Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 46/2022-36
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 26 100,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 120,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 120,82 Kč od 19.2.2021 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 20 566,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 979,89 Kč od 19.2.2021 do 22.4.2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 566,52 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 413,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 413,37 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 120,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 120,82 Kč od 19.2.2021 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky 20 566,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 979,89 Kč od 19.2.2021 do 22.4.2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 566,52 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 413,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 413,37 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19.1.2022 ve znění doplnění ze dne 1.8.2022 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 26 100,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne 6.1.2020 uzavřela elektronicky prostřednictvím svých webových stránek webová adresa smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala částku v celkové výši 35 915 Kč. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím databází: insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRKI, EUCB. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr do 18.2.2021 Celkem žalovaná uhradila na úvěr částku 30 501,63 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbylé výši 17 499,94 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 8 229,95 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby – pozn. soudu). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 100,71 Kč od 19.2.2021 do zaplacení (po částečné zpětvzetí žaloby úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 979,89 Kč od 19.2.2021 do zaplacení – pozn. soudu).
2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co částky 120,82 Kč a úroku z prodlení z této částky. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
6. Žalovaná dne 6.1.2020 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu se smluvními úroky dle sazebníku (v době uzavření smlouvy ve výši 10,50 % měsíčně) měsíčními splátkami ve výši 11 % z nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. V případě prodlení žalované se splácením se žalovaná zavázala m.j. uhradit právní předchůdkyni žalobkyně náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč (viz smlouva o revolvingovém úvěru, viz standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky (viz obchodní podmínky) a sazebník (tento žalobkyně k žalobě nedoložila – pozn. soudu). Žalovaná byla ve smlouvě identifikována m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu a trvalým bydlištěm (viz smlouva o revolvingovém úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně dále ověřila totožnost žalované prostřednictvím fotokopie občanského průkazu žalované a fotografie žalované (viz fotokopie občanského průkazu, viz fotografie žalované). Dále žalovaná uvedla číslo bankovního účtu č. bankovní účet, na který měly být úvěr právní předchůdkyní žalobkyně poskytován (viz loan application info). Dle sdělení právnická osoba ze dne 14.7.2022 byla majitelem bankovního účtu č. bankovní účet v období od 6.1.2020 do 18.2.2021 žalovaná (viz sdělení). Žalovaná v období od 6.1.2020 do 10.11.2020 čerpala úvěr v celkové výši 35 915 Kč (viz potvrzení o provedené platbě, viz přehled platebních transakcí). Žalovaná byla povinna na úvěr do 18.2.2021 zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou částku ve výši 10 063,61 Kč s tím, že celková dlužná částka k datu 18.2.2021 činila 26 100,71 Kč (viz faktura). Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla následně postoupena dne 27.1.2020 smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.4.2021, viz doklad o odeslání ze dne 14.4.2021 - podací lístek). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 3 dnů (viz předžalobní výzva ze dne 14.4.2021, viz doklad o odeslání ze dne 14.4.2021 - podací lístek).
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 6.1.2020 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec pro čerpání úvěru. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 35 915 Kč. Úvěr pak měla žalovaná splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu se smluvním úrokem. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 30 501,63 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona.
10. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“
12. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
13. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.
14. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalované lustraci insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a databází CRKI, EUCB. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalované ani žádné doklady o výdajích žalované. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalované nebyla řádně posouzena.
16. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o revolvingovém úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).
17. Jelikož soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 35 915 Kč (částka poskytnutá žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila celkem 30 501,63 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit 5 413,37 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě úvěru v předžalobní výzvě ze dne 14.4.2021, kdy jí byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dny. K poštovní přepravě byla předžalobní výzva předána dne 14.4.2021. Třetí pracovní den, tj. v pondělí 19.4.2021, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z.) Lhůta 3 dny k úhradě žalované uplynula ve čtvrtek 22.4.2021, od 23.4.2021 je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 5 413,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 413,37 Kč od 23.4.2021 do zaplacení (viz výrok III). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ve zbývající části, tedy co do částky 20 566,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 979,89 Kč od 19.2.2021 do 22.4.2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 566,52 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku IV. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná. Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.