Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 126/2022-56
Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 982,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 031,19 Kč s úrokem v kapitalizované výši 655,78 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 390,85 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 11 301,99 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 951,01 Kč s úrokem v kapitalizované výši 11 039,22 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 55,97 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 1 966,16 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 031,19 Kč s úrokem v kapitalizované výši 655,78 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 390,85 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 11 301,99 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 951,01 Kč s úrokem v kapitalizované výši 11 039,22 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 55,97 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 1 966,16 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 20. 5. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 982,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2020 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč představující úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatek, tedy uhradit celkem částku 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od jejího podpisu; poslední splátka tedy měla být zaplacena dne 29. 6. 2021. Žalovaný řádně a včas nesplácel, když uhradil celkově částku 4 000,01 Kč, která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám a která byla poměrově alokována na jistinu a na příslušenství. Nejpozději dne 29. 6. 2021 vzniklo Společnosti právo na úhradu celé dlužné částky, která k tomuto dni činila na jistině 13 005,38 Kč a na smluvním příslušenství 10 882,61 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné splátky za každý den prodlení. Celkově tak smluvní pokuta z dlužné jistiny ve výši 13 005,38 Kč za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 činí 1 976,82 Kč, které se žalobou domáhá. Jelikož žalovaný řádně nesplatil úvěr ke dni 29. 6. 2021, vzniklo Společnosti právo na smluvní úrok ve výši 15 % ročně, kdy tento za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 činí 11 695 Kč. Rovněž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje až od 23. 12. 2021 do zaplacení, kdy za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 činí 446,82 Kč. V neposlední řadě žalobkyně požaduje účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena Společností na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Zjištěný skutkový stav
3. Žalovaný požádal Společnost dne 28. 4. 2020 o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který bude splácet v 14 měsíčních splátkách. Současně uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnaný, jeho příjem činí 18 843 Kč. Celkové měsíční výdaje ve výši 13 921 Kč jsou složeny z nákladů na bydlení a energie ve výši 7 000 Kč, z nákladů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 2 921 Kč; uvedené skutečnosti Společnost ověřila z nájemní smlouvy, pracovní smlouvy a výplatní pásky za měsíc únor 2020, kdy příjem žalovaného činil 19 056 Kč, z čehož srážky činily 3 092 Kč, vyplacená záloha 11 000 Kč a na účet žalovaného tak byla vyplacena částka ve výši 4 964 Kč a za březen 2020 činil příjem 32 685 Kč, z čehož srážky činily 8 367 Kč, vyplacená záloha 8 000 Kč, na účet žalovaného tak byla vyplacena částka 16 318 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 28. 4. 2020, nájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní pásky). Společnost poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 4. 2020). Společnost a žalovaný dne 29. 4. 2020 ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč (RPSN 272,44 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od Společnosti převzal v místě svého bydliště v hotovosti částku 15 000 Kč (viz Smlouva). Žalovaný na dluh plnil celkem částku 4 000,01 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dne 22. 12. 2021 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze Smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, KIE C/5 /120, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 11. 1. 2022 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 11. 1. 2022 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 1. 2. 2022 informovala žalobkyně žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala jej k zaplacení částky 36 210,42 Kč do 25. 2. 2022 s upozorněním na předání dluhu advokátní kanceláři (viz výzva ze dne 1. 2. 2022). Předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 36 092,84 Kč s příslušenstvím nejpozději do 12. 5. 2022 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka ze dne 2. 5. 2022 vč. podacího archu).
4. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let činila v okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v dubnu 2020, 6,75 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila 8,54 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupný na www.cnb.cz).
Právní posouzení věci
5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a potvrzením o zaplacení úplaty, která byla podmínkou účinnosti postoupení, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 11. 1. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
6. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2020 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč (RPSN 272,44 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.
7. Soud má za to, že Společnost v daném případě rovněž dostatečným způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Společnost vyšla z údajů, které jí sdělil žalovaný při uzavření Smlouvy, a tyto údaje také dostatečně ověřila. Konkrétně ¨Společnost ověřila příjem žalovaného ve výši 18 843 Kč z pracovní smlouvy, ze dvou mzdových pásek, jakož i ze scanu mobilního bankovnictví žalovaného. Rovněž byly dostatečným způsobem ověřeny výdaje, kdy byla doložena výše nájmu a záloh za služby spojené s užíváním bytu ve výši 7 000 Kč, dále Společnost ze své databáze byla schopná ověřit výši předchozího dluhu, který u ní měl žalovaný, soudu se rovněž jako přiměřená zdá výše výdajů na jídlo, dopravu a ostatní náklady (4 000 Kč). Lze uzavřít, že doložená výše příjmů žalovaného mu postačovala na úhradu jeho základních životních potřeb, jakož i na splácení svých závazků z půjček.
8. Soud má za to, že náklady zápůjčky, které musel hradit žalovaný, podle Smlouvy jsou nepřiměřené a v důsledku toho neplatné. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 1 444 Kč, dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč. Jak je soudu známo z úřední činnosti (např. ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 35 C 379/2019, 35 C 217/2021 či 46 C 298/2019), úplata za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu nejsou nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany Společnosti, nýbrž tyto položky jsou přímo odvislé od výše poskytnuté finanční částky, o čemž svědčí také fixně stanovená výše RPSN u úvěru na 14 měsíců ve výši 272,44 %. Rovněž ani inkaso plateb v hotovosti není svou povahou a účelem nepochybně zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, když je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele), i zde je pak výše odměny proměnlivá v závislosti na výši jistiny zápůjčky; soud má za to, že hotovostní inkaso splátek je variantou zápůjčky (Společností nabízeným produktem). Soud tedy uzavírá, že přiměřenost podmínek poskytnuté zápůjčky je třeba hodnotit jako celek.
9. Jestliže tedy žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 15 000 Kč společně s částkou 12 888 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 14 měsíců lze dovodit, že bez zohlednění anuitního splácení činí úrok zápůjčky 73,65 % ročně ( (12 888 Kč/14) × (12/ 15 000 Kč) × 100) a při zohlednění anuitního splácení dokonce 115,20 % ročně; RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 272,44 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 10× vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v době uzavření Smlouvy tj. v dubnu 2020 (při zohlednění anuitního splácení dokonce více jak 17×), RPSN uváděné žalobkyní je pak více jak 31× vyšší než průměrná výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření Smlouvy (duben 2020). V souladu s § 1802 o. z. proto soud přistoupil k moderaci výše úroků, které stanovil ve výši 6,75 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v měsíci, kdy byla uzavřena Smlouva; uvedená výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.
10. Jelikož žalovaný měl dluh splácet v anuitních splátkách, lze dovodit, že žalovaný měl do 29. 6. 2021 vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč společně s úrokem ve výši 6,75 % za období od 30. 4. 2020 do 29. 6. 2021 v kapitalizované výši 638 Kč, tedy celkově měl žalovaný v celkem 14 splátkách po 1 117 Kč uhradit částku 15 638 Kč. Jestliže žalovaný na dluh uhradil do zesplatnění celkově částku 4 000,01 Kč, lze z toho dovodit, že zcela uhradil splátky 1 až 3 po 1 117 Kč, které byly v součtu složeny z jistiny ve výši 3 116 Kč a z úroku ve výši 235 Kč, a dále uhradila na splátku č. 4, splatnou dne 29. 8. 2019, částku 649,01 Kč, která byla použita na splacení úroku ve výši 67 Kč a co do částky 582,01 Kč na úhradu jistiny, kdy neuhrazená část činila 467,99 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dále již ničeho neuhradil, ke dni 29. 6. 2021 činil dluh na jistině 11 301,99 Kč a dluh na smluvním úroku 336 Kč. Jelikož žalovaný jistinu ve výši 11 301,99 Kč spolu se smluvním úrokem do zesplatnění ve výši 336 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, naopak soud žalobu co do částky 1 703,39 Kč s úrokem ve výši 10 546,61 Kč pro nedůvodnost zamítl.
11. Zadruhé žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 13 005,38 Kč od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 1 976,82 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Uvedená smluvní pokuta byla sjednána přímo ve Smlouvě, pročež nelze ujednání o smluvní pokutě považovat za skryté či neočekávané ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 a rovněž smluvní pokuta není v tomto konkrétním případě nepřiměřeně vysoká. Soud nicméně dospěl k závěru o nižší výši smluvní pokuty, než jakou požadovala žalobkyně, neboť soud nepřehlédl, že ke dni 30. 6. 2021 činila dlužná jistina toliko 11 301,99 Kč. Při takto stanovené dlužné jistině přitom smluvní pokuta za požadované období činí toliko 1 729,20 Kč, k jejíž úhradě zavázal žalovaného soud svým rozhodnutím, naopak žalobu co do částky 247,62 Kč pro nedůvodnost zamítl.
12. Na příslušenství požadovala žalobkyně dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 13 005,38 Kč od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 812,39 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. S ohledem na neplatnost ujednání výše smluvního úroku a jeho moderaci na výši 6,75 % p. a. byl žalovaný povinen uhradit do 29. 6. 2021 jistinu ve výši 15 000 Kč a smluvní úrok v kapitalizované výši 638 Kč. Žalovaný nicméně dlužnou jistinu do 29. 6. 2021 zcela nesplatil, když dluh na jistině tohoto dne činil 11 301,99 Kč, pročež žalobkyni od 30. 6. 2021 vzniklo právo na úrok ve výši 6,75 % p. a. z dlužné jistiny 11 301,99 Kč až do úplného zaplacení. Smluvní úrok za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši přitom činí 319,78 Kč, který žalobkyni přiznal, ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
13. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 13 005,38 Kč od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 446,82 Kč a od 23. 12. 2021 do zaplacení; i tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Jelikož žalovaný řádně a včas neuhradil sjednané splátky, dostal se vždy dnem následujícím po splatnosti do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně žalobou uplatnila až od 30. 6. 2021 (ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky), tedy za kratší období, než na které by měla nárok. Jelikož k tomuto dni výše dlužné jistiny činila toliko 11 301,99 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 301,99 Kč od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 390,85 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 11 301,99 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení; ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
14. Žalobkyně v neposlední řadě uplatnila náklady na vymáhání ve výši 256 Kč. Tento nárok soud neshledal důvodným, neboť žalobkyně tento nárok neopírala o sjednaný smluvní závazek, souhlas žalovaného ani o zákonné ustanovení (včetně vyhlášek č. 177/1996 Sb. a 254/2015 Sb.), ale výlučně o vlastní propočet svých průměrných nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy tyto náklady nelze bez dalšího na žalovaného přenášet; nadto pokud jde o osobní návštěvu, žalovaný s ní předchozí souhlas nevyjádřil, přičemž se rozhodně nejedná o nezbytnou záležitost při vymáhání pohledávky, a proto takovou návštěvu by bylo lze kvalifikovat jako nevyžádanou službu, za níž by mělo čehokoliv žalobkyni náležet. S ohledem na uvedené soud nárok na zaplacení částky 256 Kč pro nedůvodnost zamítl.
15. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 031,19 Kč s úrokem v kapitalizované výši 655,78 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 390,85 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 11 301,99 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.). Naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 951,01 Kč s úrokem v kapitalizované výši 11 039,22 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 55,97 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 1 966,16 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč (výrok II.).
Náklady řízení a lhůta k plnění
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 14 752,22 Kč (jistina + smluvní pokuta ve výši 13 031,19 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 655,78 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 390,85 Kč + úrok z prodlení od 23. 12. 2021 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 674,40 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 28 156,07 Kč (jistina + smluvní pokuta ve výši 14 982,20 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11 695 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 446,82 Kč + úrok z prodlení od 23. 12. 2021 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 776,05 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč). Procesní úspěch stran je tak v zásadě totožný (52,39 %: 47,61 %), a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
17. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.