2.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit ji částku 56 942 Kč spolu kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 825,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 908,93 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do zaplacení a dále úrokem ve výši 19,07% ročně z částky 33 061 Kč od 9.9.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 28.3.2019 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a které se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 952 Kč a dále odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč v 36 splátkách po 2 832 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 22.4.2021 zesplatněn. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 33 061 Kč, úhrady za služby ve výši 23 881 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1908,93 Kč a dále kapitalizované úroky z prodlení ve výši 825,84 Kč a dále z dlužné jistiny plynoucí úroky a úroky z prodlení. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované, na základě informací získaných od žalované a dále z databází, které byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazeného úvěru byla dne 8.9.2021 postoupena na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou se společností [právnická osoba] Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku 32 320 Kč. 5. Z výplatní pásky za měsíc leden 2019 soud zjistil, že žalované byla určena k výplatě mzda ve výši 17 042 Kč. 6. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2018 soud zjistil, že žalované byla určena k výplatě mzda ve výši 18 888 Kč. 7. Z výplatní pásky za měsíc únor 2019 soud zjistil, že žalované byla určena k výplatě mzda ve výši 17 042 Kč. 8. Z registru platebních informací soud zjistil, že žalovaná měla jeden spotřebitelský úvěr z 21.2.2019 od [anonymizováno] ve výši 2000 Kč s tím, že má uhradit 3 533 Kč. 9. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před zesplatněním ze dne 10.3.2021 právní předchůdce žalobkyně sdělil žalované, že ke dni 20.4.2021 se stane úvěr splatným v plné výši a to 29 984 Kč. 10. Z dopisu ze dne 1.4.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou seznámil se splátkovým kalendářem úvěru s tím, že výše splátky činila 2 832 Kč měsíčně. 11. Z Karty zákazníka se souhlasem o zpracování osobních údajů soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč s tím, že bydlí v nájmu u soukromé osoby, výše měsíčního přijmu činí 18 000 Kč, výdaje ne bydlení 7 500 Kč, osobní výdaje 4 410 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč Celkem výdaje tedy činí 12 910 Kč. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 13.1.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 62 863,15 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] současně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14.1.2022, jak vyplývá z podacího lístku. 13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 28.3.2019 s žalovanou smlouvu na poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž administrativní poplatek měl činit 18 000 Kč, úroky 43 952 Kč (úroková sazba činila na 36 měsíců 56,68% ročně). RPSN úvěru činila 108% ročně. 14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 8.9.2021 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovanými v seznamu pohledávek. 15. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 40 000 Kč. 16. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou ve výši 58 232,13 Kč ze smlouvy [číslo]. 17. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] oznámila žalované dne 5.10.2021 postoupení pohledávky z úvěru na žalobkyni a zároveň požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Tento dopis byl podán k poštovní přepravě téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. 18. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzvy k úhradě dluhu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 58 232,13 Kč s tím, že spotřebitelský úvěr se stal ke dni 22.4.2021 splatným. 19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 20. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 28.3.2019 s žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, která se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 832 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 32 320 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalované a zaznamenal do zákaznické karty. Dne 8.9.2021 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazeného úvěru. Dne 5.10.2021 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. 21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 23. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 25. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 26. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 27. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 1. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měla být žalovaná zaměstnána ve [anonymizována tři slova] [část obce] s čistým měsíčním příjem 18.000 Kč a výdaji v celkové částce 12 910 Kč (7 500 Kč bydlení, osobní výdaje 4 410 Kč, ostatní výdaje 1000 Kč). Žalované pak měsíčně mělo zůstávat 5 090 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru. Pokud by tomu tak bylo, tak výše splátky by činila více jak 50 % z tohoto zůstatku a žalované by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních a u takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovanou, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalované, mohl si od žalované vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalované zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 28. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byla poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a uhradila částku 32 320 Kč, zbývá ji tedy uhradit částka 7 680 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5.10.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 8.10.2021. Dne 9.10.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 10.10.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). 29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla úspěšná ve 86% věci a příslušela by jí tak náhrada nákladů řízení, avšak žádné prokazatelné náklady žalované nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí o soudu.